Cizinecký zákon: Bezpečnější Česko? Spíš facka lidským právům a brzda integrace

Netrvalo dlouho a slova o potřebě zvýšené ochrany před migranty jakožto bezpečnostní hrozbou, jimiž někteří politici hojně prokládali svá vystoupení na veřejnosti a v médiích, přešla také v činy - přesněji řečeno do legislativní reality.

Výsledkem je novela cizineckého zákona, kterou po přechozím zamítnutí Senátem na konci června přijala Poslanecká sněmovna. Nejde ani tak o samotnou novelu, o níž resorty a odborníci jednali více než rok, jako spíš o pozměňovací návrhy, které k ní jednotliví poslanci „přilepili“ během projednávání ve Sněmovně. Některé z nich totiž výrazně omezují práva cizinců žijících v Česku a odporují ústavnímu i evropskému právu, na což upozorňovaly Česká advokátní komora, Rada vlády pro lidská práva nebo ministerstvo spravedlnosti.

V popředí argumentace předkladatele většiny návrhů, poslance ČSSD Václava Klučky, jakož i ministerstva vnitra, které pro Klučku návrhy vypracovalo, stála nepříliš překvapivě právě bezpečnost. Místy poněkud nedůstojná debata o novele na půdě Sněmovny ukázala, že odlišit uprchlíky bez dokumentů a v Česku legálně pobývající cizince je pod rozlišovací schopnost nemalé části poslanců. Zákon se zabývá pouze těmi druhými – cizinci, kteří v Česku pracují, studují, podnikají a mají zde rodiny. Jedná se přitom především o občany zemí mimo EU: Ukrajince, Vietnamce, Američany. Přestože tato skutečnost v debatě opakovaně zazněla, někteří poslanci ve svých vystoupeních dál neúnavně argumentovali uprchlickou krizí.

Není snad správné usilovat o to, aby se kriminalita v Česku držela na nízké úrovni? Rozhodně ano, pro dosažení tohoto cíle by však poslanci museli přijmout úplně jiné zákony. Ten stávající má totiž s bezpečností společného pramálo. Jak má například bezpečnost českých občanů zvýšit opatření, které omezuje možnost cizince bránit se proti nezákonnému chování jeho zaměstnavatele, protože v případě byť i nezákonné výpovědi by přišel o povolení k pobytu? Přinese snad obyvatelům Česka klidnější spánek, když novela prodlouží lhůtu, po které smí cizinec změnit svůj účel pobytu na podnikání a rozjet v Česku svůj byznys, z dvou na pět let? Naopak, podnikající cizinci přinášejí příjmy do státní pokladny i nová pracovní místa. Neméně důležití jsou pro ekonomiku také zaměstnanci z řad cizinců – především v době, kdy firmy nemohou na domácím pracovním trhu najít dostatek pracovníků. Proto novelu kritizovaly i největší hospodářské svazy v Česku, Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy.

Bezpečnějším se Česko nestane ani poté, co poslanci z novely vyjmuli navrhovaný dozor státního zastupitelství nad detencemi, které má zajišťovat na dodržování práv cizinců omezených na osobní svobodě. U Čechů, kteří se nacházejí ve výkonu trestu ve vězení, je takový dohled samozřejmý nehledě na to, jak závažný trest si odpykávají. V detenci, jež je stejné povahy jako vězení, se cizinci často ocitnou jen za propadlé vízum, přičemž nad dodržováním jejich práv v tomto zařízení nyní žádný nezávislý orgán bdít nebude.

Přímo proti zájmům českých občanů, minimálně těch, jejichž partnerem či jinou blízkou osobou je cizinec, jde zrušení možnosti žádat o změnu účelu pobytu z tzv. výjezdního příkazu. Ten cizinec obdrží v případě, že jeho dosavadní účel pobytu pozbyde platnost. K tomu může dojít třeba tehdy, když zahraniční student v Česku, který má českou partnerku a dítě, neuspěje u zkoušek a nedokončí studium, které ho k pobytu opravňuje. Dosud mohl požádat o změnu účelu pobytu na rodinný a zůstat se svou rodinou, nyní bude muset Česko opustit a snažit se získat nové vízum na ambasádě ve své zemi původu.

