Česká republika a nelegální migrace
Nelegální migrace logicky doprovází zpřísňování podmínek, kterými se zejména vyspělé státy brání vstupu cizinců na svá území. Nelegální cestu, jak na území jiného státu vstoupit a pobývat tam, volí cizinci z mnoha důvodů. V naprosté většině se snaží řešit svou obtížnou životní situaci způsobenou neúnosnou ekonomickou či politickou situací v jejich domovské zemi. Pro menší část osob je však nelegální migrace dobrým zdrojem obživy. Tito lidé vytvářejí infrastrukturu pro nelegální migraci a tím ji výrazně podporují. Při boji proti nelegální migraci je třeba kromě ochrany hranic a kontroly pobytu uplatňovat další nástroje, které by účinně omezovaly právě tuto infrastrukturu. Nelegální migrace ale není věcí pouze cizinců, ale i občanů České republiky - ti například tvořili 15% z osob, které byly v první polovině roku 2003 zadrženy při nedovoleném překročení státních hranic ČR.
Za nelegální migraci je v České republice považován nedovolený způsob překročení státních hranic (například mimo hraniční přechod, s neregulérním cestovním dokladem, v úkrytu) a nelegální pobyt na území republiky. Nelegální zaměstnaností se pak rozumí porušování obecně právních předpisů upravujících zaměstnání a podnikání cizinců (tedy zejména zákon o zaměstnanosti a živnostenský zákon).
Nelegální migrace je v kompetenci Policie ČR, služby cizinecké a pohraniční policie. Policie sleduje kromě počtu osob zjištěných při nelegální migraci i fakt, zda lidé používají k nelegální migraci pomoc a prostředníky - převaděče, osoby zajišťující pozměněné doklady, úkryty. Nelegální zaměstnanost je v kompetenci úřadů práce a živnostenských úřadů, které mohou kontrolovat zaměstnance, zaměstnavatele a podnikatele.
Počet osob, u kterých bylo zjištěno, že nedovoleným způsobem překračují státní hranice od počátku devadesátých let stoupal až do roku 1998 a od té doby se snižuje. Výkyv lze vysvětlit jednak kosovskou krizí a také faktem, že na konci devadesátých let byla Česká republika pro mnoho skupin nelegálních migrantů tranzitní zemí dále na západ. Mezi lety 1998 a 2002 poklesl počet zjištěných osob o 67%.
Počty osob, které porušily pobytový režim na území ČR zveřejňuje cizinecká policie teprve od roku 2000. Nicméně i tak lze učinit závěr, že počty osob zjištěných při tomto typu nelegální migrace jsou stabilní a nevykazují žádné výkyvy nebo změny. Celkové údaje o zjištěné nelegální migraci v devadesátých letech nejsou k dispozici.
V první polovině roku 2003 bylo zjištěno 13 515 případů nelegální migrace. Celkem 6 214 osob překročilo nedovoleným způsobem státní hranici a u 7 301 osob byl zjištěn nelegální pobyt na území České republiky. Počet osob s nelegálním pobytem převyšuje počet těch, kteří nelegálně přecházeli hranici. Je patrné, že cizinci se snaží na našem území spíše zůstat, a ne jím procházet do dalších zemí.
Každý rok použije pomoci převaděče pro překročení hranic zhruba 20-25% nelegálních migrantů. Osob s neregulérním cestovním dokladem jsou 3-4%, v úkrytu dopravního prostředku je nalezen stejný počet lidí. V roce 2003 bylo do 30. 6. zajištěno 337 asistujících osob, tedy osob, které pomáhají migrantům překročit hranici. Celkem 79% z nich jsou občané České republiky a 5% občané Číny. Zbytek tvoří jednotlivé osoby z dalších zemí. Odhad počtu cizinců, kteří žijí nelegálně na území ČR policie nezveřejňuje. Informace o tom, kolik cizinců v ČR pracuje nelegálně, žádný z úřadů taktéž nevydává. Podle studie, kterou v roce 1997 zpracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, lze předpokládat, že složení nelegálních pracujících cizinců bude kopírovat co do státní příslušnosti i oboru ekonomické aktivity složení legálně pobývajících i pracujících cizinců. Odhad počtu nelegálních pracovníků nenajdeme ani v této studii.