Přehled tisku 7. - 20.11.2005: Jak viděl nepokoje ve Francii český tisk

Zprávy o situaci ve Francii a jejich analýzu přinášely průběžně všechny deníky. Snaha o pojmenování příčin těchto bouří vedla u různých autorů k různým výsledkům. Takto například viděl kořeny problému Siegfried Mortkowitz v LN z 10.11.2005: „Pouliční bouře, které se nyní jako ničivý požár šíří velkými i malými francouzskými městy, jsou výsledkem třiceti let rasismu, segregace a lhostejnosti.“ Jan Rybář v MF Dnes z 8.11.2005 (Proč v ulicích náhle vzplála auta) poměrně sugestivně vykreslil problémy, se kterými se potýká druhá generace přistěhovalců z bývalých kolonií do mateřských evropských zemí. Tito lidé často trpí pocity vykořeněnosti, když se necítí být součástí ani přistěhovalecké komunity (vždyť prožili celý život mimo zemi původů svých rodičů) ani majoritní společnosti, která je jakožto „cizí element“ přijímá velmi neochotně. Druhou klíčovou příčinu vyostřeného napětí autor vidí v „Usámově válce“, když se bin Ládinovi po útocích z 11.9.2001 podařilo do obecného vědomí infiltrovat myšlenku, že nastává „střet civilizací“ a muslimové se tedy ocitají ve válečném stavu se západním světem. S tímto fenoménem úzce souvisí třetí příčina – vliv televize. V dnešním medializovaném světě se zkrátka informace i špatné nápady rychle šíří.

Sociální příčiny francouzské krize zdůraznily například Haló noviny. V článku Chudí zapálili ve Francii 1300 aut ze 7.11.2005 se hovoří o „sociálních nepokojích, které vypukly jako odpověď na policejní zvůli a chudobu poté, co četníci vehnali dvě děti do drátů vysokého napět“ . Nepokoje rozpoutali „chudí obyvatelé periferií“ , ke kterým se přidali „mladí protiglobalizační aktivisté“ . Zároveň se však autor domnívá, že nepokojů „zneužily … ovšem také kriminální živly a islamisté ke krádežím a útokům na "křesťanské cíle"..

Ve zpravodajství a redakčních analýzách událostí na francouzských předměstích byla většinou snaha o rozlišení sociálních s případně náboženských aspektů nepokojů, což se ovšem zdaleka nedá říci o množství různých příspěvků v názorových rubrikách všech listů. Příkladem obzvláště zjednodušujícího a emociálně vypjatého příspěvku je názor poslance Jiřího Karase uveřejněný v HN z 11.11.2005 (V Paříži útočí na naší civilizaci) . Výtah z článku uvádíme pod textem v rubrice Co bychom raději nečetli…..

Od rozboru francouzských problémů nebylo daleko k otázkám o podobnostech a odlišnostech francouzské a české situace přistěhovalců a menšin. Dlužno říci, že o „francouzském modelu integrace“, se kterým média často operovala, se čtenář často nedozvěděl o moc více, než to, že je „založený na sjednocující ideji republiky a jejích hodnot“ (jinak velmi fundovaný článek Tomáše Macka v rubrice Názory HN z 11.11.2005), čímž bylo jakékoliv srovnávání s českými poměry postavené na vodě. Podle toho také většina úvah vypadala – sice oprávněně poukazovala na sociální tlak, jemuž jsou vystaveni například čeští Romové, ale pouhé mechanické srovnání z francouzskými událostmi vedlo k nepodloženým závěrům. Například Dan Drápal v článku s výmluvným názvem Paříž může hořet i v Česku v MF Dnes z 8.11.2005 považuje za paralely v situaci českých Romů a francouzských přistěhovalců například následující faktory: „Porodnost je mnohem vyšší než u celkové populace. Nezaměstnanost je mnohem vyšší než u celkové populace. Velká část dané komunity žije ze sociálních dávek, o nichž se domnívá, že na ně má nárok. Na vytvoření tohoto dojmu se shodně podíleli všichni zúčastnění - jak většinová společnost, tak daná menšina (ve Francii potomci přistěhovalců, u nás Romové).“ Abychom tedy za pár let nemuseli bojovat s podobnými problémy jako dnes Francouzi, měli bychom podle Drápala odvrhnout nesmyslný liberalismus podle přísloví: „Poučuj syna o jeho povinnostech a vychováš činorodého člověka. Poučuj syna o jeho právech a vychováš rebela.“ .
MF Dnes přinesla rozhovor se sociologem Janem Hartlem (Sociolog: I českou mládež souží bezcílnost, 8.11.2005), který rozebral možnost vzniku podobného sociálního napětí v českých podmínkách. Hartl nevymezuje dělící linii etnicky, ale sociálně: „Podobně jako ve Francii, i u nás je čím dál více zejména mladých lidí, kteří nemají žádný velký cíl. Nejde o to, jestli jsou chudí, ale o to, že společnost jim neotevírá pocit, že když se budou snažit, tak za deset let se budou mít jinak. Jsou zapouzdřeni do pasti sociálního systému, který na jednu stranu naděluje, ale na druhou stranu odsuzuje lidi do pasivity a nekonečné nudy a ta vede k nashromáždění napětí.“

Co bychom raději nečetli…
Přecenění kulturně-náboženské dimenze francouzských nepokojů do jisté míry prolínalo všemi hlavními celostátními deníky, zcela krystalicky ho ovšem vyjádřil v HN z 11.11.2005 v rubrice Názory poslanec Jiří Karas. Zde uvádíme citaci z jeho článku: „Ve francouzských městech každou noc hoří auta, školy, radnice, kostely, nemocnice. Po policistech, kteří se tomu snaží bránit, žháři pálí z brokovnic. Teroristé řízení z radikálních mešit vyhrožují a rozsévají mezi obyvatelstvem strach. (...) Z posedlosti nenávistí ke křesťanským hodnotám a tradicím vychází i současná krize, projevující se hořícími auty a přistěhovaleckým terorem. (...)Omlouvat teror sociálními příčinami mohou jen ti, kteří programově přilévají olej do ohně. Zdá se, že naivní pohádka o multikulturalismu končí. Zvolený způsob integrace se u nepřizpůsobivých přistěhovalců neosvědčil a ani nemohl osvědčit. Problém je v tom, že omyl byl poznán pozdě. V době, kdy milióny těchto imigrantů a jejich potomků hrozí civilizačním střetem, jaký Evropa dosud nezažila.“