Vnitřní migrace – přehlížený fenomén, který mění svět
Pojem vnitřní migrace je zastřešujícím termínem pro všechny typy migrace, při nichž migrující osoba nepřekročí státní hranice. Za vnitřní migranty tedy označujeme lidi, kteří se přesouvají v rámci územního celku vymezeného vlastními hranicemi a specifickou národní identitou. Za vnitřní migraci může být klasifikován jak přesun do sousední vesnice, tak přestěhování do provincie vzdálené tisíc kilometrů. V Evropě, kde se, byť s řadou výjimek, prosadil koncept národního státu, stát de facto splývá s národem a národ s kulturou a jazykem. Vnitřní migrant se tedy pohybuje mezi relativně podobnými regiony, ve kterých převládá víceméně totožná kultura a tentýž jazyk. Vnitřní migrantem v rámci České republiky je tedy člověk, který se přestěhoval například z Čech na Moravu. Každý takový migrant pravděpodobně bude konfrontován s regionálními odlišnostmi a možná i specifiky místního dialektu, téměř jistě se ale nebude konat žádný radikální kulturní šok. Migrace mezi jednotlivými spolkovými zeměmi v rámci Německa nebo přestěhování z jihu Itálie do Milána může představovat už mnohem větší obtíže. V rámci Spojených států se pak migrant může bez překročení státních hranic dostat do odlišného klimatického pásma a v Ruské federaci může být vnitřním migrantem člověk, který urazí šest tisíc kilometrů, což je stejně daleko jako z České republiky do Nepálu.
Jak spočítat migranty?
Když vyhlédneme za hranice Evropy, zjistíme, že klasické národní státy jsou ve světě spíše výjimkou. Naprostá většina mimoevropských zemí byla část své historie koloniemi evropských mocností a jejich současné hranice jsou tímto obdobím výrazně ovlivněny a nezohledňují kulturní, jazykové či etnické odlišnosti jednotlivých oblastí, které byly do jednoho nově vzniklého územního celku začleněny. Je tedy logické, že migrant stěhující se z vysokohorského severozápadu Indie do mnohamilionové Mumbaie na západě Indie bude konfrontován s mnohem většími kulturními, společenskými i jazykovými odlišnostmi, než občan z východního Slovenska přijíždějící do Prahy. Přesto je však migrace ze Slovenska do Čech pojímaná jako mezinárodní, zatímco situace indického migranta bude většinou institucí zabývajících se migrací zcela ignorována. A to je podle mnohých výzkumníků problém.
Vnitřní migrace se totiž celosvětově účastní podstatně větší množství lidí, než migrace mezinárodní. Přesto je problematice mezinárodní migrace věnováno podstatně více literatury i vědeckého zájmu. Přitom jen v Číně se množství vnitřních migrantů odhaduje na čtvrt miliardy, což odpovídá zhruba množství všech mezinárodních migrantů na celém světě. Počet vnitřních migrantů v Indii se podle některých měřítek blíží i k polovině miliardy. Čísla jsou to jistě vysoká, otázka ale zní, co přesně označují. Mezinárodní migraci lze díky jasnému určení kritéria státních hranic definovat celkem jednoduše. Nezpochybnitelným mezinárodním migrantem bude tedy i rodák z Českého Těšína žijící na druhém břehu řeky Olše ve městě Ciezsyn. Co ale s lidmi, kteří se přestěhují v rámci jedné země do sousední vesnice? Pokud započítáme každého takového člověka, budou počty vnitřních migrantů vysoké snad všude na světě. Žádná jednotná metodologie zatím neexistuje, záleží vždy na každém akademikovi či instituci jak migraci nadefinuje. Stejně tak je diskutabilní, jak dlouho musí jedinec v cílové destinaci zůstat, aby byl za migranta považován. Z těchto důvodů je určení množství vnitřních migrantů nebo porovnávání situace mezi jednotlivými zeměmi téměř nemožné. Vědci se nicméně shodují na tom, že důvody k migraci uvnitř státního celku, a faktory, které rozhodování o migraci ovlivňují, jsou prakticky totožné jako u migrace mezinárodní. Fenomény vnitřní a mezinárodní migrace často bývají propojeny. Stává se, že migrant zvažuje mezi odchodem do jiného regionu v rámci své země a přesunem do zahraničí. Nezřídka také dochází k řetězové migraci, kdy se migrant postupně stěhuje z místa na místo a některé přesuny jsou v rámci státního celku, jiné přeshraniční.
