Přehled tisku 21.11. - 4.12.2005

Počty zapálených aut na francouzských předměstích ve sledovaném období sice již klesly k normálu, nicméně zájem českého tisku o otázky spojené s tématem francouzských nepokojů neochladl. Téměř po měsíci od počátku nepokojů měli autoři dostatek času nechat své myšlenky a úvahy uzrát, což výsledný útvar většinou obohacovalo, nicméně v některých případech by bývalo lepší nenahlédnout tak hluboko do myšlení autora. Jeden takový výkřik do tmy (sloupek Nevlídný podzim z pera Jiřího Sirotka v Metru dne 25.11. ) zařazujeme hned zkraje do rubriky Co bychom raději nečetli… Naopak dosti fundovaný rozbor amalgámu francouzských i západoevropských problémů s přistěhovalci provedl Miroslav Pořízek v Haló novinách z 24.11. (Co všechno asi mají říci plameny na předměstích Paříže?) . Aniž by článek vyzněl jako agitka s ideovou základnou hluboko v učení Karla Marxe, akcentoval Pořízek sociální rozměr současných nepokojů, když nejprve objasnil historické pozadí vytváření přistěhovaleckých komunit v západoevropských zemích a poté celkem působivě vykreslil současné mizivé sociální perspektivy této skupiny. Pouze v závěru článku, při úvahách nad možnostmi řešení současných problémů, působí Pořízkův tvrdošíjný důraz na sociální aspekty zbytečně fundamentalisticky a jeho ideovou orientaci již nelze přehlédnout: „Znovu se ukazuje, jak je ve společnosti důležitá společenská i mezigenerační solidarita a sociální spravedlnost. Pojmy, které považuje i řada levicových politiků za dnes již zastaralé, se znovu a znovu ve vyhrocených situacích a konfliktech ukazují jako velmi aktuální.“

V tisku se objevilo i několik článků o nových či plánovaných opatřeních EU proti nelegální migraci. Jednalo se většinou o zprávy převzaté z agentur. Do nových souvislostí se dostaly poté, co byl v Iráku atentát poprvé proveden ženou – Evropankou. Servírka z belgického Charleroi opět vyvolala úvahy na téma přijímání muslimských přistěhovalců a jejich integrace. Právo z 2.12. oznamuje v nadpisu článku „Unie bude hlídat mešity“ , zatímco Haló noviny z téhož dne svou zprávu s totožným obsahem pojmenovaly „EU má špiclovat islám“ .

O české nelegální migraci obsáhle pojednávala příloha Život načerno v MF Dnes z 30.11. V sérii článků se čtenáři měli možnost dozvědět například o životních příbězích a nejčastějších problémech nelegálních přistěhovalců (Adéla Pospíchalová – Čtyři příběhy ze života „nelegálů“ v Česku), seznámit se s právní stránkou legalizace pobytu těchto lidí (Martin Rozumek - Legalizace pobytu může prospět cizincům i České republice) či dozvědět se, jak se tato otázka řeší jinde v Evropě (Markéta Pilátová - Španělé přistěhovalce amnestovali. Jaké s tím mají zkušenosti? ).

„Nelegálům“ by mohli být vzorem „Jugočeši“ . O tomto fenoménu, tedy o přistěhovalcích z republik bývalé Jugoslávie, kteří se u nás kvůli válečnému konfliktu v 90. letech usadili, napsal do víkendové přílohy LN z 25.11. Vladimír Ševela. Autor již v úvodu deklaruje, že ex-jugoslávci „se u nás většinou rychle zorientovali a rozjeli kariéru“ a v článku se také objevují samé příklady zajímavých, aktivních a do české společnosti integrovaných lidí: malíř, architekt, dokumentaristka... O možných příčinách toho, „proč „lze mezi "Jugoslávci" na rozdíl od jiných menšin žijících na českém území nalézt tolik úspěšných lidí v různých oborech“ , se za „Jugočechy“ vyjádřila psychoterapeutka Jasenka Medenčevičová takto: „Válka vyhnala hodně lidí, ale ti, co potřebovali především sociální jistoty, šli dál na západ. Myslím, že tady je jiná sociální skupina lidí z bývalé Jugoslávie než třeba v Německu, kam lidi jezdili jako gastarbeitři. Tady jsou lidi městští, vzdělaní, s moderními názory, jak praví klišé - otevření novým zkušenostem“ .

„Jugočeši“ mají štěstí, že jsou vzdělaní a měštští. Podle výroční zprávy Evropského monitorovacího centra pro rasismus a xenofobii (EUMC), o jejímž zveřejnění informovaly celostátní denníky 24.11., jsou po loňském rozšíření EU ze všech evropských menšin nejvíce ohroženi rasismem Romové. Podle dokumentu jsou Romové vystaveni diskriminaci, pokud jde o zaměstnání, bydlení a vzdělání, a rovněž jsou pravidelně oběťmi rasově motivovaného násilí. O ČR se zvláště hovoří v souvislosti se segregací Romů při bydlení. V ČR také bylo ve sledovaném období zaznamenáno nejvíce rasově motivovaných incidentů v nových středoevropských a východoevropských členských zemích.

Co bychom raději nečetli…
Na Jiřího Sirotka zřejmě dolehl podzim obzvlášť tíživě, když ho motivoval k sepsání sloupku Nevlídný podzim, který otisklo Metro 25.11. Sirotka kromě špatného počasí dohnaly ještě atentáty v Jordánsku, v Iráku a násilí ve Francii k úvahám nad motivy islámských fanatiků k jejich krvavým činům. Bezprostřední odpověď zní takto: „Když někde vybuchne bomba, vybaví se mi krvavé oběti, které lidé v pravěku přinášeli po celém světě božstvům všeho druhu. I dnešní islámský teror má také svůj mytologický aspekt.“ Tento mytologický aspekt Sirotek vysvětluje: „Muslim věří v inteligentního Původce světa (jako antidarwinisté, Židé, křesťané a jiní). Islámský terorista zabíjí s přesvědčením, že existuje bůh, který to ve válce proti nevěřícím a nepřátelům povoluje, ba přikazuje, věří, že existuje posmrtný život a věří, že on se po smrti díky své jediné pravé víře dostane do místa věčné blaženosti. Nevadí mu, že zabíjí nevinné lidi, podle jeho představ se totiž provinili.“ Po tomto výkladu toho, jak přemýšlí muslimové, autor konstatuje, že mezi idejemi euroamerické civilizace a muslimským světem zeje propast. Aby hloubku propasti ozřejmil, cituje Sirotek několik islámských autorit, citáty ovšem mají daleko k motologii i k teroru – například: „Až lidi unaví hledat spásu na bezbožných post- ekonomických pouštích, bude původní islám zase obnoven.“ Aby zlých zpráv, které se na čtenáře v textu valí jedna za druhou, často bez větší souvislosti, nebylo příliš, autor uzavírá hřejivě: „Ale v zájmu objektivity není dobré zamlčovat, že islám se dovolává i hodnot, které nás osloví: lásky, štědrosti, tolerance, pomoci druhým. Alespoň jedna podzimní zpráva z Blízkého východu mne potěšila: palestinská rodina chlapce, kterého omylem zastřelili izraelští vojáci, poskytla jeho tělo izraelským nemocnicím pro transplantaci orgánů. Je podzim, nevlídno. Těším se na advent, laskavé Vánoce, na starý mýtus o odpuštění a lásce k bližnímu.“