„Snažíme se migranty motivovat“ Rozhovor s Annemie Crelót, integrační pracovnicí vlámského integračního centra de Som

Západní region Belgického království Vlámsko čítá 6 miliónů obyvatel a ročně přijme 40 000 „nově-příchozích“, což je označení, které se v této zemi v poslední době ujalo pro cizince nebo, chcete-li, migranty. V protikladu k tomu, co je považováno za obecně známý fakt, více než 55% těchto nově příchozích v posledních letech netvoří občané Turecka a Maroka, ale občané EU, zejména pak Nizozemci, Poláci a Rumuni. [1] Od roku 2004 poskytuje vlámská vláda nově příchozím, kteří do země přicházejí legální cestou, tzv. „přijetí“ (onthaal) zahrnující „integrační“ program (inburgerings programma) [2] uzpůsobený na míru každému jednotlivci. Pro některé skupiny, které jsou vymezeny Integračním dekretem z r. 2004 (Inburgerings decreet), je tento integrační program povinný.

Andrea Plačková: Nejdřív bych se Tě ráda zeptala na tvou práci v Integračním centru de Som, [3] popiš mi prosím, co všechno dělá takový „integrační pracovník“? [4]

Annemie Crelót: Pracuji v Příjmové kanceláři (Onthaalbureau) [5] a naše práce spočívá v tom, že k nám zveme nově příchozí, protože mnoho z nich má povinnost absolvovat integrační trajekt (inburgeringstraject). Lidé ze zemí EU tuto povinnost nemají, ale téměř všichni ostatní ano. Trajekt sestává ze základního kurzu holandštiny [6] na úrovni A1[7] a absolvování kurzu společenské orientace (maatschappelijke oriëntatie – MO),[8] který informuje o praktických věcech a je zaměřený na to, aby se lidé dozvěděli a pochopili, jak to chodí v Belgii. Také je zde snaha o jejich nasměrování na trh práce a k sociálním aktivitám.

Jak dlouho už pracuješ jako integrační pracovnice v de Som?

V de Som pracuji 8 let.

Za tu dobu se toho hodně změnilo? Vidíš nějaký posun ve fungování organizace, ve skladbě klientů…?

Je teď daleko míň žadatelů o azyl a azylantů, protože od doby, co máme novou vládu, se zákon o migraci zpřísnil; zejména se zpřísnila kontrola a procedury jsou daleko rychlejší, což způsobuje, že lidé čekají daleko kratší dobu na rozhodnutí. Dříve například nebylo neobvyklé, že procedura trvala 3 roky, teď se však žadatelé většinou dozví výsledek během 6 měsíců, takže přichází daleko míň azylantů a žadatelů o azyl.

Změnilo se něco na samotném integračním trajektu?

Zatím ne, ale v nejbližší době se bude schvalovat dekret, který stanovuje povinnost mít splněnou holandštinu na jazykové úrovni A2, což je potřeba, protože A1 je nedostačující.

Povinnost absolvovat integrační trajekt je podmínkou k získání povolení k pobytu?

S pobytem nemá nic společného, je to prostě povinnost, kterou musí cizinec splnit, když bydlí ve Vlámsku, v Bruselu tato povinnost není a ve Valonsku to vůbec neexistuje, ale také tam se uvažuje o jejím zavedení, protože dokud to neexistuje ve všech částech země, tak to nelze vyžadovat jako povinnost při získávání povolení k pobytu.

Co si ty osobně myslíš o integračním trajektu?

Osobně si myslím, že je dobře, že lidé mají šanci, že existuje strukturovaný projekt, že je velká nabídka. Lidé říkají, že když přišli před 10 lety, tak nebylo nic, a že kdyby přišli teď, je to daleko lepší, protože dřív člověk musel opravdu pátrat, aby něco objevil, neexistovalo to, a teď je to všechno zadarmo, takže lidé mají příležitost. Jenže záměrem mnoha lidí je co nejdřív vydělat peníze a poslat je zčásti domů do své země původu, jenže když pak lidé mají práci, není už často tak jednoduché chodit pravidelně do hodin.

