Multikulti italiano

Malý riot, ale náš

Italské ulice jsou plné migrantů, ti se bouří a hlasitě protestují. Tedy vlastně jen italské ulice v Kalábrii. V jednom městě. Městečku…

Malá kalábrijská obec Riace přitáhla pozornost světových médií a stala se vyloženě slavnou destinací v průběhu uprchlické krize. Místní starosta Domenico Lucano vycítil, že ekonomický útlum periferního italského městečka s necelými dvěma tisíci stálých rezidentů, je velice obtížně řešitelný standardními politickými a ekonomickými nástroji a pochopil strašidlo migrantismu jako spásnou šanci. Již od přelomu tisíciletí tak pod jeho vedením nabízelo vylidněné Riace za velice výhodných podmínek příchozím prázdné městské byty i pomoc při rekvalifikacích a hledání zaměstnání. Tak jim chtěl Lucano umožnit začít rychleji nový život v oblasti a hlavně se účinně zapojit do místní ekonomiky.

Projekt se po léta zdál úspěšný, ekonomika městečka Riace se odrazila ode dna a město bylo v médiích skloňováno jako příklad úspěšné integrace i relativně značného počtu nově příchozích migrantů. Časopis Fortune dokonce Domenica Lucana umístil mezi padesát nejvýznamnějších světových lídrů.[1] Něco se ale zvrtlo a téměř pět stovek riacských migrantů je v ulicích. Co se to jenom děje…?

 

Tak si ho vezměte domů!

Kupodivu se nejedná o protest proti zkaženému Západu a jeho dekadentním hodnotám. Ačkoliv… Populistická a antiimigračně laděná vláda Hnutí pěti hvězd a krajně pravicové Ligy Severu má pochopitelně vůči úspěšným integračním projektům nedůvěru, pročež byl Lucano opakovaně kritizován a napadán. Po zásahu italského vicepremiéra a ministra vnitra, Mattea Salviniho, který je zároveň lídrem extrémistické Ligy Severu, čelil starosta obvinění z účetních podvodů a obchodování s nelegální migrací a bylo na něj uvaleno domácí vězení a odepřen vstup do jeho města.[2]

Samotný Lucano se těmito obviněními necítí dotčen: „Udělal bych cokoliv ilegálního třeba tisíckrát, kdyby to mělo zachránit byť jen jediný lidský život,“ prohlásil.[3] Jeho politika pro něj byla politikou otevřenosti, pohostinnosti a hlavně úspěšným úsilím o ekonomickou prosperitu jeho municipality.

 

Multi-kolty: pistole e droghe

Kritici režimu a postupu vlády v tomto případě, si samozřejmě kladou otázku, proč se Salvini – jehož původním politickým záměrem byla autonomie bohatšího severu země – tolik angažuje ve věci malého zapadákova kdesi na dalekém jihu. Podle serveru SocialEurope.eu je to právě fakt, že úspěch riacské integrace je protiargumentem vůči všemu, co politika současných populistických hnutí ve vládě reprezentuje.

Podle jiných je též otázka, kterou by se Italové měli vážně zabývat, zda v malebné Kalábrii, dlouhodobě ovládané mafií 'Ndranghetou, kde kvete tradiční obchod s drogami a zbraněmi, jsou úspěšně integrovaní hosté skutečně prioritním bezpečnostním a politickým problémem, který by měl být řešen na vládní úrovni. Lucano sám se do konfliktu s touto paramocenskou strukturou pravděpodobně sám již dříve dostal. Médii proběhla zpráva o tom, že byl krátce po svém znovuzvolení roku 2009 během večeře s přáteli v místní restauraci oknem postřelen a byli též otráveni jeho dva psi.[4]

 

My jsme tady… doma?

Buď jak buď, vláda Mattea Salviniho proti Lucanově politice tvrdě vystoupila a krom pokusu o jeho izolaci též požadovala zastavení všech integračních projektů a vystěhování dosud do Riace přijatých migrantů. Tato ostrakizační politika, zejména v případě projektů, které byly dlouhodobě považovány za fungující, vyvolala nejen vlnu kritiky v italské společenské debatě. Známý investigativní novinář Roberto Saviani, který se mj. zabýval rozkrýváním působení italské mafiánské organizace Camorra, označil Lucanovo zadržení za první krok k přeměně Itálie z demokratického na autoritářský režim.[5]

Podstatné ale je, že se za Lucana postavili nejen důležití hráči italského sociálního a mediálního prostoru, ale i sami riacští migranti[6], kteří díky Lucanovi nalezli nový domov, který chtějí společně s ostatními budovat. Příběh italského ospalého městečka (ač nikoli Palerma) se tak může stát ilustračním příkladem pro diskuse o tom, je-li vhodnější integrační strategií ostrakizace nově příchozích na periferních ghettech, nebo vytvoření možnosti, aby v nové lokalitě mohli nalézt skutečný domov, pro který se sami chtějí angažovat a bránit si jej tak, jako to dělají starousedlí obyvatelé.