„Islám v Evropě – obohacení nebo nebezpečí?“ - shrnutí panelové diskuse

Moderátorem a glosátorem diskuse byl prezident Vaclav Klaus. Diskuse se účastnili: spisovatel Benjamin Kuras, arabista Zdeněk Müller, náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar, ing. Jiří Weigl – ekonom, arabista /Kancelář prezidenta republiky/, v publiku se objevil mj. velvyslanec USA v ČR William Cabaniss. Posluchačů bylo nejméně 200, mezi nimi se objevili rovnež představitelé Islámské nadace v Praze i v Brně.

Nejprve každý z panelistů přednesl svůj referát, který pak Václav Klaus okomentoval a zhodnotil. Nakonec následovala diskuse.
Zde přinášíme stručný obsah jednotlivých příspěvků:
Benjamin Kuras, který působí ve Velké Británii, hovořil o tom, že je nutné, aby se islám reformoval, podobně jako se v minulosti reformovala ostatní náboženství. Reforma podle něho vzejde ze strany muslimů na Západě, v tamních modlitebnách ale nesmí působit fanatičtí imámové, kteří učí, že vraždit kohokoliv ve jménu islámu je správné a žádoucí. Navrhuje, aby funkci imámů plnili muslimští intelektuálové, kteří získali vzdělání i v Evropě (příklad: Salman Rushdie!). Poté si klade otázku, zda je možné vést proti terorismu válku. Předně je nutné mít nepřítele-nějaký stát či uskupení. A tady se podle Kurase nabízí islámský svět sám - svou koncepcí UMMY, která je podle něho základem terorismu, jelikož schvaluje násilné svržení veškerých neislámských režimů. Myšlenkový základ ummy je pokládán v islámských školách-madrasách, kde se mladí muslimové učí povinnosti bojovat proti všem nemuslimům. Kuras přirovnává ummu k totalitnímu státu, který vymývý mozky svym občanům. Východiskem z tohoto stavu je prý uplatnění racionálního sekularismu (což není to samé co ateismus), aby nedošlo k tyranii. V takovém sekulárním státě bude moct každý občan věřit v cokoliv a bude mít právo o tom diskutovat. Shrnuje, že v minulosti byla všechna náboženství zneužívána, v současnosti je to islám, který postavil do středu svých zájmů násilí a destrukci.

Zdenek Müller, arabista, zahájil svůj příspěvek tím, že je nutné blíže vysvětlit označení „evropský islám.“ Uvedl faktografické údaje o počtu muslimů ve Francii - z celkového počtu 6 milionů se jich zhruba 5 000 hlásí k radikálnímu hnutí Salafija, které Müller označuje jako fundamentální islám (pričemž každý zhruba pátý nebo šestý člen této skupiny by mohl být potenciálně nebezpečný, ovlivnitelný apod.). Uvedl, že je nutné vymezit různé cíle, se kterými muslimové přicházejí do Evropy, jen malé procento považuje za svůj cíl islamizaci Evropy (vetšina sleduje „prostší“ cíle – ekonomické). Nebezpečný podle Müllera není islám jako takový, ale islamismus – tedy směr, který dělá z islámu politický projekt. Tento radikální islamismus se podle něho může prosadit v islamských zemích a v Evropě najít podporu na straně tzv. levicových progresistů. Tímto označením má na mysli různá hnutí bojovníků proti rasismu, ligu pro ochranu lidských práv apod. Tato evropská hnutí láká protiamerický a antiliberalní postoj islamistů. Na závěr pokládá otázku, jak tedy jednat s vetšinou muslimů (tou normální, neradikální)? Uvádí dva možné směry soužití – (1) anglosaský, multikulturalistický a – (2) francouzský, univerzalistický. Ten druhý zatím prohrává – jeho cilem je asimilovat menšiny, potlačovat kulturní rozdíly. Islámský svět je podle Müllera v krizi, pretváří islám do nešťastné podoby, do špatného světla, jelikož samotný islám není fanatičtější než ostatní monoteistická náboženství. Úkolem Evropy je najít vhodný integrační model pro cizince (nejen) muslimskéhoho vyznání.
Tento příspěvek V. Klaus okomentoval slovy, že snad existuje ještě jeden – normální – integrační model, liberální směr.

