Jak řeší americká města vzdělávání migrantů?

Mezi největší překážky integrace migrantů v USA patří nedostatečná znalost angličtiny a nízká úroveň vzdělání. Podle amerického statistického úřadu  nemá americkou obdobu maturity více než polovina ze 40,3 miliónů obyvatel USA, kteří se narodili v zahraničí. Miliony migrantů ve Spojených státech neovládají angličtinu ani na základní úrovni.  Jak tuto situaci řeší federální, státní a místní úřady?

Ve Spojených státech panuje obecná shoda na tom, že se úspěšné integrace migrantů nedá docílit bez toho, že by měli možnost osvojit si angličtinu a seznámit se se základy americké kultury a fungování jejích institucí. V posledním půl století tak jednotlivé státy USA za podpory federální vlády vytvořily systém vzdělávání dospělých migrantů i jejich dětí. Tento systém však naprosto neodpovídá skutečným potřebám.

Vzdělávání dospělých

Podle zprávy prestižní nevládní instituce Migration Policy Institute dosáhnou v rámci existujícího systému na vzdělání necelá 4 procent dospělých migrantů, kteří by jej potřebovali. Například v roce 2016 tak bylo do programu na vzdělávání dospělých vytvořeného podle federálního zákona o Inovaci pracovní síly a příležitostech (WIOA) zapojeno jen 1,5 miliónů lidí. Kromě nízkého počtu účastníků je problémem i financování tohoto vzdělávání. Federální vláda má poskytovat dotace až do výše 75 % nákladů, ovšem ve skutečnosti přispívají na tento typ vzdělávání jednotlivé státy mnohem více, než zákon předpokládá. Federální dotace jsou totiž přidělovány podle celkového počtu obyvatel jednotlivých států, a nikoliv podle počtu migrantů, kteří v nich žijí. Například Kalifornie, kde je migrantů nejvíce, tak přispívá 13násobek toho, co by podle zákona měla.

Ani zde však problémy stávajícího systému nekončí. Nedávno zavedený ústřední program pro vzdělávání dospělých migrantů zvaný Integrované vzdělávání v angličtině a občanství (IELCE) je podle odborníků z MPI příliš zaměřen na vzdělávání v pracovních dovednostech a není příliš vhodný pro ty, kterým chybí základní znalosti a dovednosti a mají jiné cíle než hledání zaměstnání. Neumožňuje tak migrantům lépe se sociálně integrovat, zorientovat se v komplikovaných úředních otázkách a případně nastoupit cestu k získání občanství. Neposiluje také dostatečně digitální gramotnost migrantů, která se dnes stává důležitou součástí úspěšné integrace. 

I přes nedostatky v rozsahu i zaměření hlavního nástroje pro vzdělávání dospělých migrantů v USA existují v této oblasti i příklady dobré praxe. Například Ministerstvo zahraničí USA vytvořilo program na podporu kulturní orientace uprchlíků, který využívají místní instituce zaměřené na integraci různých skupin migrantů. V rámci něj jsou distribuovány i rady, které mají usnadnit prvotní orientaci migrantů v celkem 15 oblastech, včetně oblasti osobních financí, vzdělávání či bezpečnosti. Federální Úřad pro občanství a imigraci (USCIS) také publikoval ve 14 jazycích průvodce pro nové imigranty. Některá města zase vyvinula vlastní multimediální vzdělávací a informační materiály, které mají pomoci vzdělávání dospělých migrantů. Město New York například provozuje vzdělávací televizní kanál We Speak NYC, který je doplněn o zdarma poskytované školení a učební pomůcky. V oblasti digitálního vzdělávání je pionýrem okres Sacramento, za jehož podpory vznikly webové stránky a mobilní aplikace nazvané USA Learns, které nabízejí kurzy občanské nauky a angličtiny pro začátečníky a středně pokročilé. Tento program využívají jako učební pomůcku také učitelé angličtiny (pro přistěhovalce) v Kalifornii, Texasu a na Floridě. Nejnovější postupy, které kombinují klasické vzdělávání ve třídách s digitálním vzděláváním, prosazují vyšší školy ve státě Washington pod zkratkou I-DEA. Tento typ vzdělávání však vyžaduje již určitou obeznámenost studentů s digitálními technologiemi. Nejsystematičtější přístup ke vzdělávání dospělých zatím vykazuje stát New York v rámci takzvaných Zón gramotnosti (Literacy Zones). V jejich rámci spolupracuje řada institucí poskytujících vzdělání různým věkovým skupinám negramotných či angličtinu neovládajících obyvatel chudých čtvrtích.

