Claudia Faria: Preventing Illegal Migration

V úvodu autorka zdůrazňuje, že boj proti ilegální migraci se jako u několika předchozích předsednictví EU stal i pro Řecko prioritou. Vynutila si to nejenom snaha řešit domácí situaci, kdy vhledem ke své geografické poloze se boj s ilegální migrací stal oprávněným zájmem, ale především snaha vyjít vstříc občanům EU toužícím žít ve svobodě a bezpečí. Autorka poznamenává, že v současné době dochází k výraznému posunu v chápání procesu imigrace. Na imigraci, která byla tradičně řešena jako technický problém, se začíná nahlížet i jako na otázku úzce spojenou s legislativními, politickými, sociálními a zahraničně politickými aspekty.
Podle autorky je pro vytvoření efektivní strategie boje proti ilegální migraci nezbytné pochopit širší souvislosti. Měla na mysli především tradiční vnímání Evropy jako oblasti emigrace (většina členských států má stále v zahraničí početné komunity), kdy se členské státy brání připustit skutečnost, že EU je ve stále globalizovanějším světě oblastí imigrace. Toto tradičního chápání jevu imigrace se poté odráží na podobě národních imigračních politik, jejich preferencích buď střežit národní hranice, nebo posilovat integrační politiku. Autorka v této souvislosti zdůrazňuje jednu nezvratnou skutečnost, a to, že boj proti ilegální migraci může být efektivní jedině tehdy sladí-li se oba typy preferencí.

Boj proti ilegální migraci v evropském prostoru zahrnuje:

(A) bezpečnostní opatření na hranicích,
(B) preventivní opatření zabraňující ilegálnímu pobytu a ilegálnímu zaměstnávání osob v členských státech EU,
(C) tresty pro osoby, které pomohly migrantům nelegálně vstoupit na území EU,
(D) program návratů založený na readmisních dohodách se zeměmi původu a zeměmi tranzitními.

Další opatření jsou spojena s aktivním bojem proti organizovanému zločinu, nebezpečným deliktům a bojem proti terorismu.

Mezi faktory, které mohou výrazně ovlivnit současnou evropskou strategii boje proti ilegální migraci po rozšíření EU autorka řadí možné potíže s koordinací (v EU o 25 členech), posun vnějších hranic EU dále na východ a v neposlední řadě chystané změny v rozhodovacím procesu.
Východiskem pro vytvoření učinné strategie boje proti ilegální migraci je podle autorky sladěná migrační a azylová politika členských států (v současné době každý členský stát má svá vlastní pravidla pro posuzování žádostí o azyl, vydávání víz a povolení pobytu, řízení na hranicích, koordinaci a výměnu informací mezi národními institucemi). Tato idea ovšem naráží na složitý proces rozhodování v evropských orgánech a tlak veřejného mínění.