Myslíš si, že absolvování holandštiny na úrovni A1 a kurzu společenské orientace pomůže cizincům změnit život k lepšímu? Usnadní jim jej v něčem?

Já si myslím, že pro pracovní trh a v případě těch, co nemluví francouzsky nebo anglicky, je určitě holandština velmi důležitá, tito lidé jsou také nejmotivovanější. Kurz společenské orientace je také velice zajímavý, protože to není jen o výkladu, o tom, jak to v Belgii funguje, jak funguje sociální systém, jak si najít práci, jaká jsou očekávání zaměstnavatelů, jaký je školní systém, ale také o tom, že se pracuje ve skupině a člověk je nucený sám hledat odpovědi na některé otázky. Účastníci kurzu mluví s lidmi ve stejné situaci o svých zážitcích a zkušenostech z Belgie a hodně lidí v tom má oporu, také se zde seznámí, naváží přátelství, nejsou v takové sociální izolaci, učí se tu jeden od druhého.

Takže nejde jen o obsah kurzu, ale významnou roli hraje skutečnost, že se lidé schází…

Ano, není to jen teoretický kurz, kdy učitel všechno vykládá, všechny pravidla, to musíte znát a umět, ale také se skutečně odpovídá na otázky, které lidé kladou.

Jak dlouho kurz trvá?

Trvá 60 hodin a je nabízen v různých jazykových verzích, je možné absolvovat ho v angličtině, francouzštině, ruštině, arabštině a v jiných jazycích, taky v holandštině s překladem do méně obvyklých jazyků, jako je třeba hindština.

Je obtížné zorganizovat takový kurz i pro lidi, kteří pracují, kteří mají malé děti? Je například zajištěné hlídání dětí?

Pomáháme lidem s hlídáním, ale sami neposkytujeme hlídání, organizujeme ale večerní a víkendové kurzy, tak trochu od všeho něco.

Kurzy pro pracující, ještě to pořád existuje?

Pro pracující děláme kurzy, které trvají jen 30 hodin, zájemci ale také mohou chodit na kurzy na pracovišti, teď se hodně zaměřujeme na lidi z východní Evropy, kterých je hodně a kteří všichni do Belgie přichází s úmyslem pracovat, pro ty je určitě potřeba mít speciální nabídku.

A ti také mají zájem o trajekt?

No, děláme pro ně speciální akce, najímají se na to speciální pracovní síly, teprve jsme s tím začali.

Jak se lidé vůbec dozvědí, že k vám můžou nebo dokonce musí přijít??

Měsíčně dostáváme seznam od obce se jmény lidí, kteří se nově zapsali na městském úřadě, ty pak zveme. Posíláme jim dopis, ve kterém je informujeme o jejich integrační povinnosti, je tam taky krátký výklad o programu a datum schůzky, kdy se mají dostavit na pohovor. Když jim to nevyhovuje, tak můžou zavolat a domluvit si jinou schůzku.

V jakém jazyce je ten dopis?

Dopis je zasílán v holandštině s překladem do jazyka, o kterém se domníváme, že ho ovládají podle toho, ze které země pochází.

Takže víte, z jaké země ten člověk pochází a jaký druh pobytu má? Odkud máte tyto informace?

Městský úřad tyto údaje přeposílá CEVI,[9] což je administrátor, který všechny údaje zavádí podle místa bydliště do systému. Pak jsou ti lidé uvedeni na seznamech pro různá města, Antverpy, Ostende, Bruggy atd.

Není to v rozporu se zákonem o ochraně osobních dat? V Česku by něco takového podle mě vůbec nešlo.

To je ale přeci normální, ne? S těmi údaji se člověk zapisuje ve škole, když jsem se zapisovala na angličtinu, tak jsem také všechno uváděla, dokonce mají na svých stránkách moji pasovou fotografii.

Co se stane, když člověk nedorazí?

Dostane druhý dopis, ve kterém stojí, že když se nedostaví, tak dostanou pokutu.

O pokutách se mluví už od roku 2004, ale já například neznala nikoho, kdo by ji skutečně dostal, změnilo se to nějak?

