Přehled tisku za leden

V lednu se do středu zájmu médií více než jindy dostávali Romové, proto bude tento přehled věnován zejména tématům s nimi spojeným.
Hned zkraje měsíce se objevila na stránkách tisku polemika nad vládou navrhovaným monitoringem občanů romského původu. Monitorovací systém by měl na základě sběru anonymních dat sledovat například zaměstnanost Romů, jejich kvalifikaci, příjmy, bydlení, zadluženost či vzdělávání, nicméně, jak v HN z 5.1. upozornil poradce ministryně školství Martin Profant, „návrh monitoringu stojí na předpokladu, že někdo rozhodne, koho do zkoumané skupiny zařadí. To může vést k diskriminaci, jak svědčí návrh zapisovat "etnikum" u osob nakažených pohlavními nemocemi.“ Proti této argumentační linii se postavil Petr Uhl, který v článku Romům pomůžeme, když je spočítáme publikovaném v Právu 6.1. uznává, že Romové mají s nejrůznějšími sčítáními historicky špatné zkušenosti, ale právě tento případ považuje za výjimku. Současný program monitorování, placený z Evropského sociálního fondu, podle Uhla „pomůže k hospodárnému využívání peněz na romské projekty a opatření“ a „i cesta začleňování Romů do společnosti pomocí jejich kulturní emancipace bude snazší, když budeme vědět, kolik jich v obci, v kraji a ve státě je.“
Svérázný pohled na diskriminaci projevil Blesk, když 5.1. v článku Pavla Cempěla "Bílí" studenti školní příspěvek nedostanou referoval o vyhlášení projektu ministerstva školství "Podpora romských žáků středních škol". Již v perexu se objevil výkřik: „Diskriminace! Stát protežuje jednu skupinu středoškoláků ze sociálně slabých poměrů. Podmínkou pro získání příspěvku na školné, stravné či pomůcky je, že žadatelem musí být Rom! "Bílí" studenti, byť by byla jejich rodina sebepotřebnější, nemají nárok.“ Autor nejprve cituje rodiče neromských žáků, kteří se rozčilují nad tím, že jejich dítě nedostane ministerský příspěvek, protože má špatnou barvu kůže, a vzápětí „zjevně diskriminační projekt“ problematizuje poukazováním na údajný případ zneužití podpory, který ale nevyplývá ani z výpovědi svědka. V závěru článku Cempěl konstatuje, že „autoři myšlenky si protežování romských středoškoláků nepřipouštějí“ , čímž pravděpodobně myslel to, že ministerští úředníci projekt za diskriminační nepovažují, neboť následuje vyjádření mluvčího ministerstva v tomto smyslu.
Blesk ovšem v jiném případě podal svou zprávu tak, že - na rozdíl od jiných deníků – vyzněla ve prospěch Romů. Zpráva o výsledcích vyšetřování listopadového zásahu městské policie na hřbitově v ústecké čtvrti Střekov, po kterém si skupinka romských chlapců na postup policistů stěžovala, zdůrazňovala pochybení městské policie, ikdyž jen ve formě přestupku. Zpráva ze 14.1. byla nadepsaná Ze zbití Romů na hřbitově je přestupek, a článek je vtomto duchu i uveden: „Jen jako přestupek se bude posuzovat zbití trojice Romů strážníky na ústeckém hřbitově. Policie věc předala vedení městské policie k dalšímu posouzení. (...).“ Dále s v článku vyjadřuje ředitel městské policie (o ničem neví) a na závěr je ve stručnosti popsán listopadový incident. Severočeská regionální příloha MF z předchozího dne podává tutéž událost v článku Policisté, kteří měli bít děti, vyvázli bez trestu takovým způsobem, že policisté se jeví jako oběti křivě svědčících Romů. Zpráva je uvedena takto: „Policisté ukončili vyšetřování zásahu městské policie na hřbitově v ústecké čtvrti Střekov. Tři mladí Romové, kteří na strážníky podali loni v listopadu trestní oznámení, tvrdili, že je strážníci zadrželi, když si v noci hráli na hřbitově. Strážníci je prý měli mlátit, nadávat jim do černých sviní a pak je nutit běžet asi kilometr před policejním autem. Policie v průběhu šetření podezřívala jednoho ze strážníků ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Včera ale policejní mluvčí oznámila, že se strážník žádného porušení zákonů při zákroku nedopustil.“ Následuje vyjádření policejní mluvčí, vyjádření jednoho z mladíků a na závěr informace, že mladíci byli obviněni ze spáchání přestupků proti veřejnému pořádku a ten z nich, který podal trestní oznámení, se bude zodpovídat z podání křivého vysvětlení.
