Migrace jako „genderovaný“ a „genderující“ proces - stručný přehled literatury a nástin budoucího výzkumu (česká verze)

Ve svém článku z roku 2000 socioložka Pierrette Hondagneu-Sotelo napsala: „Dnes již jasně víme, že gender klíčovým způsobem determinuje migraci a genderové vztahy se v migračních procesech mění“ (116). Její článek mě spolu s jejími dalšími texty inspiroval k tomu, abych toto zdánlivě jasné tvrzení dále rozvinula tak, že čtenářům nabídnu stručný přehled současného stavu zkoumání otázek gender a migrace a předestřu možné směry budoucího výzkumu. Navrhuji koncepci migrace jako procesu „genderovaného“ (ve smyslu genderem „trpně“ podmíněného) a zároveň „genderujícího“ (aktivně ovlivňujícího genderové vztahy). Tvrdím, že je důležité sledovat a analyzovat nejen to, jak gender prostupuje praktikami a identitami migrantů, institucemi a jimi vytvářenými politikami. Považuji za podstatné také pochopit, proč, v jaké podobě a s jakými konkrétními dopady se vliv gender odráží v migračních procesech. Pochopení komplexní role gender v migračních procesech nás může přivézt k odpovědi na otázku, jakým způsobem a v jaké míře ovlivňuje gender postavení různých skupin migrantů i jaký má dopad na jejich přijímání cílovými společnostmi. V následujícím textu se nejprve ohlédnu za existující literaturou zabývající se otázkami gender a migrace a zmíním příklady studií, které zkoumaly genderem determinovanou a genderové vztahy formující povahu migrace. Nakonec nastíním, jak by bylo možné výsledky tohoto zkoumání dále rozvinout v budoucím výzkumu migrace.

Předtím, než důkladněji rozpracuji téma „genderované“ a „genderující“ povahy migrace, je na místě zdůraznit, že toto rozdělení je čistě analytické. Ve skutečnosti není možné dané dva rozměry migrace oddělit, protože jsou propojené a vzájemně se podmiňují. Je však užitečné si uvědomit, že migrace není jen procesem „pasivně“ ovlivňovaným gender ideologiemi a praxemi v zemích původu a destinace, či konkrétněji například genderově specifickou poptávkou po pracovní síle nebo změnami zákonů o sjednocování rodin migrantů. Jedná se totiž zároveň o proces, který lze analyzovat jako „aktivní“ a v mnoha ohledech dokonce radikální sílu, ovlivňující jak sebepojetí migrantů a formování jejich genderových vztahů, tak i gender ideologie a praktiky ve společnostech jejich původu a destinace.

„Genderovaný“ a „genderující“ rozměr literatury o migraci ^1/
Zatímco dřívější studie se zaměřovaly především na uznání a zviditelnění žen jakožto aktivních aktérek v migračních procesech,^2/ následný výzkum, jehož počátky sahají do 80. a počátku 90. let 20. století, se již zabýval kategorií gender a její rolí pro studium migrace. Tato nová vlna výzkumu reagovala mimo jiné na rostoucí povědomí o propojenosti (intersectionality) etnicity, sociální třídy a gender tak, že se zaměřila na analýzu dynamické a sociálně konstruované povahy genderových vztahů a kladla důraz na otázku vlivu migrace na systémy genderových nerovnosti ve společnosti (Hondagneu-Sotelo 2000: 115). Lze tedy tvrdit, že došlo k posunu od zdůrazňování, dokumentace a explanace genderem podmíněné povahy migrace směrem ke zkoumání aktivních vlivů migrace na formování gender vztahů. Co se týče literatury zabývající se migrací jako „genderovaným“ procesem, bylo zkoumáno množství otázek. Například procesy ekonomického vymísťování (displacement), zintenzivněné na vývoz orientovanou produkcí v zemích třetího světa, byly vykládány jako faktory vyvolávající migraci, avšak s rozdílnými dopady na pracující ženy a muže (např. Sassen 1984). Ekonomická restrukturalizace ve vyspělých kapitalistických zemích a následný nárůst počtu pracovních příležitostí pro ženy v odvětvích služeb, zdravotnictví a elektroniky vyvolaly genderově specifickou poptávku po pracovní síle přistěhovalců, což se okamžitě projevilo v migračních tocích. Nedostačující úroveň sociálního zabezpečení napříč Evropou vyvolala tzv. feminizované migrační procesy, kdy se migrující ženy začaly stěhovat za prací v oblasti neformálního a neregulovaného poskytování sociálních služeb, jejíž součástí je například práce v domácnosti či péče o děti, seniory a zdravotně postižené osoby (Kofman a kol. 2000).