Migranti v základním a středním školství

Střední a základní školství ve Spojených státech se potýká s tím, že zhruba 10 % všech žáků dostatečně neovládá anglický jazyk. Těchto téměř pět miliónů žáků je v USA označováno jako English Learners. Zhruba 71 % z nich se narodilo již v USA, může se ale v mnoha případech jednat o děti migrantů. Menší část dětí s nedostatečnou znalostí angličtiny pak přicestovala do Spojených států až po narození. Jejich rozmístění je značně nerovnoměrné. Většina dětí migrantů žije ve státech s tradičními migrantskými komunitami, jako například v Kalifornii, Texasu, Illinois, New Yorku či na Floridě. Prudký nárůst počtu těchto žáků ale v poslední době zaznamenávají i státy Arkansas, Kentucky, Severní a Jižní Karolína a Tennessee.

Děti migrantů podléhají stejně jako ostatní povinné školní docházce, která ve většině států USA začíná v 6 letech a trvá do 16 let věku. Nadpoloviční většina žáků navštěvuje veřejné školy, ale velké části dětí rodiče platí vzdělání v soukromých školách. Formy i kvalita vzdělávání se v jednotlivých státech a městech či okresech významně liší. Důvodem je mimo jiné právě způsob financování škol, kde jen malá část financí pochází z federálního rozpočtu a většina škol závisí na rozpočtu státu, města, místní komunity či příjmech ze soukromých zdrojů.

O harmonizaci vzdělávání se federální vláda pokouší mimo jiné stanovováním zákonných kritérií a vytvářením zvláštních grantových programů. Nejdůležitější změny v poslední době přinesl zákon přijatý Obamovou vládou v roce 2015 nazvaný Každý student uspěje (ESSA).  Tento zákon stanovil kritéria, jak definovat potřebné studenty a jejich pokrok a také povinnost jednotlivých států předkládat federálnímu ministerstvu školství plány na realizaci zákona. Na druhou stranu však ponechal jednotlivým státům volné pole působnosti v tom, jaké konkrétní postupy a politiky vedoucí k určenému cíli zvolí. Zákon také vytvořil nové federální grantové programy, které mají napomoci vzdělávání těch žáků, kteří nedostatečně ovládají anglický jazyk.

Důsledkem významné decentralizace politiky vzdělávání v USA je například rozdílný přístup úřadů jednotlivých států k dvojjazyčnému vzdělávání. Celkem devět států v současné době nařizuje školám na svém území, aby kdekoliv je to vhodné, aplikovaly systém dvojjazyčné výuky. Naopak Arizona bilingvní vzdělávání prakticky zakazuje, a naopak nařizuje školám na svém území, aby školákům, kteří neovládají angličtinu, nejprve poskytly intenzivní kurz jazyka před zařazením do normální výuky (v angličtině). V jednotlivých státech pak využívají školy nejrůznější přístupy ke vzdělávání dětí migrantů s nedostatečnou znalostí angličtiny, které sahají od poskytování jazykových asistentů, přechodného dvojjazyčného vzdělávání, výuky dětí ve zvláštních třídách, zvláštní úpravy učiva a učebních materiálů, jazykového doučování a podobně. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že největší úspěch přinášejí vzdělávací postupy, které integrují výuku jazyka s výukou jednotlivých předmětů. Vzdělání napomáhají také kvalitní výukové materiály, vstřícná atmosféra ve škole a podpora profesionálního vzdělávání pedagogů. V současnosti však neexistuje dostatek vědeckých studií, které by nabízely podrobné srovnání jednotlivých využívaných pedagogických přístupů.

