Získávání kvalifikovaných pracovníků - programy jiných zemí

Rozvinuté země v devadesátých letech zostřovaly podmínky vstupu migrantů do země a možnosti přístupu k trvalejším pobytovým statusům či občanství. Postupně ovšem hospodářské a demografické důvody a také snaha vyrovnat se s bezprecedentním nárůstem nelegální migrace, vedly některé vlády k přehodnocení takové politiky.

Získávat kvalifikované pracovníky v zahraničí přináší řadu výhod: vzhledem k tomu, že vydělávají více než průměrní zaměstnanci, odvádějí také relativně více na daních (podle studie britského ministerstva vnitra generují migranti, kterých je asi osm procent britské populace, deset procent HDP), k tomu se téměř nikde nedostávají do kategorií nezaměstnaných a podle dostupných statistik téměř nejsou nemocní - takže nepředstavují zátěž pro sociální systém státu. Navíc je většina účastníků programů pro kvalifikované zahraniční pracovníky dvaceti- a třicetiletých a přichází s již ukončeným vzděláním, což představuje další odlehčení státní kase.

Obecně existují dva modely, jak přilákat kvalifikované pracovníky ze zahraniční. Buď se stát rozhodne zjednodušit přístup k pracovním vízům a to v těch oblastech či profesích, v nichž pociťuje nedostatek vlastních odborníků. Víza jsou pak časově nebo oborově omezená a počty celkově udělených víz mohou nebo nemusí podléhat kvótám. Druhou možností je program, který otevřeně počítá s tím, že jeho účastníci, držitelé pracovních víz, získají v budoucnu jiný status - dlouhodobý nebo trvalý pobyt (to je také případ České republiky).

Jednotlivé státy s různými úpravami používají jednu nebo kombinaci více možností otevírat pracovní trh cizincům. To je případ Austrálie, kde získává každoročně trvalý pobyt kolem 70 000 lidí a která nabízí dvě imigrační kategorie. Asi polovina žadatelů získá různá víza v rámci Programu kvalifikovaných migrantů nebo Programu migrantů - obchodníků, přičemž tato víza jsou navázána na získání trvalého pobytu. Druhá polovina pak připadá na slučování rodin, přesídlení a navrátilce. Austrálií se inspiruje řada dalších zemí, zejména používáním bodového systému, který vyhodnocuje způsobilost k získání víza trvalého pobytu na základě doloženého vzdělání (odbornosti), zdravotního stavu, věku, finančních prostředků, znalostí angličtiny a příbuzných nebo obchodních kontaktů v zemi.

Bodový systém používá také Kanada. Musí však čelit dvěma potížím, s nimiž se ostatně setkávají i další státy. Nedaří se naplňovat předpokládané počty účastníků programu - od června 2002 do února 2003 se do programu přihlásilo 26 000 lidí, což je pokles o 75% oproti stejnému období o rok dříve a především se s takovou nepodaří dosáhnout letos plánované hranice 150 000. A dále se ukazuje, že stanovená kritéria jsou příliš náročná, případně že může žadatele při bodování znevýhodnit například nedostatek kvalifikace manžela nebo manželky. V reakci na stížnosti a dokonce dovolání k soudu neúspěšných, ale i úspěšných účastníků programu, proto letos kanadská vláda podmínky vstupu poněkud změnila a zmírnila.

V Británii je hlavní cestou k ekonomické migraci systém pracovních povolení. Ta obdrží zaměstnavatelé, pokud prokáží, že na konkrétní místo nenašli domácího pracovníka nebo občana některého státu EU. V roce 2002 bylo uděleno asi 136 000 povolení, což je třikrát více než v roce 1997. Letos se očekává vydání téměř 175 000 povolení, z nichž asi dvacet tisíc připadne na dva nově vytvořené programy pro oblasti, které trpí nedostatkem pracovníků, tedy pohostinství a výroba. Novinkou od ledna 2002 je program pro vysoce kvalifikované pracovníky, který umožňuje udělit pracovní povolení přímo žadateli a který umožňuje, na rozdíl od systému povolení, nejenom zaměstnání, ale také samostatnou výdělečnou činnost. Program byl letos revidován a je nyní otevřen i mladým profesionálům, jejichž přihlášky se přijímají od konce října letošního roku.

Sousední Německo zahájilo program náboru kvalifikovaných pracovníků v srpnu 2000. Projekt počítal s vydáváním tzv. zelených karet pro odborníky z oblasti IT, měl běžet dva roky, ale byl ještě o rok prodloužen. Cizinci mohli získat okamžitě pracovní povolení a pobyt na dobu pěti let. Navzdory očekáváním se ovšem program nerozběhnul tak, jak si jeho autoři představovali. Především se přihlásilo méně zájemců než se odhadovalo - původně tlačili zástupci průmyslu na kancléře Schrödera, že je nutné najít alespoň 50 000 nových pracovníků, ale ani níže nastavená kvóta 20 000 nebyla naplněna a k červnu 2003 se rozdělilo jen necelých 15 000 povolení. Dalším problémem se opět ukázala příliš přísná kritéria přístupu do programu. Němci například žertovali, že by u nich neměl šanci ani Bill Gates, protože nemá vysokoškolský titul. Počítačoví odborníci pocházející především z Indie také raději dávali přednost Spojeným státům, kde měli jazykovou výhodu a které nabízely lepší platy a méně xenofobií prostředí.

Německo připravilo v roce 2001 nový přistěhovalecký zákon, který upravuje především azylovou a integrační politiku Německa. Jeho součástí jsou také nová ustanovení o řízené migraci cizích pracovníků. Návrh počítá s neomezeným přijímáním špičkových odborníků, kterým nabízí trvalý pobyt, omezenou absorpcí přistěhovalců na základě bodového systému a dále s kategorií cizích pracovníků, kterým budou udělována pětiletá pracovní víza, jejichž vydávání bude v souladu s požadavky průmyslových odvětví a regionů. Schvalování nového imigračního zákona se ale táhne již druhým rokem, a proto byl původní systém zelených karet prodloužen do konce roku 2004.