Na migrační procesy působí i různé motivace a očekávání migrujících žen a mužů. Autorky^3/ několika studií například zjistily, že „zisky“ v oblasti genderové rovnosti jsou pro ženy klíčovým důvodem k ochotě usadit se více či méně trvale v cílových společnostech. Na druhou stranu mnoho mužů touží po rychlém návratu domů s cílem získat zpět postavení a privilegia, která se pro ně v pozici migrantů stala nejistými (Pessar 1999: 587). Také zkušenosti samotných migrantů v cílových zemích byly zkoumány prizmatem gender jako faktoru podmiňujícího migraci a odrážejícím se v její povaze. Řada výzkumů ukázala, že migrující ženy jsou na tom lépe, co se týče vyhledávání a využívání finančních a sociálních služeb dostupných v nové společnosti i ve vytváření a udržování sociálních vazeb za účelem zajištění dodatečných zdrojů podpory (např. Franz 2003a; Kibria 1993; Ong 2003; Pessar 1994). Tento příklad poukazuje na obtíže, kterým se nevyhneme při pokusech o jasné oddělení „genderovaných“ (genderem determinovaných) a „genderujících“ (gender formujících) aspektů migrace. Lze si položit otázku, zda je tomu proto, že ženy jsou díky svému postavení a rolím v rodině a komunitě často nuceny být v řešení krizových situací vynalézavější než muži. Anebo jsou snad důvodem specifické podmínky života migrantů v cizině, které nutně vedou k přizpůsobování a nutí ženy k přehodnocení genderových povinností? Zdá se, že řešit danou otázku na takto obecné a dekontextualizované úrovni není nijak zvlášť užitečné.

Zaměřme teď pozornost na příklady toho, co považuji za zkoumání „genderujících“ rozměrů migračních procesů. I zde se před námi předestře celá řada možných výzkumných otázek. Dopad přítomnosti migrantů na jejich cílové společnosti analyzovala například Kofman a kol. (2000). Tvrdí, že migrace pomohla v západní Evropě zachovat „hegemonii modelu bílého muže-živitele“. V poválečné Evropě migrující ženy „zaplnily mezeru na trhu práce, kterou by jinak, dle očekávání, zřejmě musely zaplnit domácí ženy“, a tudíž jim umožnily udržet si postavení žen v domácnosti mimo regulovaný trh práce (136). V poslední době také výzkumníci debatují o tom, že možnost laciného zaměstnávání migrujících žen jako pomocnic v domácnosti v západní Evropě a severní Americe umožnila některým ženám vyhnout se vyjednávání o rovnější dělbě práce, protože díky přítomnosti migrujících žen nejsou nuceny na své partnery klást vyšší nároky, co se týče zapojení do domácích prací (Tacoli, 1999 cit. v Kofman a kol. 2000: 144).

