Práce s předsudky a stereotypy

Předsudky a stereotypy jsou zcela přirozeným prvkem lidského myšlení, protože nám umožňují rychle a jednoduše kategorizovat a zobecňovat informace. To nám pomáhá rychleji a efektivněji reagovat na nové situace. Bez těchto mechanismů bychom se stále dokola museli přesvědčovat, že se o horká kamna skutečně popálíme. I když nám tento ochranný mechanismus usnadňuje každodenní rozhodování, může být škodlivý, pokud nejsou předsudky a stereotypy podrobeny kritickému zkoumání a reflexi. Není třeba nutit se k opačnému smýšlení nebo nuceně pozitivnímu postoji. Reflektovat své předsudky znamená uvědomit si následující:

• Zvažte, zda na základě předsudků nebo stereotypů o určitém národě nebo skupině lidí nejednáte vůči konkrétní osobě jinak, než byste to udělali, kdybyste ji poznali jako jednotlivce a neznali její skupinovou příslušnost.
• Snažte se získat co nejvíce informací o dané osobě. Není to pouze uprchlík nebo Ukrajinec, ale může být také rodič nebo sportovec, čtenář apod. Každý člověk má mnoho různých identit.
• Možná tato skupina lidí neodpovídá vašemu vkusu, ale měli byste být schopni jednat s konkrétním člověkem jako profesionál a nedovolit, aby předsudky ovlivnily vaše chování.

Na začátku je také nutné si uvědomit, že je prakticky nemožné najít dva stejné „typické Ukrajince“. Stejně jako není možné najít dva stejné „typické Čechy“. Jestli je pro Ukrajinu něco typické, jsou to velké sociální rozdíly – mezi lidmi navzájem, mezi městem a venkovem, mezi různými oblastmi Ukrajiny. Ukrajinec ze Zakarpatí, Ukrajinec z Oděsy a Ukrajinec z Kyjeva mohou být skutečně tři zcela odlišní lidé ze zcela odlišných světů, ať už se to týká jazyka, životního stylu či názorů. Když se našich interkulturních školení účastní i lidé z Ukrajiny, jsou moc rádi, že si tuto „typickou odlišnost“ uvědomujeme. 

V souvislosti s příchodem uprchlíků z Ukrajiny mnoho z nás přehodnotilo svůj stereotypní pohled na Ukrajince jako na levnou pracovní sílu. Přišli totiž „jiní Ukrajinci“, kteří se odlišují od těch, na něž jsme byli doposud zvyklí. Dříve k nám přicházeli zejména lidé ze Zakarpatí, nejchudšího regionu, kde je životní úroveň skutečně nízká a pracovní příležitosti omezené. Po začátku války v únoru 2022 k nám však začali mířit lidé z velkých měst s podobnou životní úrovní jako máme my. Je mezi nimi dokonce procentuálně dvojnásobné zastoupení lidí s vyšším než středním vzděláním ve srovnání s českou populací. Nemusí to být nutně vysokoškolské vzdělání, na Ukrajině jsou rozšířené polytechnicky zaměřené školy odpovídající vyššímu odbornému vzdělání.

Současně existuje mezi Ukrajinci řada předsudků, které chovají vůči sobě navzájem. Není tedy automatické, že si například dvě ženy budou rozumět pouze kvůli svému ukrajinskému původu. Tradiční předsudky existují především mezi Ukrajinci za západu a východu země. Na západě Ukrajiny jazykově dominuje ukrajinština a lidé silně vnímají národní identitu. Na východ od řeky Dněpr a na Krymu se setkáváme s rusky mluvícími Ukrajinci. Vzájemné nepochopení je patrné také mezi starší generací, která pamatuje doby Sovětského svazu a zmatky devadesátých let, a mladší generací s orientací na Západ. Tento generační rozdíl se také může projevovat v odlišném postoji k Rusku. U starší generace přetrvávají silné rodinné vazby s Rusy a Bělorusy. U některých lidí lze identifikovat určitý sentiment po sovětských dobách, který je srovnatelný s postojem „za komunistů bylo líp“, který sdílejí někteří naši senioři.

 

Tento text vznikl v rámci projektu podpořeného Programem podpory ukrajinských uprchlíků a rozvoje sociální soudržnosti na území hl. m. Prahy pro rok 2023, financováno MHMP a UNICEF.