Vznik Charty

Padesáté výročí podepsání Všeobecné deklarace lidských práv vyprovokovalo debatu o lidských právech v rámci Evropské unie. Aby se zvýšilo všeobecné povědomí v oblasti lidských práv, rozhodla Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999 o nutnosti konsolidace základních lidských práv na úrovni EU a sepsání návrhu Charty základních práv, a to už do konce roku 2000. Přípravné práce na Chartě byly svěřeny Konventu složenému z 62 členů, včetně zástupců hlav států, šéfů vlád, předsedy Evropské komise a členů Evropského parlamentu a národních parlamentů. Statut pozorovatelů byl přidělen čtyřem zástupcům Evropského soudního dvora, Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Konvent, kterému předsedal bývalý spolkový prezident Roman Herzog, vyslechl stanoviska Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů, Ombudsmana a též jiných orgánů, sociálních skupin a expertů. Rovněž proběhla diskuse mezi Konventem a kandidátskými zeměmi. Dne 2.října přijal Konvent pracovní text Charty, který schválil Evropský parlament a Komise. Následně byla Charta podepsána Parlamentem, Radou a Komisí a zveřejněna 7. prosince 2000 během zasedání Evropské rady v Nice. Velkým úspěchem celého procesu bylo zahrnutí všech institucí EU a širokého spektra společnosti do přípravných prací.

Obsah Charty

Charta je založena na smlouvách Společenství, na mezinárodních úmluvách jako je např. Evropská úmluva o lidských právech z roku 1950 nebo Evropská sociální charta z roku 1989, dále na ústavních tradicích členských států Unie a na různých deklaracích Evropského parlamentu.

Charta je tématicky rozdělena do šesti sekcí týkajících se důstojnosti, svobod, rovnosti, solidarity, občanských práv a spravedlnosti. Význam Charty tkví v tom, že vůbec poprvé byla do jednoho textu shrnuta veškerá osobní, občanská, politická, ekonomická a sociální práva a svobody. Text Charty rozšiřuje existující lidsko-právní instrumenty o problémy moderní doby - ochranu dat, práva pracujících, bio-etiku, atd.

Jednotlivá práva a svobody Charty mohou být omezeny, pokud má toto omezení základ v zákoně a současně musí být respektována podstata dotčeného práva či svobody. K omezení může dojít pouze tehdy, je-li to nezbytné v obecném zájmu Evropské unie, nebo vyplývá-li to z nutnosti ochrany práv a svobod třetích osob.

Práva a svobody mající základ ve Smlouvě o založení ES a ve Smlouvě o EU se uskutečňují v jejich rozsahu a za podmínek, které jsou v těchto smlouvách stanoveny. Práva mající základ v Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách se uskutečňují ve smyslu práv stanovených v této úmluvě.

Ustanovení Charty nesmějí být vykládána způsobem, který by omezoval základní lidská práva a svobody zaručené právem Unie, mezinárodním právem a smlouvami podepsanými Unií nebo jejími členskými státy a ústavami členských států. Ustanovení rovněž nesmějí být vykládána způsobem, který by přiznával právo na porušování práv a svobod zaručených touto Chartou nebo na omezení těchto práv a svobod ve větší míře, než Charta předvídá.

Ustanovení Charty se přímo vztahují jen na instituce a orgány Evropské unie. Na členské státy se ustanovení vztahují pouze pokud dochází k aplikaci práva Unie. Nutno zmínit, že v žádném případě Charta základních práv EU nemění cíle Evropského společenství ani Evropské Unie.

Závaznost Charty a její budoucnost

V tuto chvíli (říjen 2003) Charta není součástí Smlouvy o EU. Členské státy na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 její začlenění do smluv odmítly i přesto, že pro její začlenění v době přípravných prací Charty hlasoval Evropský parlament. Nicméně občané mohou odkazovat na Chartu, chtějí-li vznést námitku proti jakémukoli rozhodnutí institucí Evropské unie.

Konvent o budoucnosti Evropy, který v červnu 2003 ukončil práci na návrhu ústavního textu Evropské unie, přímo začlenil Chartu základních práv EU do budoucí evropské ústavy. Začlenění Charty do ústavní smlouvy nepředstavuje žádnou změnu ve vymezení nyní stanovených pravomocí a kompetencí Evropské unie. Zda-li však členské státy schválí, a posléze ratifikují, ústavní text EU ve znění, ve kterém jej Konvent o budoucnosti Evropy předložil, zůstává otázkou. V současné době o návrhu jedná mezivládní konference pod italským předsednictvím.