Diana Kay, která se zabývala migrací jako aktivní silou a výzvou pro genderové vztahy v rodinách migrantů a v jejich sociálních sítích, byla jednou z prvních, kdo se na tuto oblast zaměřil. Ve svém článku o chilských uprchlících v Británii (1988) zdůrazňuje důležitost diferenciace exilové zkušenosti dle gender i společenské třídy. Podívejme se na její argumenty trochu detailněji. Zkoumáním různého způsobu zapojení mužů a žen do veřejné a soukromé sféry společnosti odhalila mezi některými manželskými dvojicemi, s nimiž mluvila, „obrovskou genderovou mezeru“. Našla „vysoce ‘zpolitizované‘ muže, vědomé si svého třídního postavení a se silným smyslem pro kolektivní biografii a…‘privatizované’ ženy, jejichž biografie se soustředí na roli manželky a matky uvnitř rodiny“ (3). Tento rozdíl mezi veřejným a soukromým Kay nevnímá jako statický a neměnný, ale spíše jako „proměnlivou krajinu, jejíž obrysy se neustále mění a odráží distribuci moci ve společnosti“ (5). Ve své studii zkoumá prolínání sociální třídy a gender v exilové zkušenosti Chilanů. Pro chilské muže znamenal exil ztrátu moci. Zatímco mnohým mužům ze střední třídy vzal exil osobní vliv a autonomii, na kterou byli zvyklí ve svém pracovním životě v Chile, dělníky exil připravil o kolektivní moc, kterou v Chile disponovali skrze participaci na aktivitách politických organizací pracujících (6). Kay ukazuje, že ženské prožívání ztráty se od mužského lišilo. Hovoří o dvou odlišných souborech zkušeností. Ženy, které byly zvyklé pracovat mimo domov a chtěly pokračovat v práci i v exilu, vnímaly jako hlavní problém sladění zdvojených povinností v situaci, kdy nemohly využívat pomocnice v domácnosti tak, jak byly zvyklé v Chile (6). Pro ženy, které plnily roli žen v domácnosti a své sociální postavení odvozovaly z role matek a manželek, byla hlavním problémem ztráta příbuzenských sítí, které dříve tvořily základní kámen jejich soukromé domény. Nejenže vnímaly plnění mateřských povinností bez pomoci širšího příbuzenstva v exilu jako obtížnější, ale také si uvědomovaly sociální devalvaci mateřství v Británii (9).

Těchto několik málo příkladů z vybrané literatury o gender a migraci ilustruje různé přístupy k povaze migrace jako „genderované“ a „genderující“. Co z nich vyplývá a co je možné využít a dále rozpracovat v budoucím výzkumu? Domnívám se, že dopad gender by měl být zkoumán na různých analytických úrovních. Tyto úrovně však nesmíme považovat za „oddělené příběhy“ i když jsou často zkoumané v rámci oddělených oborů (např. politologie, sociologie, sociální antropologie), ale spíše za jednotlivé součásti komplexního sociálního procesu. Zde jsou některé z možných přístupů ke studiu „genderované“ a „genderující“ povahy migrace:

