AMIF ustanovuje pro následujících 7 let minimální částky určené pro azylové a integrační politiky. Spolu s tímto fondem vznikne rovněž nový Fond pro vnitřní bezpečnost (Internal Security Fund), jehož smyslem je podpora policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí. [1] Končí tak dlouhá fáze vyjednávání, která začala v listopadu 2011, kdy Evropská komise zveřejnila soubor legislativních návrhů pro financování oblasti vnitřních záležitostí EU pro období 2014-2020.

Oproti návrhu Evropské komise došlo ke snížení disponibilní částky. [2]

Podobu fondu se pokoušely ovlivnit nevládní neziskové organizace, což se jim v určitých ohledech zdařilo. [3] Jednu z největších bitev svedl občanský sektor o otázky související s principem partnerství, který má zajistit, že na národní úrovni budou vlády povinné konzultovat priority pro následujících sedm let ještě před jejich přijetím s neziskovými organizacemi. V některých zemích EU se již tak děje a je to zcela logické. Aktéři z řad nevládního sektoru poskytují nejnutnější asistenční služby azylantům, uprchlíkům a dalším kategoriím migrantů, díky čemuž disponují detailním vhledem do jejich situace a potřeb.

Návrhy předložené Evropskou komisí sice pro rozvoj a implementaci národních programů počítaly se založením “partnerství” klíčových aktérů, členské státy však neměly za povinnost je s nimi (tedy ani s občanským sektorem) konzultovat. Nevládní neziskové organizace vydaly několik prohlášení a účastnily se advokačních setkání s aktéry vyjednávacího procesu, především s Evropským parlamentem.

V důsledku toho obsahuje finální znění textu Směrnice formulaci, že partnerství “bude zahrnovat relevantní mezinárodní organizace, nevládní organizace a sociální partnery.”

Praktickou implementaci principu partnerství ve členských zemích však bude nutné bedlivě sledovat, neboť řada zemí na tento typ spolupráce s nevládním sektorem není zvyklých.

Zpočátku nebylo rovněž zcela jasné, jakým způsobem budou prostředky z AMIF rozděleny, a existovaly obavy, že členské země budou moci alokovat většinu z nich spíše například do návratových programů než do azylových či integračních politik. Přestože neexistuje harmonizované vymezení alokace prostředků, minimálně 20% ze 2,7 miliard Eur, které členské země budou čerpat z AMIF, půjde na podporu legální migrace a prosazování efektivní integrace příslušníků třetích zemí. Členské státy budou rovněž povinny přidělit nejméně dalších 20% prostředků fondu na azylová opatření. [4]

Standardní kofinancování zůstává ve výši 25%, avšak je možné jej snížit na 10%, ve zvláštních případech dokonce až na 0%. Členské země, které v rámci unijního přesídlovacího programu přijmou uchazeče o azyl, obdrží za každou přesídlenou osobu paušální částku ve výši 6 000 Eur; tuto částku je možné navýšit až na 10 000 Eur v případě, že půjde zranitelné osoby či osoby pocházející z prioritních oblastí. Kromě přesídlení bude z AMIF financováno rovněž přijetí osoby z humanitárních důvodů. [5]

Občanský sektor rovněž uvítal zahrnutí několika odkazů na respektování základních práv, zahrnutí výslovné možnosti financovat alternativy k detenci a skutečnost, že všechny členské země (tedy nikoliv pouze členské země se strukturálnímy problémy) mohou využívat prostředky z AMIF na vzdělávání personálu či azylové procedury atd.

Prostředky bude stále možné čerpat na běžné integrační aktivity, jejichž cílovou skupinou budou nově rovněž žadatelé o azyl. Toto byla zároveň jedna z hlavních připomínek nevládních organizací, které v minulosti doplácely na příliš úzce vymezené cílové skupiny projektových výzev.

Evidentní je silné “návratové” zaměření nového fondu; financování by nicméně mělo jednoznačně upřednostňovat dobrovolné návraty, asistované dobrovolné návraty a reintegrační aktivity. [6] Nový fond rovněž počítá s financováním detenčních center.

Fond by měl rovněž doplňovat a “posilovat” aktivity FRONTEXu včetně společných návratových operací. Má rovněž pomáhat členským státům s operační podporou na vnějších hranicích, která SNAD bude zahrnovat i humanitární krizové situace a záchranné akce na moři. [7]

Každá členská země bude povinna předložit národní roční plán pro tuto oblast. U všech členských zemí nicméně dochází k prodlevám – plány tedy nebudou pravděpodobně hotové dříve než v letos v létě, v důsledku čehož budou národní projektové výzvy vyhlášeny nejdříve letos na podzim. 

České Ministerstvo vnitra plánuje počátek realizace projektů na leden 2015, přičemž projektové výzvy budou vyhlášeny ve druhé polovině letošního roku. Český národní program počítá s tím, že zhruba 50% prostředků věnuje na integraci, 30% na návraty a zhruba 20% na azyl a uprchlíky.

Nyní je klíčové monitorovat implementaci nové Směrnice v národních legislativách.

Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.