Z venkova do měst
Velkým tématem vnitřní migrace je stěhování z venkovských oblastí do velkoměst. V době industriální revoluce se tento trend objevil v západní Evropě, dnes výrazně ovlivňuje situaci v rozvojových zemích. Ekonomické důvody obecně bývají považovány za hlavní motory migrace. Tuto domněnku podporují studie z mnoha různých zemí. Hovoří se o tom, že lidé migrují do oblastí, kde je větší možnost získat práci nebo větší příjmy či přístup k trhu. Často se množství migrantů mění v závislosti na zaměstnání nebo míře vzdělání. Stejně jako v případě mezinárodní migrace i vnitřní migranti mnohdy posílají část vydělaných peněz svým rodinám nebo rodiny v chudých oblastech finančně podporují migraci některého svého člena, aby si v nové destinaci zvýšil šanci pracovního uplatnění. Především vnitřní migraci nejchudších vrstev není možné dobře monitorovat a vzhledem k absenci bariér jaké představují státní hranice a odlišné právní systémy, mohou chudí lidé v rozvojových zemích migrovat za prací relativně jednoduše. Z těchto důvodů často nejsou zmapovány životní podmínky ani počet obyvatel chudinských slumů, protože mnoho lidí zde žije jen omezenou dobu a není nikde registrováno. Velké množství vnitřních migrantů bývá politiky v rozvojových zemích přehlíženo a počet příchozích nebývá dostatečně zohledněn ani při výstavbě nových městských čtvrtí a infrastruktury. Ve finále tedy ekonomicky motivovaná migrace migrantům žádné výrazné benefity přinášet nemusí, protože migranti čelí radě obtíží spojených s nekoncepčním rozvojem, znečištěním, špatnou hygienou či nedostatkem prostoru.
Míra ekonomické migrace roste v době ekonomického růstu. Ve Spojených státech, které jsou známy vysokou mobilitou svých občanů, se míra vnitřní migrace výrazně snížila ve třicátých letech dvacátého století, tedy v době ekonomické krize. V Japonsku se následkem industrializace a navázání na západní trhy spustil tak výrazný migrační trend, že z původně agrární společnosti se stala země, kde polovina více jak stomilionové populace žije ve třech městských oblastech. Masivní migrace a urbanizace ve zmiňované Číně a Indii nastala až v relativně nedávném období, kdy se tyto země více otevřely světovému trhu. Odvrácenou stranou migrace způsobené ekonomickým růstem je fakt, že většinou vede k prohlubování ekonomických rozdílů mezi regiony. Růst je tedy patrný většinou jen ve městech, do kterých lidé přicházejí. Naopak venkovské oblasti, které se vylidňují, se často dostávají do ještě větších ekonomických problémů.
Útěky před suchem i tradicemi
V poslední době je stále více diskutovaná migrace motivovaná klimatickými změnami. Lidé odchází například z venkovských regionů, kde došlo k tak výraznému úbytku vody, že zemědělská produkce již nedosahuje vyhovujících výnosů. Lidé tedy trpí nedostatkem potravin obstarávaných tradičními způsoby života a vyráží hledat štěstí někde jinde. Výzkum ve Vietnamu ukázal, že mnoho tzv. environmentálních migrantů sama sebe považuje spíše za migranty ekonomické, protože jsou motivováni vidinou vyšších výdělků než v místě původu. To, že za nemožností obživy často stojí právě změny životního prostředí a klimatu, bývá přehlíženo. Ve statistikách proto environmentální důvody mohou vypadat jako mnohem méně významné, než důvody ekonomické. Ve skutečnosti se tyto důvody velmi často překrývají a mohou mít dalekosáhlé důsledky. Environmentálně motivovaná vnitřní migrace z venkova do měst přispěla například k prohloubení sociálních problémů vedoucím k Arabskému jaru a následným konfliktům.
Důvody ke stěhování do měst nemusí nutně být motivovány jen vyhlídkami na lepší živobytí, ale také lákavou změnou životního stylu. V konzervativnějších zemích se člověk příchodem do města může vyvázat z některých kulturních či rodinných tradic. Například v indických městech je díky moderněji smýšlející populaci a větší anonymitě potlačována role kastovního systému, méně časté jsou zde i sňatky vyjednané rodiči novomanželů. Přitom v řadě venkovských oblastí Indie jsou sňatky z lásky či sňatky mezi příslušníky rozličných kast stále vnímány jako zcela nepřípustné. Ve městech se také lidé spíše dostanou k lepšímu vzdělání a mnoha různým službám, ale i k volnočasovým aktivitám, jež na venkově nejsou známé či dokonce ani myslitelné. Městský životní styl je pro některé skupiny obyvatel natolik lákavý, že se pro přestěhování do města rozhodnou i tehdy, kdy si po ekonomické stránce nepolepší. Odchod z venkova nemusí být motivován pouze malými výnosy ze zemědělství, ale prostě jen pocitem, že práce v zemědělství je zkrátka nudná a příliš náročná.
Foto: http://dominikobruca.eu