Ano, to se změnilo, dřív to byl problém, protože se to řešilo přes soud, teď je to administrativní pokuta a na starosti to má dozorčí úředník. Oni to teď skutečně musí zaplatit, jinak dostanou ještě větší pokutu. Vše ale probíhá v holandštině a musejí kvůli tomu do Brugg, kde je sídlo dozorčího úředníka, a ta paní, teď je to zrovna paní, pak rozhoduje o výši pokuty.

V jakém rozmezí lze pokutu udělit?

Je to od 50 do 5000 euro.

A co lidé, kteří přestanou chodit nebo trajekt přeruší z důvodu zdravotních, rodinných nebo jiných problémů?

Ti pak mohou dostat další šanci.

Kolik takových šancí dostanou?

To si každý integrační pracovník může po poradě s vedením určit sám. Jednotlivé případy se probírají individuálně, někdy dostanou i víc šancí, záleží na okolnostech. Některé ženy například často přerušují kvůli těhotenství a absolvovat kompletní trajekt pro ně bývá někdy dost složité.

Jak to probíhá, když k vám dorazí?

Když dorazí k nám, tak mu nejdříve krátce popíšeme program, také se díváme na to, co ten člověk zrovna teď dělá, jestli už pracuje, chodí do školy, a pak mu pomáháme na míru sestavit program, aby mu co nejlíp vyhovoval. Díváme se na zkušenosti lidí v zemi původu, během několika různých pohovorů se snažíme zjistit, jak bychom těmto lidem mohli co nejlépe pomoci k vybudování nové budoucnosti v Belgii.

Jak je to s kurzem holandštiny?

Aby člověk mohl chodit na kurz holandštiny, musí nejdřív udělat test u Domu holandského jazyka,[10] to je takový test jazykových schopností, kterým se testuje, jak rychle se člověk učí, protože jsou lidé, kteří ve své zemi původu nechodili tak dlouho do školy, kteří nejsou zvyklí učit se, někteří se učí pomaleji. Na druhou stranu existují studenti, kteří se učí rychle a často už umí různé jazyky. Takže v tom testu se zkoumá schopnost učit se a podle výsledku pak dostanou závazné doporučení, jaký kurz by si měli zapsat. Je možné chodit na kurz, který trvá 80 hodin, ale také můžeš absolvovat kurz, ve kterém se stejná látka probere za 240 hodin, což znamená, že se tam postupuje daleko pomaleji, je tam víc výkladu, větší důraz se klade na mluvení než na gramatiku a pak jsou také speciální kurzy pro ty, kteří neumí číst a psát nebo neznají latinku.

A těch bývá hodně?

Od doby, kdy přibývá Afghánců, také přibývá lidí, kteří mají jen velmi základní nebo žádné vzdělání.

Co si myslíš o jazykové úrovni A1, stačí to podle tebe?

Když se lidé učí 80 nebo 120 hodin, tak mají daleko méně praxe, málo procvičují, na kurzu, který trvá 240 hodin, se daleko víc mluví a také skupinky jsou menší. Účastníci se toho pak naučí daleko víc a jsou schopni se domluvit, poradit si. Když neumí žádný jiný jazyk, třeba angličtinu, jsou nuceni učit se holandsky, protože lidé, kteří mluví anglicky, se rychle přepnou do angličtiny, Belgičané s nimi také rychleji začnou komunikovat v angličtině a pak nemají praxi. Je to samozřejmě všechno jen začátek a bude se to zvyšovat na A2, ale lidé už udělali ten první krok a hodně jich pak ještě studuje dál. Jsou také lidé, kteří mají rodinné problémy, kteří chodí do práce, tak ti někdy předčasně ukončují, pro ně pak existují kurzy holandštiny zaměřené speciálně na uplatnění na trhu práce nebo se učí holandsky přímo na pracovišti, zkouší se prostě různé věci, protože jazyk je považován za velmi důležitý. Taky se ukazuje, že ti, co chodí do 240hodinového kurzu, holandsky mluví lépe.

Existuje nějaká věková hranice, do či od které je člověk od integrační povinnosti osvobozen?

Ano, povinnost je od 18 do 65 let.

A ti pod 18 let, existuje pro ně nějaká nabídka?