Předškolní vzdělávání

Zmiňovaný zákon ESSA podpořil také zapojení dětí migrantů do jazykové výuky a integrace v předškolním věku. Stanovil totiž, že federální dotace mohou být poskytovány i do předškolní péče a vzdělávání (ECEC). Děti mladší pěti let, jejichž rodič či pěstoun nemluví anglicky (označované zkratkou DLL), tak mají mít podle zákona příležitost získat odbornou pomoc. Problémem je ovšem mimo jiné nedostatek kvalifikovaných pracovníků. V roce 2014 bylo ve Spojených státech 7,5 miliónů dětí, které spadaly do kategorie DLL, což představuje 32 procent všech dětí mladších 5 let. Navíc téměř třetina dětí z kategorie DLL žila v rodinách, které měly příjem pod federální hranicí chudoby. Nízké příjmy společně s tím, že řada rodičů nemá k pobytu v USA úřední oprávnění, dále přispívají k tomu, že je poměr dětí migrantů zapsaných ve školkách a mateřských školách nižší než u ostatní populace. Celkově navštěvuje školky 48 % amerických dětí ve věku 3 až 4 roky, stejná zařízení však využívá jen 41 % dětí z kategorie DLL ve stejné věkové skupině.

Nedostatek odborných pracovníků v předškolním vzdělávání pouze částečně snižuje skutečnost, že je právě v oblasti předškolního vzdělávání a péče zaměstnáváno čím dál více migrantů. Ti mají výhodu jazykových znalostí i zkušenost s kulturou, z níž děti přicházejí. Donedávna však téměř polovina těchto migrantů poskytovala vzdělání dětem jen v jednotlivých domácnostech či rodinných předškolních centrech. Teprve zákon ESSA otevřel pro veřejné předškolní zařízení možnost platit některé tyto pracovníky z federálních grantů a podpořil také vznik vzdělávacích programů, v nichž by si mohli tito pracovníci zvýšit kvalifikaci.

Nedostatek odborných zaměstnanců předškolních zařízení, omezené financování z veřejných zdrojů a také chybějící politická vůle v některých státech či městech a okresech významně snižuje možnost využití předškolního vzdělávání k integraci migrantů. Jiná města naopak deklarují tyto oblasti za svou prioritu. Například město New York nedávno přistěhovalé migranty informuje ve své příručce, že pokud jejich dítě dosahuje 4 let věku, mohou mít nárok na bezplatné umístění svého potomka do školky. Některé rodiny migrantů mohou mít podle situace, ve které se nachází, také nárok na poskytování péče o děti ve věku od 6 týdnů do 4 let v místní obdobě jeslí či v jejich vlastní domácnosti v rámci programu nazvaného EarlyLearn NYC. Jeho součástí může být nejen vzdělávání v angličtině, ale i potravinová podpora pro děti i rodiče. Předškolní zařízení ve městě přitom využívají různé učební přístupy při výuce malých migrantů – některé z nich nabízejí dvojjazyčnou výuku, jiné posílenou výuku angličtiny. I když v některých čtvrtích zaznamenávají nedostatek míst ve školkách, celkově se zpřístupňování školek v New Yorku všem obyvatelům včetně migrantů celkem daří. V loňském roce dokonce vyhlásil primátor Bill de Blasio, že bude město New York během několika let poskytovat zdarma předškolní vzdělávání pro všechny děti dokonce od 3 let věku. Zda se tento cíl podaří naplnit, však není zcela jasné, protože vyžaduje, aby stát New York a federální vláda přispěla na realizaci tohoto plánu částkou 700 miliónů dolarů.

Omezené možnosti federální vlády nejen v oblasti financování, ale i řízení či koordinace integračních politik v oblasti vzdělávání pojala některá města či státy USA jako příležitost k vytvoření vlastních inovativních politik, které mezi sebou často sdílejí prostřednictvím více či méně formálních sítí a výměny zkušeností. Propast ve znalosti jazyka i vzdělání, která ve Spojených státech existuje mezi částí populace migrantů a zbytkem společnosti, je však tak veliká, že tyto lokální iniciativy nemohou stačit na její zacelení.

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.