Předsudečné násilí: jak ho rozpoznat, proč se nebát zeptat a kde hledat pomoc
Když se člověk stane terčem fyzického útoku nebo urážek kvůli svému původu, náboženství, barvě pleti či jiné charakteristice, nejdůležitější rada zní: nenechávejte to být a neprožívejte situaci sami. Není nutné hned podávat trestní oznámení ani dokonale znát právní termíny, přesto však už samotné nadávky či fyzické napadení kvůli tomu, kým jste, mohou negativně poznamenat psychiku, zdraví i vztahy. Proto má smysl o tom mluvit a včas si říct o podporu – ať už právní, psychologickou nebo sociální.
Mnoho lidí ale váhá, zda se ozvat. Stydí se, bojí se, že budou na obtíž, cítí nejistotu před neznámým procesem trestního řízení, nevědí, kam přesně se obrátit, nebo mají strach, že se vše zhorší, pokud si nepříjemnou událost znovu vybaví. Přesto je vždy v pořádku ověřit si, co jste vlastně zažili a jaké máte možnosti. Stejně jako při zdravotních potížích neanalyzujeme sami laboratorní výsledky, i tady se vyplatí oslovit odborníky, kteří problematice předsudečného násilí rozumějí. V Česku se na tuto oblast dlouhodobě specializuje nezisková organizace In IUSTITIA.
Předsudečné (nebo nenávistné) násilí je jakýkoli čin – od slovních urážek přes vyhrožování až po fyzické napadení či poškození majetku – ke kterému se pachatel rozhodl právě kvůli předsudku vůči nezměnitelné či těžko změnitelné charakteristice oběti. Může jít o národnost, barvu pleti, víru, gender, sexualitu, věk, zdravotní postižení nebo sociální status. Pachatel přitom nemusí cítit čistou nenávist; často „jen“ jedná podle zakořeněných stereotypů. I proto bolí takový útok dvakrát – vedle fyzické či psychické újmy zasahuje samotnou identitu člověka a celou komunitu, k níž se napadený hlásí.
Jak poznat, že motivem byl právě předsudek? Policie, soudy a specializované poradny pracují s indikátory předsudečné pohnutky – hodnotí výroky pachatele, okolnosti činu i volbu oběti. V praxi ovšem mnozí lidé rozpoznají motiv hned: útočník používá pejorativní výrazy odkazující na původ nebo orientaci, z davového prostředí si vybírá právě ukrajinsky mluvící dvojici, anebo útočí bez zjevného jiného důvodu – nezná vás, nechce vás okrást, nemstí se – a přesto jedná. Pokud si nejste jistí, zda šlo o předsudečné násilí, je naprosto v pořádku zeptat se odborníků, od toho tu jsou.
Ověřit si u odborníků, zda to, co jste prožili, může být předsudečné násilí, je naprosto v pořádku. Nebát se vyhledat odbornou pomoc je v těchto případech klíčové. Od oběti se nečeká, že bude mít v hlavě paragrafy ani dokonalou definici; vaším úkolem je postarat se o sebe, ne analyzovat „správnou“ právní kvalifikaci útoku. Naopak existují lidé a organizace, kteří této problematice odborně rozumí a dokážou rychle rozpoznat typ násilí i navrhnout vhodnou pomoc. Stejně jako se se zlomenou rukou neomezíme na telefonát praktikovi, ale vyhledáme traumatologii, má i u předsudečného násilí (a podobně u obchodu s lidmi, sexualizovaného či domácího násilí) nezastupitelné místo specializovaná poradna – u nás například In IUSTITIA. Konzultace vás k ničemu předem nezavazuje. Získáte tam ale bezpečný prostor k pochopení toho, co se stalo a jaké máte možnosti. V klidu se pak můžete rozhodnout, zda a jak postupovat dál.
Vyhledat pomoc má smysl z několika důvodů. Odborníci už viděli desítky podobných případů a dokážou navrhnout konkrétní kroky: jak si zajistit lékařskou zprávu, jak jednat s policií, jak a kdy podat trestní oznámení, kde získat psychologickou podporu. Samotné vyprávění zkušenosti pomáhá uspořádat myšlenky a zmírňuje stres. Pokud se navíc útok nahlásí, roste šance, že pachatel nebude ubližovat znovu – ani vám, ani dalším lidem, kteří by mohli být napadeni ze stejného důvodu.
Kam se obrátit? In IUSTITIA poskytuje právní a psycho-sociální podporu obětem předsudečného násilí. Bílý kruh bezpečí provozuje nonstop linku pro všechny oběti trestných činů. Veškeré služby pro oběti násilí jsou zdarma. V krizové situaci lze volat 158 – Policii ČR nebo kontaktovat lékaře či pohotovost a nechat si zdokumentovat zranění.
Předsudečné násilí nezasahuje pouze jednotlivce, nýbrž celou komunitu – útočník totiž vysílá vzkaz: „Tato společnost pro vás není bezpečná.“ O to důležitější je násilí pojmenovat, sdílet a řešit. Ať už se rozhodnete podat trestní oznámení, nebo si „jen“ potřebujete promluvit, máte právo na podporu. Není ostuda říct si o pomoc; ostudné je spíše pachatelovo mlčení a agrese. Zvedněte telefon, napište e-mail nebo navštivte poradnu. Když si budeme všímat jeden druhého a dáme jasně najevo, že předsudky nejsou omluvou k násilí, můžeme společně vytvářet bezpečnější prostředí pro všechny.
Projekt byl podpořen v rámci grantové výzvy T-Mobile: Česko bez předsudků.