Pro mladé lidi pod osmnáct let existují speciální třídy, které jsou součástí střední školy, říká se jim OKAN (Onthaalklas voor anderstalige nieuwkomers),[11] a tam se učí hlavně holandsky, ale také jiné předměty, takže od chvíle, kdy přijedou do Belgie, tam začnou chodit. Na konci školního roku proběhne evaluace a pak jsou zařazeni do běžné výuky.

Pro lidi od 12ti do 18ti je OKAN, jak je to s dětmi pod 12 let?

Ty navštěvují klasickou základní školu.

Mají tam extra hodiny holandštiny?

Škola se je snaží podporovat, a když jich je víc než, nevím teď přesně to číslo, škola na ně dostává extra dotace, ale malé děti se holandsky učí velmi rychle.

Jak to jde starším lidem? Umím si představit, že to asi budou mít obtížnější, máš nějakou osobní zkušenost?

To tak trochu záleží i na tom, za jakých okolností sem přišli, já mám třeba rodinu z Afghánistánu, ten tatínek neprošel kurzem holandštiny, ale hrozně moc chce. Nemají také co jiného na práci a jsou tady se synem, který je všude doprovází, není pro ně příjemné, když jim syn se vším musí pomáhat. Když se ale jedná třeba o rodiče nějaké například marocké rodiny, která tu už je dlouho, ti nejsou motivovaní vůbec, ti do Belgie jdou jen proto, aby tu šli do důchodu a byli se svými dětmi a vnoučaty.

Jak se toto řeší?

Snažíme se je i přesto motivovat, aby chodili dvakrát do týdne, někdy jsou také nemocní, to pak mají potvrzení od doktora, že chodit nemusí. Snažíme se jim vysvětlit, že je důležité, aby věděli, co mají říct, když třeba půjdou k pekaři nebo do nemocnice, aby se na něco mohli zeptat, něčemu rozumět, i když to budou jen základní slova.

Rodinná migrace představuje ještě stále největší podíl na celkové migraci do Belgie, chodí k tobě také klienti tureckého a marockého původu, kteří jsou v Belgii nejčastěji za tímto účelem?

V západním Vlámsku jich je hodně, Turci jsou v Gentu a Marokánci v Antverpách a Bruselu, ale také například Albánci nebo Srbo-Chorvati nebo jiní, ti také často jezdí zpátky do svých zemí původu, aby si tam někoho našli, protože nebývá jednoduché někoho si najít, s někým se seznámit.

Ano, to je pravda. Napadá mě ještě další věc. Když jsem pracovala v Příjmové kanceláři, tak mi přišlo, že většina lidí kladla hlavně praktické otázky například ohledně daní, přídavků na děti a také ohledně pobytových dokladů. My jsme jim ale teoreticky v tomto směru nesměli radit, protože tento druh poradenství patří do oblasti sociálního poradenství, změnilo se toto nějak?

Není záměrem, abychom toto dělali, proto také existují kurzy společenské orientace, kde se snažíme vysvětlit lidem, kdo je za co odpovědný a kam se konkrétním problémem a dotazem mohou obrátit. Když s tím pak stejně přijdou za integračním pracovníkem, tak je naším úkolem odkázat je dál, takže i toto je v naší kompetenci, odkazování na další existující služby.

Existuje v Belgii nějaká služba, která tento druh poradenství pro migranty poskytuje?

Když migranti pobírají podporu u OCMW, [12] tak jim tyto služby poskytuje OCMW, jinak musí, tak jako každý Belgičan, na různá místa, každá služba má i svou informační službu. Představuje to pro ně samozřejmě už nějaký krok, jazyková bariéra hraje svou roli, těžko se luští dokumenty.

Ptám se, protože v integračních centrech, jak jsou koncipována v Česku, je vždy přítomen sociální pracovník a vzhledem k tomu, že se migranti často ptají na věci ohledně pobytových dokumentů, tak někdy i právník. Máte něco takového také u vás?