Událostí, která asi nejvíce hýbala domácí mediální scénou, a to nejen z pohledu milovníka menšin, byla kampaň Národní strany, která se točila okolo pětidenní existence trucpomníku v Letech. Této aféře bylo v celostátním tisku věnováno přes sto článků a všechny hlavní nebulvární deníky (MF, LN, HN a Právo) o událostech referovaly obsáhle, s velkým množstvím komentářů. Z tohoto proudu se vydělovalo zpravodajství Blesku, které se vyznačovalo znatelně menším nasazením a zájmem o spíše kuriózní aspekty aféry. Například první den aféry, 12.1. , přinesly o plánované akci Národní strany zprávu tyto deníky: MF, LN, Právo a Blesk, přičemž zpráva Blesku čítala přibližně 50 slov, oproti zbylým titulům, kde se jednalo v průměru o 300 slov. V dalších dnech se Blesk v krátkých článcích zajímal o možný zákaz Národní strany (14.1., Bublan prověří nacionalisty),o ohrožení pověsti ČR v zahraničí (17.1., Bude z kamene mezinárodní ostuda?, 19.1. Kvůli balvanu evropská ostuda! ) a o obavy neonacistů, že jim kámen někdo ukradne (18.1., Požádali o ochranu památníku v Letech). Přes zpravodajský charakter a malý rozsah článků nicméně Blesk zvládl výběrem informací neutralizovat aktivity Národní strany a naopak dodat romským protestům proti balvanu charakter podvratné činnosti. Příkladem může být celý text článku z 19.1. Kvůli balvanu evropská ostuda! : Faux-pas v Evropském parlamentu způsobil kontroverzní památník v Letech u Písku, který na pozemek někdejšího sběrného tábora pro Romy nechali umístit nacionalisté. Romský aktivista Karel Holomek před představiteli Rady Evropy a Evropského parlamentu osočil české představitele včetně prezidenta republiky z popírání romského holocaustu. "Je to naprostá nehoráznost, budeme žádat omluvu!" řekl europoslanec Jan Zahradil (ODS). Obecní zastupitelstvo v Letech dalo včera Národní straně ultimátum na odstranění balvanu s nápisem Obětem. Chce, aby zmizel do dnešní 18. hodiny. Jinak ho na náklady strany nechá obec odvézt. Nacionalisté chtějí památník v sobotu slavnostně odhalit.