Tomáš Pojar, náměstek ministra zahraničních věcí (dříve Člověk v tísni), uvedl svou hlavní tezi, že islám jako takový není hrozbou, nebezpečný je radikální islamismus, jehož nepřítelem je svoboda. Dále se zabýval analýzou 2. a 3. generace evropských muslimů, jejichž reislamizace může mít různé podoby. Velmi nebezpečná je podle něho situace, kdy někdo využije oslabené vazby emigrantů na svou zemi původu. Takto se vytváří jakýsi univerzální islám, který často ústí právě do nadnárodní radikalizace. Radikální imámové podporovaní Saudskou Arábií se tak obracejí na mladé jedince mající problémy s vlastní identitou a vsugerují jim, že jejich povinností je změnit svět. Tento problém nemůže vyřešit ekonomická prosperita, ani zvýšená humanitární pomoc třetímu světu. Dokonce ani vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu nebo situace v Iráku, jelikož extremisté nejsou podle Pojara fakticky vázaní na blízkovýchodní konflikty: jejich cílem je čistě jen Západ. Klíčovými pojmy tohoto příspěvku tedy jsou: utopistická ideologie univerzalního islamismu, neofundamentalismus.
Václav Klaus příspěvek krátce okomentoval slovy, že nelze jednoduše říct, že nepřítelem islamistů je svoboda, celá věc je podle něj složitější.

Jiří Weigl, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku, vzděláním arabista, svůj příspěvek uvedl tezí, že podle jeho názoru islám vždy byl obohacením pro Evropu a je součástí evropského kulturního dědictví. Připomíná slavné období muslimského Španělska a tehdejší civilizační rozkvět. Islám není v Evropě novým elementem, žádnou novou hrozbou, to je příliš evropocentrický pohled. Naopak má v Evropě kořeny, které jsou mnohem delší než např. česká státnost (tedy od roku 712, vedle roku 1918). Proč se tedy pořád mluví o islámu jako o hrozbě? Proč se stále analyzují různé prvky a směry v islámu? Podle Weigla se tím zakrývá jiný problém a tím je zvýšená migrace a integrační problémy. Weigl přiblížil pozadí ekonomické migrace v 50. letech 20. stol. – tehdejší levná pracovní síla byla většinovou společností chápána jako dočasná imigrace pracovníků, nikoliv jako příchod nových spoluobčanů. Problémy začaly až u druhé generace, která již měla jiné vlastnosti než generace jejich rodičů. Islám s tím vším moc nesouvisí. Velkým problémem je uzavřenost přistěhovalců v multikulturních ghettech a neschopnost hostitelských zemí nabídnout vhodný integrační model. Multikulturalismus podporuje ne-integraci, uzavřenost a separaci. V USA toto nehrozí, tam integrační model funguje – žádný z teroristů nebyl rodilý Američan druhé generace muslimských přistěhovalců. Vhodný integrační model by měl být založen na tom, že z imigrantů se stanou plnoprávní občané hostitelské země. V Evropě je toto velký problém – je težší stát se Francouzem, Britem, Španělem..., kdežto stát se občanem Spojených států amerických je mnohem jednodušší.
Václav Klaus na závěr shrnuje – nebezpečím pro Evropu není islám, ale sami Evropané. Tímto Klaus kritizuje myšlenky Evropského parlamentu-evropocentrický pohled a ideu multikulturalismu.

Po těchto vstupech následoval prostor pro různorodé dotazy, kde se projevilo opravdu pestré složení publika. Našli se takoví, kteří přirovnávali islám k fašismu či komunismu, jiní byli naopak velmi pozitivně naladěni.