„Emigranti“ a nový zákon o státním občanství

Při diskusi o osobách, které se v minulosti odstěhovaly z území České republiky, je třeba rozlišovat, zda

• tyto osoby si ponechaly občanství ČR (popř. občanství československé a následně získaly občanství České republiky): v takovém případě jde de iure o „Čechy“ a skutečnost, že fakticky bydlí v cizině, je pro účely státního občanství nevýznamná, anebo
• tyto osoby československé či české občanství ztratily: pro ně (respektive pro většinu z nich) se nyní otevře zásadní možnost získat jej nazpět.

Ad 1 – osoby, které si ponechaly občanství:
Čeští občané, kteří žijí v zahraničí, si i nadále budou moci ponechat občanství ČR, nebudou v žádném ohledu nuceni k tomu, aby si vybrali mezi občanství ČR a občanstvím jiného státu. Naopak, obecné umožnění dvojího (či vícečetného) občanství, které nový zákon přináší, jim dovolí, aby v budoucnu vedle českého občanství získávali i občanství jiných zemí, např. té země, ve které fakticky žijí.

Ad 2 – osoby, které ztratily české či československé občanství:
Osobám, které v minulosti měly československé nebo české občanství a toto občanství ztratily, nyní nový zákon přinese možnost znovunabytí českého občanství. § 31 nového zákona říká, že nárok na získání občanství prohlášením má:

• „ fyzická osoba, která pozbyla české nebo československé státní občanství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejednalo-li se o pozbytí československého státního občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nebo podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině, nebo nejedná-li se o československého státního občana, který se ke dni 1. ledna 1969 stal, nebo by se k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické republiky, anebo po 1. lednu 1969 nabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a je dosud jejím občanem.“
• „bývalý československý státní občan, který měl před odchodem do ciziny trvalý pobyt na území České republiky nebo České socialistické republiky, pokud není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky.“

K prohlášení, které se činí na krajském úřadě příslušném dle místa trvalého, nebo posledního trvalého pobytu prohlašovatele (v Praze u Úřadů městských částí; pokud prohlašovatel trvalý pobyt nikdy neměl, učiní prohlášení před Úřadem Městské části Praha 1) nebo před zastupitelským úřadem (zřejmě kterýmkoli), se připojí

• matriční doklady prohlašovatele
• matriční doklady rodičů a prarodičů prohlašovatele, „pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení,“
• „doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého státního občanství prohlašovatele“ (tímto dokladem může být jak doklad od českých úřadů, např. rozhodnutí, z nějž vyplývá ztráta občanství, tak i doklad vydaný cizím státem, např. listina o nabytí cizího občanství).

Zákon se tedy vztahuje na všechny, kdo v období od vzniku Československa v roce 1918 do dne 31.12. 2013 pozbyli československé či české občanství (s výjimkou osob ztrativších občanství v souvislosti s rozpadáním Československa). Nejčastěji půjde zřejmě o osoby, které ztratily občanství ČR po 1.1. 1993 v důsledku toho, že získaly občanství jiného státu.

Beneficienty § 31 nového zákona o státním občanství lze rozdělit do dvou základních skupin:

• bývalí občané Československa či ČR, ohledně nichž české úřady vědí, že již nejsou občany; tito prohlašovatelé budou postupovat standardně, a
• osoby, o nichž české úřady nevědí, že v cizině nabyli cizí občanství a tím dle § 17 současného zákona občanství ČR ztratily; tyto osoby mají stále české doklady a české úřady si o nich myslí, že občany jsou, ač de iure občanství již pozbyly. Tyto osoby tím, že učiní prohlášení, vlastně teprve českým úřadům sdělí, že již občany nejsou. Tato skutečnost samozřejmě může vést k sankcím: např. dle § 14 zákona o občanských průkazech existuje povinnost odevzdat v případě ztráty českého občanství občanský průkaz; může se tedy stát, že dotyčné osobě bude uložena pokuta, ovšem nemělo by se stát, že by úřad odmítl přijmout prohlášení či že by cizinec prohlášením občanství nenabyl.

Pokud máte zájem informovat se o nových podmínkách získání českého státního občanství nebo o občanství požádat, můžete se obrátit na Poradnu pro občanství/Občanská a lidská práva, která poskytuje bezplatné právní poradenství. Kontaktovat můžete Martinu Štěpánkovou: martina.stepankova@poradna-prava.cz, 270 003 280. Více informací naleznete zde: http://cizinci.poradna-prava.cz/.