Český cizinecký zákon definuje cizince jako každou fyzickou osobu, která není státním občanem České republiky. Tento zákon se nevztahuje na azylanty a osoby, které o azyl požádaly. Zákon se naopak vztahuje na občany EU, pro něž zavedla euronovela v roce 2002 zvýhodněné podmínky získání přechodného a trvalého pobytu. Pobyt cizince může být od roku 1999 pouze trvalý, v ostatních případech musí cizinec disponovat vízem do devadesáti nebo nad devadesát dní. Platnost povolení k pobytu zaniká, jestliže cizinec nabude státního občanství České republiky, nebo je vyhoštěn nebo zemře. V § 13 jsou vypsány prostředky vyžadované po cizincích k pobytu na území ČR, dále zákon jmenuje podmínky udělení, prodloužení a zániku víz do devadesáti dnů (§27), víz nad devadesát dnů (§31) a víz za účelem strpění (§35) a dočasné ochrany(§40). Hlava IV. pojednává o podmínkách trvalého pobytu. Hlava IX. je věnována cestovním dokladům a cestovním průkazům totožnosti. Cizinecký zákon umožňuje správní vyhoštění (Hlava X.), přičemž pro účely správního vyhoštění se za přechodný pobyt na území považuje i neoprávněné zdržování se cizince na území nebo zdržování se cizince v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Hlava XVI. definuje rozdělení kompetencí v rámci státní správy, tj. mezi Cizineckou policii, Pohraniční policii a Ministerstvo zahraničí. Předpisy týkající se správního řízení a soudního přezkumu jsou v Hlavě XVII.