Čeština

Žiju v České Republice už 6 let, ale čeština podle mě ještě nezvládám moc dobře. Chodím nyni na gymnázium v Praze. Přijela jsem se do Čech v roce 2000, i když původně jsem nechtěla tady bydlet, protože žila jsem od malička s babičkou a dědou ve Vietnamu. Ale mateřska láska mě přesvědčila a rozhodla jsem se že tady zůstanu. Tatínek ze začátku s tím moc nesouhlasil, bál se totiž tomu, že to nezvládám tu češtinu, řekl mi, že tady už je 10 let a vůbec češtinu nezvlada, je to moc těžký jazyk. A navíc moji prarodiče na něho moc zlobili, že mě tu nechal v Čechach, protože jsou na mě uz zvykli a moc jim chybím. Ze začátku jsem měla taky strach z toho a stýskalo se mi po všech příbuzní a kamarádi. Neuměla jsem vůbec přestavit jaká bude česká škola a jaké jsou české kamarádi. Táta si ještě několik dní o tom přemyšlel, nakonec se rozhodl a ptal se mě, jestli si myslím že všechno ve škole budu zvládat dobře, jestli ano tak můžu tu zůstat. Věděla jsem, že blízko u rodičů je pro me nejlepší, a řekla jsem mu, že to dokážu, a že mi má věřit. Hned druhý den jsme se začali hledat učitleka na češtinu. Našli jsme jednu pani, která je sice uz stara, ale byla moc příjemná. Naučila mi spoustu věcí. Začala jsem se s ní učit od abecedy, každý den mi dala nová slovička, k tomu ještě doma mi taky zadal tata každý den 30 slovíček. Chodila jsem k ty pani jenom necelý 2 měsíce, a pak začala nové školního roku. Pamatuju si, že v te době mi bylo asi 13 let, ale musela jsem chodit do páté třídy, protože jsem neuměla český. První den ve škole bylo pro mě šílený, nic jsem se nerozuměla. Když jsem se chtěla seznámit s kamarádama taky jsem nemohla. Jenom jsem se pořád přála, by hodina rychle skončí. Třídní učitelka mi hodně pomohla, nedala mi stejné úkoly, jaké měli moje spolužáci. Našla pro mě vždycky něco jednoduššího. Seznámila mě s jednou učitelkou ve škole, která se stala pak moje druha učitelka doma. Chodila jsem k ní domů na doučování každý den. Byla asi nejlepší učitelka ze všech učitelé, které jsem chodila na doučování češtiny. Byla mi hodně věrná a láskavá. Psala jsem s ní spoustu ditátek, dělali jsme spolu domací úkloky, dala mi číst pohádky a krátké přiběhy. Postupem času se mi čeština začala zlepsit, už z toho nemám vůbec strach, ale chtěla bych umět víc, pač jsem teď na gymnázium ve prostředí, kde jsou všichni na vyšším úrovni. Proto do teďka pořad musím chodit na doučování češtiny k jedny učitelce ze školy. Myslím si, že čeština je těžka jazyk, ale moc pěkná. Jsem moc ráda, že školu zvládám dobře a mam hodně českých kamarádů. Doporučuju všem, kteří žijou v Čechach, ať se naučí mluvit český, protože žijete tady v České Republice a není vůbec škodlivý, když se do toho pustíte.