Stanovisko AEC: problémy s poskytováním a úhradou zdravotní péče žadatelům o azyl a cizincům s vízem za účelem strpění

V posledních několika měsících se žadatelé o azyl a tzv. strpitelé (cizinci s vízem za účelem strpění pobytu z důvodu podané kasační stížnosti ve věci azylu) potýkají s problémy co se týká přístupu ke zdravotní péči. Ačkoli mají tito cizinci ze zákona nárok na bezplatnou zdravotní péči (§ 88 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) lékaři je často odmítají, až na případy akutního ohrožení života, bezplatně ošetřit. Lékaři totiž nemají jistotu, že jim bude poskytnutá péče proplacena. Mnozí žadatelé se tak ocitají ve složité situaci, zvláště, pokud potřebují lékařskou péči často a pravidelně, jako např. senioři či novorozenci.

Od účinnosti (13.10.2005) poslední novely azylového zákona (č. 350/2005 Sb.), která současně přinesla změnu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění totiž panují nejasnosti a spory ohledně způsobu úhrady poskytnuté zdravotní péče.

Zmíněná novela změnila způsob poskytování a hrazení zdravotní péče uvedeným cizincům. Před účinností novely poskytovala zdravotní péči zdravotnická zařízení určená Ministerstvem vnitra s nimiž toto uzavřelo smlouvu. Náklady spojené s poskytováním zdravotní péče potom hradilo těmto smluvním zdravotnickým zařízením na základě faktury přímo Ministerstvo vnitra z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa. Nyní je systém poskytování zdravotní péče žadatelům o azyl a strpitelům nově postaven na veřejném zdravotním pojištění. Žadatelé o azyl a strpitelé jsou tak na základě zákona o azylu zdravotně pojištěni, přičemž pojistné za ně hradí stát, resp. zákonodárce to takto zamýšlel. Jinými slovy každý žadatel o azyl by se měl zaregistrovat u některé ze zdravotních pojišťoven, která by mu měla vystavit kartičku pojištěnce. Pojišťovny by poté měly hradit zdravotnickým zařízením, náklady, které těmto vzniknou v souvislosti s poskytováním zdravotní péče zmíněným cizincům. Tato změna je zakotvena jednak v novém znění § 88 odst. 2 zákona o azylu. Dále pak v ustanovení § 7 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění přibylo písmeno p), kterým byl o žadatele o azyl a strpitele rozšířen okruh pojištěnců u nichž je plátcem pojistného stát prostřednictvím státního rozpočtu stát.

Tento nově zavedený systém nicméně od počátku nefunguje, jelikož zdravotní pojišťovny odmítají převzít agendu pojišťování uvedených cizinců. V listopadu sice po určitou dobu registraci této kategorie cizinců prováděla Pojišťovna Ministerstva vnitra, nicméně i ta od registrací záhy ustoupila. Okolo způsobu poskytování a hrazení zdravotní péče totiž od začátku panují zmatky, resp. výklad a aplikace citovaných ustanovení zákona o azylu a zákona o veřejném pojištění jsou předmětem sporu mezi pojišťovnami, resp. VZP, potažmo Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem vnitra. Pojišťovny a Ministerstvo zdravotnictví namítají, že žadatelé o azyl a strpitelé nespadají do osobního rozsahu zdravotního pojištění podle § 2 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Vzhledem k tomu, že tito cizinci nejsou výslovně uvedeni ve výčtu osob, které jsou podle zmíněného zákona pojištěni (osoby s trvalým pobytem v ČR, zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem v ČR), nemohou být konzumenty veřejného zdravotního pojištění. Tento nedostatek podle pojišťoven a Ministerstva zdravotnictví nelze překlenout výkladem, který zastává Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra tvrdí, že co se týká osobního rozsahu veřejného zdravotního pojištění, ustanovení § 88 odst. 1 a 2 zákona o azylu a § 7 odst. 1 písm. p) zákona o veřejném zdravotním pojištění nepřímo novelizují i ustanovení § 2 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a rozšiřují tak okruh pojištěnců o žadatele o azyl a strpitele, aniž by tito byli v § 2 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění výslovně uvedeni.

Předmětní cizinci se tak dostávají do patové situace, kdy díky nepřesnostem právních předpisů, jim je odpírána bezplatná zdravotní péče, na kterou mají na základě ustanovení § 88 odst. 1 zákona o azylu nárok. V dané situaci by si tak teoreticky měli zdravotní péči platit sami, nebo se spoléhat na dobrou vůli lékařů, kteří mohou jen doufat, že dojde k nápravě a provedené úkony jim budou proplaceny zpětně. Momentálně sice bylo přijato provizorní řešení, kdy je lékařská péče poskytována podle původního systému, nicméně zůstává otázkou způsobu jejího proplácení.

S popsanou změnou v systému poskytování zdravotní péče původní vládní návrh novely azylového zákona vůbec nepočítal. Tato změna se v novele ocitla na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu až ve 2.čtení v Poslanecké sněmovně, přičemž nebyla dostatečně promyšlena a provedena do důsledků, jak je výše popsáno.

Vzhledem k závažným komplikacím, které tímto způsobem vznikly, přistoupilo Ministerstvo vnitra k řešení nastalé situace cestou novelizace zákona o azylu. Do delší dobu chystané rozsáhlé novely zákona o azylu byla začleněna změna § 88 odst. 3 zákona o azylu, která výslovně vytváří pro účely veřejného zdravotního pojištění u zmíněných kategorií cizinců fikci trvalého pobytu, tzn. pro potřeby poskytování zdravotní péče se k nim bude přistupovat, jako by měli na území ČR povolen trvalý pobyt. Osobní rozsah veřejného zdravotního pojištění podle § 2 odst. 1 zákona o veřejném pojištění by tak měl být o předmětné cizince výslovně rozšířen a tito budou moci napříště být konzumenty veřejného zdravotního pojištění. Zmíněný návrh novely předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 11.1.2006 (sněmovní tisk 1233). Přepokládá se, že přijetí zmíněné novely proběhne zrychlenou procedurou (namísto tří čtení projde návrh v Poslanecké sněmovně pouze jediným čtením) a k nápravě by tak mohlo dojít během dvou měsíců. Doufejme tedy, že tomu tak opravdu bude.