Ne, ale nově v Centru obecné sociální péče (CAW Centrum Algemene Welzijnswerk) [13] pracují lidé, kteří jsou specializovaní na tento druh dokumentů a na které se mohou cizinci obracet s dotazy. Také existuje Vluchtelingen werk Vlaanderen, [14] fungují na dobrovolnické bázi, ti také mohou pomoci. V současnosti se ale hodně pozornosti věnuje návratu, návratové politice a programům. Pracovníci v CAW proto také daleko častěji migrantům poskytují podporu při návratu. Podobně to funguje i v azylových centrech, takže když migranti přijedou do Belgie a dostanou se do azylového centra, tak jim je okamžitě řečeno, podívej, můžeš dostat azyl, ale taky nemusíš, a když bude tvá žádost zamítnuta, tak toto jsou tvé možnosti, dobrovolný nebo nucený návrat, lidé jsou na to daleko více připravováni než dříve a také je daleko více těch, co se vracejí.

Těm je poskytována podpora?

Ano, je tu možnost dobrovolného návratu, i když ten je daleko méně dobrovolný, než se zdá. Takže to není tak jako dřív, kdy lidé žádali desetkrát znova a znova. Azylová řízení jsou dnes daleko kratší a také možnosti se odvolat jsou omezenější a kratší, takže když se odvoláš, dostaneš daleko dříve odpověď. Daleko přísněji a častěji jsou nyní kontrolováni právníci a posudkoví lékaři, kteří se podílí na řízení. Ti mohou být souzeni, když třeba bez závažného opodstatnění stále znovu žádají pro své klienty o azyl.

Takže to by mělo pomoci vyřešit problém s právníky, kteří zneužívají lidi v azylovém řízení?

Ano, právníci, kteří se snaží vydělat peníze tím, že lidem dávají takzvanou „druhou šanci“. Procedura se dnes většinou ukončuje už po půl roce, zatímco dřív se vyskytovaly případy, kdy tu lidé byli i 10 let v řízení a pak dostali negativní odpověď
a museli pryč. Taky proběhla kauza s Čečenci a Armény, kteří předkládali falešná lékařská potvrzení, teď nedávno bylo zadrženo několik doktorů původem z těch zemí. Lidé si mohli za 500 euro koupit falešné potvrzení a získat regularizaci ze zdravotních důvodů. Nebylo to dostatečně kontrolováno, teď se to ale dost kontroluje a už se to děje daleko míň. Jeden čas pořád chodilo hodně Arménů s žádostmi o regularizaci ze zdravotních důvodů, ale teď už skoro nechodí.

Ve své práci využíváte také jiných služeb, třeba sociální tlumočení, jaké s tím máš zkušenosti?

Já tuhle službu zas tak často nevyužívám. Ale myslím, že je smysluplná. Měla jsem jednoho klienta, který byl nejdřív velmi agresivní, nechtěl poslouchat a myslel si, že má jen práva a žádné povinnosti, tak jsem domluvila schůzku se sociálním tlumočníkem. Ten rozhovor trval hodinu a musím říct, že jeho chování se pak hodně změnilo.

Je dost dobře možné, že mnoho takových situací je způsobeno vzájemným nedorozuměním.

Ano, ale základní věci lze vysvětlit i bez tlumočníka, nicméně mám kolegy, kteří si tlumočníka objednávají i pro tyto základní věci. Sociální tlumočení se využívá a má smysl zejména v nemocnicích a na školách při komunikaci s rodiči. Není vždy jednoduché najít tlumočníka pro určitý jazyk a společnost to stojí peníze, najímat tlumočníka na základní věci je drahé a zbytečné. Lidé by se také měli snažit naučit se jazyk a ne si na všechno najímat tlumočníka. Slyšela jsem o jedné rodině, prý přišli na úřad, stáli tam a dožadovali se tlumočníka, až se nakonec ukázalo, že to bylo kvůli plenám. Stojí to přeci jen 25 euro a já si nemyslím, že by člověk měl investovat 25 euro do toho, aby si objednával plínky, hlavně když ti lidé pak odmítají chodit do školy.

K čemu je sám o sobě dobrý atest, který migranti obdrží při úspěšném absolvování trajketu? Mám na mysli, jestli má nějakou oficiální hodnotu, třeba jestli má váhu na trhu práce mezi zaměstnavateli…, jestli se s ním pojí nějaká pozitivní image?

