Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.
Ti, o kterých hovoří jiní? Jak využít historické zkušenosti pro současné úsilí o rozšíření volebního práva na cizince a cizinky
Debata o občanské participaci a volebním právu cizinců v komunálních volbách, kterou 9. března 2015 zorganizovalo MKC Praha ve spolupráci s FES Praha (v rámci cyklu Lidové školy migrace), ve mně vyvolala pocit jakéhosi déjà vu. Připomněla mi debaty, které na počátku 20. století probíhaly na téma volebního práva žen a o kterých si dnes můžeme udělat obrázek z dobového tisku.
Na území dnešní ČR na počátku 20. století ženy-občanky, stejně jako cizinci a cizinky nyní, nemohly být ze zákona členy politických stran. Zároveň tehdy ženy představovaly, opět stejně jako cizinci nyní, ve vztahu k volebnímu právu nejednotnou skupinu. Některé z nich volební právo neměly, jiné ano. Jestliže dnes rozhoduje o volebním právu cizinců na místní úrovni jejich členství v EU, v případě žen před sto lety to na lokální a regionální úrovni byla třídní příslušnost.
Na straně odpůrců volebního práva žen i cizinců figuruje abstraktní konstrukce ohrožení, narušení stávajícího pořádku či nebezpečí pro celek. V případě žen před sto lety bylo toto nebezpečí vyobrazováno především jako rozvrat rodiny, v případě volebního práva cizinců dnes je velmi silný jakýsi neurčitý bezpečnostní argument. V obou případech se hovoří o něčem novém a v takové situaci je velmi snadné prezentovat věc jako „nebezpečný experiment“. Síla i slabost „argumentu ohrožení“ spočívá právě v jeho abstrakci a neurčitosti – jakmile se dostáváme na konkrétnější rovinu, začíná se rozplývat. Stejně jako mnohokrát v době diskusí o volebním právu žen, tak i v Café Kampus padla, tentokrát v souvislosti s cizinci, otázka „Koho budou volit?“ A účastníci a účastnice diskuse se shodli na tom, že žádné zemětřesení na politické scéně pravděpodobně čekat nemůžeme, stejně jako nenastalo, když začaly volit ženy.
Zásadní rozdíl mezi veřejnou debatou o volebním právu žen před sto lety a volebním právu cizinců v Praze dnes je možné naopak najít v míře zapojení těch, o kterých se debata vede. Hlas aktivistek za volební právo žen byl v debatách na počátku 20. století slyšet mnohem více než hlas cizinců a cizinek v aktuální debatě o jejich volebním právu. Aktivistky se za účelem dosažení volebního práva žen organizovaly, i když jejich spolky působily na hranici zákona. Podávaly petice, posílaly deputace do parlamentu, psaly články do novin či pořádaly schůze. Pro současnou diskusi o volebním právu cizinců se zdá být charakteristické, že v ní cizinci a cizinky figurují jako ti, o kterých hovoří jiní. Na jedné straně v této debatě stojí odpůrci volebního práva cizinců, kteří stavějí do protikladu dobro celku a volební právo cizinců. Na druhé straně pak příznivci volebního práva cizinců, kteří argumentaci otáčejí a říkají: Naopak, volební právo zlepší integraci cizinců do společnosti, a to bude ve svém důsledku prospěšné pro společnost jako celek.
Deklarování zájmu o volební právo samozřejmě nesmí představovat podmínku jeho udělení, na druhou stranu jasně deklarovaný zájem ze strany cizinců a jejich větší zapojení do diskuse může požadavku pomoci. Především může proměnit charakter samotné debaty. Cizinci a cizinky mohou v debatě zdůraznit argument, že volební právo – zejména to na komunální úrovni – má jim jako osobám, které zde dlouhodobě žijí, pracují, odvádějí daně a další poplatky, chodí do školy, vychovávají děti, atd., poskytnout možnost podílet se na tvorbě politických rozhodnutí, která na ně samotné dopadají. Žádná jasná hranice mezi „my“ a „oni“, „naší společností“ a „cizinci“ tady neexistuje. Diskuse o volebním právu se týká těch cizinců, kteří zde dlouhodobě žijí, tvoří součást společnosti, kteří však nemohou participovat na rozhodnutích, jež se jich týkají. Odpůrci pracují se strachem z neznámého, který je možné vyvolávat pouze do doby, dokud neznámé zůstává neznámým. Jestliže sami cizinci a cizinky do debaty ve větší míře zasáhnou, bude mnohem těžší vykreslovat je jako nebezpečí pro dobro společnosti. Pokud je možné vytěžit z historie něco pro současné úsilí o volební právo cizinců, pak je to právě ona potřeba, aby se do diskuse zapojili ti, o nichž se diskutuje.
Jitka Gelnarová Absolvovala magisterské studium politologie a žurnalistiky na FSV UK a doktorské studium politologie tamtéž. Věnuje se historii a teorii politické participace žen, zejména otázce volebního práva žen. Pracuje jako kurátorka oddělení novodobých českých dějin Národního muzea a odborná asistentka na FSV UK.
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.