Zajímavý byl i přístup komunistických Haló novin k celé aféře. Vzhledem k angažmá poslance Evropského parlamentu za KSČM Miroslava Ransdorfa na straně těch, kteří zlehčovali utrpení Romů v táboře se Haló noviny do referování o tomto tématu pustily až 17.1., pět dní po ostatních denících, a to pouze stručnou notickou. Jediné obsáhlejší hodnocení situace přinesl deník 19.1. v článku Josefa Císlera Spor o romský tábor pokračuje (do konce aféry Haló noviny přinesly už jen stručnou zprávu o odstranění balvanu). Císler nejprve slohem Rudého práva konstatuje, že spory kolem památníku se táhnou už od počátku 90. let bez valného výsledku: „O tom, jak celou záležitost vyřešit, byla popsána spousta papíru, proběhla celá řada diskusí, je plno nejrůznějších usnesení a rozhodnutí na všech úrovních. Konečné řešení je ale zřejmě stále v nedohlednu.“ S ne zcela citlivě použitým termínem „konečné řešení“ (tento termín je v článku použit dokonce dvakrát) však Císler nemá problém, protože v celém článku umně balancuje nad propastí toho, aby označil tábor v Letech za koncentrační a aby se pouštěl do problematiky romského holocaustu. Tábor nazývá „romským sběrným táborem“ a největší revoltou proti vědeckému názoru soudruha Ransdorfa je vyjádření, že nacionalisté ke svým výrokům o tom, že Romové v táboře umírali na běžné nemoci „však "opomněli" dodat, že šlo o nemoci běžné jen v podobných sběrných či koncentračních táborech, kde byl naprostý nedostatek hygieny a zdravotní péče vůbec.“ Většina článku je věnovaná pouze politickým souvislostem akce Národní strany, tj. otázkám po zviditelnění NS, případně vládního zmocněnce Karáska, a spekulacím nad formou a cenou zrušení vepřína.

Co bychom raději nečetli...
Právo dne 20.1. otisklo komentář poslance za KSČM Jiřího Dolejše Co je v Čechách dovoleno. Název je do jisté míry příznačný – poslanec strany, jež má na svědomí 40 let totality, poukazuje na to, že v ČR je demokracie stále slabá, když je občanům lhostejný osud Romů v Letech a xenofobie a rasismus Národní strany. Dolejš vyjadřuje názory, se kterými by asi kdokoli trochu přemýšlivý rozhodně nepolemizoval – například hned v úvodu se zamýšlí nad záměry Národní strany: „První, co si člověk uvědomí, je až brutální indolence, s jakou se představitelé této strany stavějí k osudu českých Romů, kteří v těchto místech trpěli a umírali. A druhé je to, jak neujasněná v ČR někdy ještě jsou základní pravidla demokracie, pokud jde o hranici pro svobodu názorů a o to, jak se má demokracie při jejím překračování bránit. Kauza Lety totiž nemusí být jen nekulturní provokací, ale také pokusným balónkem, co česká politická scéna a veřejnost unese.“ Dolejš dále přiznává, že „protektorátní "Zigeunerlager" spravovali především čeští četníci. Tábor byl přeplněný, vězni byli okrádáni o potraviny a jinak sužováni a ti, co přežili, byli deportováni do tábora v Auschwitz-Birkenau a koncentračních táborů v Buchenwaldu a Ravensbrücku, aby nakonec hynuli v plynových komorách. Polemika s touto skutečností urážkami, a nikoliv argumenty sklouzává k osvětimské lži.“ Následuje upozornění na nebezpečí „snížení citlivosti na věci, které do demokratické společnosti prostě nepatří,“ mezi něž Dolejš řadí i zlehčování romského holacaustu, v rámci předvolebního boje. Člověk by zatleskal...
Ale zatleskal komu? Členovi strany, která se za čtyřicet let vlády postarala o rozvrat tradičních romských sociálních struktur a v Letech leda o postavení prasečáku? Strany, jejíž poslanec na půdě Evropského parlamentu prohlásil: „Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl“ ? Strany, jejíž představy o něčem takovém, jako jsou základní pravidla demokracie a hranice pro svobodu názorů, vyústily v tisíce mrtvých a statisíce vězněných lidí?
Přestože v rámci KSČM je Dolejšův komentář nepochybně téměř revolučním gestem, snažícím se předstírat, že KSČM je moderní levicovou stranou západoevropského střihu, z širšího než stranického pohledu je tento článek nehorázná drzost, která pomíjí čtyřicet let existence komunistického režimu s troufalostí hodnou ... komunisty.