Zatím asi ne, ale změní se to, protože nyní bude požadována jazyková úroveň A2 a člověk tím bude moci prokázat, že má nějakou použitelnou úroveň holandštiny. Někdy to zaměstnavatelé vyžadují po Rumunech, třeba některé továrny, které zaměstnávají Rumuny, jim dají smlouvu na dobu neurčitou, až když se zapíší do kurzu holandštiny a na kurz socio-kulturní orientace.

Jak v současné době vypadá spolupráce s VDAB? [15]

Když lidé chtějí pracovat, zprostředkujeme jim kontakt s pracovníkem ve VDAB, který se jich ptá na zkušenosti, na to, co dělali a co by chtěli dělat, a posuzují, jestli potřebují nějaké školení. Pak je někam zapíšou do kurzu, ale nejčastěji se ještě musí nejdřív naučit důkladně holandsky, což je dost často kámen úrazu, protože hodně lidí chce co nejdřív pracovat, a tak jdou pracovat dřív, než umí dobře jazyk. Většina azylantů má krátkodobou perspektivu, chtějí najít práci a vydělat peníze, nikoliv investovat dlouhodobě do vzdělání jako my. Z toho důvodu se dostávají na místa, kde není vyžadováno vzdělání, často se od nich také očekává, že budou domů posílat peníze.

Můžeš mi něco prozradit o projektu, kterého ses zúčastnila v Bruselu – týkal se lékařských diplomů. Toto téma je diskutované i v Česku, neboť tu žije a pracuje hodně vzdělaných migrantů, kteří nemají možnost využít svých kapacit a svého vzdělání.

Pokud se chceš v Belgii uplatnit jako lékař, musíš často dost dlouho čekat na uznání diplomu a někdy si ještě i doplňovat vzdělání. Některé obce dávají lidem šanci chodit do nějakého kurzu, něčím se vyučit nebo si doplnit vzdělání, aby pak mohli najít lepší práci. Jenže v tomhle případě je to jiné – pokud nebydlíš ve velkém městě, kde je univerzita, bývá zde problém s dopravou.

Ten seminář byl tedy konkrétně o čem?

Řešilo se, jak navrhnout takový trajekt pro lékaře, aby co nejvíc mohli využít svých schopností, zkušeností a znalostí, aby mohli fungovat v Belgii.

Jak konkrétně toho chtějí dosáhnout?

Uvažuje se nad možností využívat stáží, aby doktoři měli šanci ukázat v praxi, co umí. Pokud třeba dělala nějaká žena v Iráku 10 let porodní asistentku, je pravděpodobné, že o tom něco ví a umí to. Na druhou stranu by ale měla něco vědět i o belgické kultuře, třeba jak jednat s lidmi atd. V Belgii se na doktory kladou vysoké nároky, takže i cizí doktoři musí splňovat všechny požadavky. Taky si myslím, že pro ně nebude lehké najít si klientelu, protože upřímně, když si budeš moct vybrat, u koho porodíš, tak asi zvolíš belgického doktora.

Pokud sám nepocházíš z Iráku…

Ano, pokud sám nepocházíš z některé z těch zemí. Důležitý je totiž i jazyk, který lidé používají, když mluví o vlastním těle, nemocech… Mluví často dialektem, nepojmenovávají věci přímo, ale mluví oklikou, je potřeba tomu rozumět. Bývá to tak často u starých lidí.

Kdo do Belgie přichází za prací?

Hodně lidí přichází z Rumunska, Bulharska, z východoevropských zemí.

Pro občany ze zemí mimo Evropskou unii platí stále „stop stav“?

Dlouho to tak bylo, ale to se teď trochu mění, nedávno se to povolilo pro velmi omezený počet povolání, jde o specializovaná povolání, na které nelze najít v Belgii lidi. Například tu pracují Japonci, kteří jsou rok u nějaké firmy, aby se pak zase vrátili do Japonska. Oni ani nepotřebují papíry, pracují s japonskou pracovní smlouvou. Obecně jde spíš o jev vyskytující se ve velkých městech, kde je hodně velkých firem, kde hledají specialisty, tady v Ostende se s třetizemci, kteří do Belgie přišli za prací, skoro nesetkáváme.

