Situace se v mém okolí změnila, říká fotograf Vladimir Krynytsky ke svým olomouckým snímkům z cyklu "Kus života načerno"

Migrace online: Cyklus Vašich fotografií "Život na černo" vznikal na přelomu tisíciletí. Mohl byste vysvětlit okolnosti jejich vzniku? Jak pro Vás bylo těžké získat si důvěru lidí, které jste fotografoval?

Vladimir Krynytsky: S fotografováním cyklu jsem začal v roce 2000 na Olomoucku. Tenkrát jsem byl zaměstnaný v montážní firmě v Olomouci. Na různých stavbách jsem se setkával s krajany, kteří tam pracovali načerno. A protože jsme pracovali spolu, neměl jsem problém s navazováním vztahů. Mohl jsem proniknout i do jejich soukromí - do ubytoven nebo jiných míst, kde pobývali. Od začátku věděli, že jsem fotograf, i když jsme se setkávali na stavbě jako "kolegové". Já jsem sice tehdy již povolení k pobytu měl, stejně jsme ale byli na jedné lodi. Taky proto věřili, že fotografie nezneužiji nebo je jinak nepotopím. S nedůvěrou jsem se tedy nesetkal.

MOL: K jakému posunu došlo od této doby? Jsou to fotky částečně historické?

V.K.: Situace se hodně změnila. Jednak kvůli zpřísnění zákonu o pobytu [cizinců], jednak tím, že většina lidí, kteří jsou na mých fotografiích se odstěhovala jinam nebo byla bohužel deportována. Dnes se s „černými“ krajany setkám jen zřídka. Hodně mých známých svou situaci vyřešilo a vyřídilo si potřebná povolení. Dá se tedy říct, že fotografie jsou do určité míry historické, ale téma nelegálních přistěhovalců pro mě, jako pro fotografa i člověka, navíc cizince, zůstává aktuální dodnes.