Azylová politika na křižovatce
Ministerstvo vnitra Velké Británie oznámilo v tomto roce již poněkolikáté, že hodlá dále zpřísnit předpisy pro přijímání uprchlíků. Začátkem tohoto roku představila vláda Tonyho Blaira kontroverzní návrh na shromažďování žadatelů o azyl v uzavřených centrech mimo území EU, kde by byly posouzeny jejich žádosti o poskytnutí ochrany před pronásledováním. Vzhledem k mlčení v otázce odpovědnosti států za řízení o udělení azylu, tedy otázce, co se stane s uprchlíky, kteří nemají cestovní doklady a nemohou tak být vyhoštěni do svých zemí původů, nebyl tento návrh většinou členských států Unie přijat. Přesto však vyvolal žádoucí diskusi o zlepšení systému přijímání uprchlíků v prostoru Evropské unie.
Koncem října však Londýn zveřejnil další balík opatření, která mají za cíl dále snížit počet žadatelů o azyl na britských ostrovech. Po loňském přijetí zákona o azylu a imigraci, po němž se počet žadatelů o azyl v Británii meziročně snížil o 34%, mají navrhovaná opatření dosáhnout vládou slibovaného poklesu žadatelů o azyl o polovinu ve srovnání s rokem 2002. Ministr vnitra Blunkett požaduje zjednodušení odvolacího systému proti zamítavým rozhodnutím o azylu, poněvadž tři ze čtyř neúspěšných uprchlíků podávají většinou beznadějná odvolání ve složitém několikastupňovém odvolacím systému. Dále chce výrazně omezit státní výdaje na značné množství často nekvalifikovaných právních poradců, kteří zastupují uprchlíky v řízení o udělení azylu, a v neposlední řadě chce britský ministr vnitra zavést trestní odpovědnost uprchlíků, kteří zničili své cestovní doklady cestou do Británie. Vláda také přestane poskytovat sociální dávky cizincům odmítajícím návrat do zemí původu, přestože britské úřady rozhodly o jejich povinnosti opustit zemi.
Srovnání české azylové politiky v tomto ohledu vyznívá pozitivně, přestože se počty uprchlíků a charakter obou zemí v kontextu cílové a tranzitní země významně odlišují. Odvolací systém v českém azylovém právu netrpí nejednotností a je přehledný, přestože máme obavu z přesouvání balíku případů na soudní stupně řízení. Délka řízení o udělení azylu v ČR se podstatně zkracuje a konečně, stát finančně přispívá organizacím, které mají dlouhodobou zkušenost s prací s uprchlíky, na právní poradenství žadatelům o azyl. Míra zneužití systému ze strany stovek nebo tisíců právních poradců žádajících od státu úhrady za své služby je tak v porovnání s Británií mizivá.
Obavu nevládních organizací a uprchlíků samotných tak vyvolává především vývoj za hranicemi naší země. Harmonizace azylové politiky EU má totiž povahu začlenění těch nejnižších standardů přijímání uprchlíků v jednotlivých zemích, takže věznění žadatelů o azyl, dlouhodobé rozdělení rodin, řada možností státu odmítnout přijmout samotné žádosti o azyl atd. vyvolávají otázku po smyslu takové harmonizace a také souladu těchto opatření s ustanoveními Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Komise pro práva cizinců (LIBE) v rámci Evropského parlamentu již navrhla zahájení řízení před Evropským soudním dvorem o zrušení nedávno schválené směrnice o slučování rodin, také Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vyjádřil nesouhlas s touto směrnicí a připravovanou směrnicí o minimálních zárukách pro řízení o udělení azylu v zemích EU. V samotné Velké Británii bylo dokonce nedávno soudem vysloveno porušení článku 3 Evropské úmluvy, který zakazuje mučení, nelidské zacházení, ponižování a trest, v případě odmítnutí poskytování ubytování a sociálních dávek žadatelům o azyl v zemi. EU by tak měla především dbát mezinárodních závazků k uprchlíkům a vycházet v tvorbě svých politik zejména z doporučení specializovaného orgánu OSN pro uprchlíky - UNHCR.
Současný trend evropských zemí v podobě úsilí o maximální zhoršení životních podmínek uprchlíků, aby tito lidé přišli k sousedům a ne k nám, jen přinutí cizince dlouhodobě setrvat v ilegálním postavení a zapojit se do šedé ekonomiky členských států EU.
Česká republika by především měla rozšířit alternativní možnost migrace v podobě programu řízeného příchodu cizinců vhodných pro ekonomiku země. Na druhé straně bychom měli usilovat o udržení důstojných podmínek přijetí osob, které byly nuceny opustit své domovy z důvodu pronásledování. To v sobě nese jednak nutnost zefektivnění návratové politiky, ale také důsledné prosazování zásad azylové politiky v souladu s mezinárodním právem při našem zapojení do harmonizačního úsilí členských států Unie v této oblasti společného zájmu.