Argumentace bezpečností kulhá i na druhé noze. Jak potvrzují například data Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, podíleli se cizinci v Česku v roce 2015 na 7,2 procentech objasněných trestných činů. Ve většině případů se jednalo o občany EU - cizinci z třetích zemí, kteří tu tvoří 3,3 procent obyvatel, měli na svědomí pouze 2,7 procenta trestných činů a jejich kriminalita tak leží pod celospolečenským průměrem. Proč ministerstvo vnitra a poslanec Klučka - pokud jim opravdu leží na srdci boj s kriminalitou  - zpřísňují zrovna zákon regulující pobyt této převážně bezproblémové skupiny lidí?

Samotný poslanec Klučka se opakovaně odkazuje na výsledky a doporučení loňského Auditu národní bezpečnosti. V jeho kapitole o migraci se dočteme, že zpráva za hlavní potenciální riziko považuje masovou, neřízenou migraci, organizovaný zločin a neúspěšnou integraci. Žádnou z těchto oblastí ale Klučkovy návrhy neřeší. Audit pouze v jedné zmínce a velmi vágně navrhuje „posílení bezpečnostních prvků imigračního procesu“ v novele zákona o pobytu cizinců. Pokud se navržené a schválené změny vztahují k tomuto doporučení, jedná se o mírně řečeno „kreativní“ výklad. Tatáž novela navíc jeden významný bezpečnostní prvek ze zákona naopak odstranila, když zrušila povinnost osobního pohovoru při podávání žádostí o vízum na ambasádách.

Určité části novely jdou dokonce přímo proti duchu bezpečnostního auditu, v jehož úvodu se píše: „Migrace je přirozeným a trvalým historickým jevem a příležitostí. Pro imigranta, pro přijímací zemi i zemi původu. Mezinárodní obchod, zahraniční investice, zahraniční studium, odborné mezinárodní stáže, vysoce kvalifikovaní zahraniční pracovníci, či naopak nízko kvalifikovaná pracovní síla, manažeři nadnárodních korporací, ale i kulturní či vědecká mezinárodní spolupráce, to vše je velmi úzce spojeno s migrací. Výrazné restrikce či snad dokonce vyloučení imigrace by bylo samo hrozbou ekonomickou a vedlo by nejen ke ztrátě konkurenceschopnosti, ale v rámci reciprocity by se velmi pravděpodobně tato imigrační politika dotkla svobody pohybu samotných občanů ČR.“

Audit tak upozorňuje na to, co se v současném Česku příliš nenosí říkat – totiž za tvrdý přístup k imigraci můžeme nakonec zaplatit vysokou cenu my všichni. Vedle zmíněných ekonomických dopadů a omezení pro české občany migrující do zahraničí tou cenou může být také  omezení práv všech  a podkopání úspěšné integrace. Půl milionu cizinců žijících v Česku se nepohybuje ve vakuu - jsou členy naší společnosti, protkané vlákny sociálních, rodinných nebo pracovních vztahů. Omezením jejich práv tak nepřímo poškozujeme i vlastní občany.

Vstřícnost vůči příchozím je vedle jejich vlastního úsilí základním faktorem úspěšné integrace. Nesmyslně restriktivním přístupem k cizincům jim naopak vysíláme jasný signál: tato země vás nechce přijmout do svého středu, v Česku jste a zůstanete lidmi nižší kategorie. Zároveň, pokud jsou podmínky vašeho setrvání v Česku nastaveny tak tvrdě, že vyhlídka dlouhodobého setrvání je velmi nejistá, jak racionální by bylo, snažit se tu integrovat?