Za těch pár let, co jsem v de Som pracovala, se několikrát změnila cílová skupina integračních opatření, dostávali jsme školení a příručky, abychom se v tom vůbec vyznali, bylo to dost složité. Jak to je dnes? Změnilo se něco, nebo se to už ustálilo?

Moc už se toho nezměnilo, žadatelé o azyl měli dříve povinný kurz společenské orientace, dnes už nemusí nic, to je asi jediná změna.

A jiné změny? Mluvilo se například o používání počítače ve výuce společenské orientace?

Změna je v tom, že dnes už je možné udělat si test společenské orientace přes počítač, není již nutné mít na kurzu 80% docházku. Problém ale je, že jen málo kdo uspěje.

Test společenské orientace?

Ano, test společenské orientace pro lidi, co si myslí, že na to mají. Osobně ale nejsem velkým příznivcem, protože si za prvé myslím, že kurz společenské orientace má v sobě přidanou hodnotu – můžeš komunikovat s jinými lidmi, klást otázky. Například vím, že v kurzu arabštiny nebo v kurzech, kde jsou muslimové, se vždycky řeší homosexuální svatby a je myslím zajímavé, že člověk tyhle věci může řešit ve skupině, aby věděl, jak se k tomu kdo staví, jak se s tím vypořádává. Kvůli tomu testu je také potřeba dojet do Gentu, takže to lidem moc nedoporučuji, myslím, že je to dobré hlavně pro lidi, kteří pracují a mají vysokou školu, ale lidé bez ní nebo se základním vzděláním v tom testu stejně nikdy neuspějí. Promýšlí se různé možnosti, je také rozdíl mezi tím, v jakém místě pracuješ, třeba v Ostende nejsou žádné velké firmy ani velké komunity lidí pocházejících z jedné země, jako jsou třeba Marokánci v Antverpách, ti tam tvoří opravdovou komunitu. V Ostende jsou sice také Marokánci, ale netvoří zde komunitu, na rozdíl od Čečenců či Pákistánců. Ti zde sice určitou formu komunity tvoří, ale často odchází do Antverp, snaží se vyhledávat se navzájem. Často slýchávám, že lidé odchází za svými krajany do velkých měst, aby jim poskytli informace, poradili, ale někdy mi přijde, že ti z nich pak dost profitují.

Jak to myslíš?

Podávání zavádějící, mylné informace, uzavírají protiprávní smlouvy.

Zneužívají lidi ze stejné etnické či jazykové slupiny?

Ano, třeba Turci často koupí dům, dají ho trochu do pořádku a pak ho pronajímají lidem, kteří tam žijí v nedůstojných podmínkách.

Kromě Příjmové kanceláře a Sociálního tlumočení je součástí Integračního centra také Diverzita (Diveriteit), můžeš popsat, co se tam dělá?

Její funkce je spíše druhotná. Například poskytují podporu školám, které mají problémy s lidmi nosícími šátek, také organizují školení pro městské úředníky, teď obnovují něco, co už existovalo dříve: školení pro lidi, kteří pracují ve službách, kteří přichází do kontaktu s cizinci a menšinami, aby věděli, jak s nimi zacházet, což je běžné ve velkých městech, ale v malých to bývá problém. Poskytují také školení ohledně pobytových dokumentů atd.

A poslední otázka. Domníváš se, že zavedení povinné integrace přineslo něco pozitivního?

Já myslím, že ano, lidé si jsou vědomi toho, že je to nutné. Tím, že to pro ně uděláš povinné, jim tak ukážeš cestu, také často myslím na filipínské manželky Belgičanů, které jsou často daleko mladší než jejich manželé, ale jsou na nich závislé, protože se nedokážou dorozumět, ty často chodí na dlouhý 240hodinový trajekt, někdy také na čas odcestují do své země původu, přeruší, obecně je to u nich běh na dlouhou trať, ale přijdou tak alespoň mezi lidi, stanou se méně závislé.

Děkuji Ti za rozhovor a přeji hodně štěstí a optimismu pro další práci!

Rádo se stalo a děkuji.

Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.