1) zkoumání migrace v kontextu proměny strukturních podmínek dnešních společností: probíhající restrukturalizace společností, ovlivňovaná globalizovanou ekonomikou a její dopady na genderové vztahy a ideologie (např. Bakker 2003; Morokvašić 1993; Phizacklea 1983; Sassen 1984, 1998, 2003) nebo totéž v kontextu geopolitických transformací, jakými byly například pád komunismu na konci 80. let 20. století a rozpad Sovětského svazu (např. Kosmarskaya 1999; Morokvašić 2004; Pilkington 1997)^4/;
2) analýza migračních procesů na úrovni institucí zprostředkovávajících a ovlivňujících migraci: například podoba sociálního státu, činnost nevládních a nadnárodních organizací (podílejících se na tzv. migračním managementu) nebo různé strategie rekrutování a organizace pracovní síly, kde dochází k formování a vyjednávání o specifické genderově a třídně podmíněné identitě migrantů (např. Hondagneu-Sotelo 2001; Kofman et al. 2000; McDowell 2003; Sharpe 2001);
3) studium zkušeností migrantů na úrovni individuálních rozhodnutí a strategií: vyjednávání v rodinách, domácnostech a širších sociálních sítích, což nás přivádí k důležitosti detailní, mikro-úrovňové analýzy každodenního života migrantů (např. Abdulrahim 1993; Al-Ali 2002; Franz 2003b; Grasmuck & Pessar 1991; Hondagneu-Sotelo 1994; Chamberlain 1997; Kibria 1993; Ong 2003).
Mirjana Morokvašić tvrdí, že změny, které lze v životech migrantů pozorovat v čase jejich pobytu v zahraničí, mohou být analyzovány také jako „pokračování trendu zahájeného před emigrací či jako důsledek interakce mezi zkušenostmi migrace a faktory ze země původu“ (1983:27). Ačkoli se tato situace může kontextuálně odlišovat (například v souvislosti s pohybem uprchlíků kdy obvykle dochází k radikálnějším změnám v sociální, politické i ekonomické struktuře společnosti), domnívám se, že je klíčové zkoumat migrační procesy ve smyslu kontinuální sociální změny. Také analýza faktorů v zemích původu, které ovlivňovaly rozhodování i příležitosti migrantů k odchodu ze země a dosažení cílové společnosti, je důležitým základem pro pochopení zkušeností a chování migrantů. Jinými slovy je důležité, abychom jako vědci uznali, že ačkoliv jsou naším prvotním zájmem migranti, tj. lidé v pohybu, jejich životy nezačínají migrací, nýbrž že naopak zahrnují složitou historii a odkazy, skryté za migračními procesy. Jejich pochopení a interpretace jsou pro výzkum migrace nezbytné.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že ačkoli tento text klade důraz na důležitost gender jako klíčového aspektu migračních procesů, neznamená to, že gender považuji za všemocnou kategorii, pomocí níž dokážeme plně pochopit migrační procesy i jejich důsledky. Řada feministických autorek a autorů se v nedávné době zabývala koncepcí vzájemné propojenosti (intersectionality) kategorií gender, sociální třída a etnicita a zkoumala, jak se formují a zároveň vzájemně ovlivňují. Tento přístup se ukázal být klíčovým pro studium migrace. Opravdu není možné hovořit (pouze) o „migrující ženě“ nebo o „migrujícím muži“, protože daný jednotlivec se vždy nachází v matici třídních, etnických a věkových vztahů, jejichž důležitost pro život se může měnit v závislosti na specifickém kontextu. Zkoumání těchto dalších kategorií spolu s kategorií gender nám pomůže hledat odpověď na otázku, kterou považuji za rozhodující: jaké dopady má „genderovaná“ a „genderující“ povaha migrace na životy migrantů a jak ovlivňuje jejich přístup k sociálním, občanským a politickým právům v cílové společnosti?

Z angličtiny přeložil Daniel Urban. Poděkování patří také Evě Kočárkové, která jej pročistila od anglicismů a dodala mu čitelnější podoby.

Poznámky
¹ Přínosy stávajícího bádání v oblasti gender a mezinárodní migrace jsou zhodnoceny ve zvláštním vydání časopisu International Migration Review, vol. 40, no. 1 (Feb. 2006) s názvem „Gender and Migration Revisited“.
² Do počátku 70. let 20. století byly výzkumy o migraci zaměřeny téměř výhradně na migrující muže. Většina těchto studií činila obecné závěry o migraci bez jediné zmínky o tom, že jsou založeny pouze na datech týkajících se migrujících mužů. Pokud byly v těchto studiích zmíněny i ženy, tak většinou jen na okraj a to jako osoby závislé na migrujících mužích (Pessar, 1999). ³Tématem gender a migrace se dosud většinou zabývaly ženy výzkumnice. V současné době však v této oblasti přibývá i výzkumníků, např.: Michael Jones-Correa (1998) a Simon Turner (2004).
⁴Tyto transformace mohou pohyb migrantů jak omezovat tak usnadňovat, je třeba analyzovat, do jaké míry se liší jejich dopad na ženy a muže.