Potřebuje Česká republika cizince? Názor samotného cizince...
Potřebuje Česká republika cizince? Názor samotného cizince…
Jsem německé národnosti, státní občanství mám ruské, ale žiji mezi svou občanskou a etnickou vlastí, v České republice. Já i celá má rodina máme skutečně velmi málo důvodů litovat našeho rozhodnutí přestěhovat se do České republiky, ke kterému jsme dospěli před téměř čtyřmi lety. Zabývám se stabilní podnikatelskou činností, která mi umožňuje důstojně živit mou rodinu. Jsem optimista co do perspektivy rozvoje České republiky a její integrace do světového společenství. Ale jak to v životě chodí, když se ti dobře žije, věnuješ pozornost i drobnostem, které by jindy nebyly tak zřetelné. Ačkoliv, všechno je relativní: to, co jsou pro mne drobnosti, mohou být pro jiné skutečné problémy…
Jsem vedoucím představitelem největší jihočeské společnosti, která poskytuje poradenství cizincům, především rusky mluvícím, musím proto sledovat změny v legislativě České republiky, které mají přímou spojitost s cizinci. Za více než čtyři roky podnikání zaregistrovala naše společnost více než 100 českých firem s účastí cizinců, kteří investovali do jižních Čech přes 55 mil. korun. Zakoupili více než 20 nemovitých objektů, které slouží jako základny podnikání v jižních Čechách. Máme přes 20 zastoupení v různých zemích a provádíme aktivní politiku ve smyslu přilákání investic a odborníků do našeho krásného a perspektivního regionu. Více než tři roky provozujeme dvě webové stránky, které popisují jižní Čechy ve čtyřech jazycích a které jsou jedny z nejpopulárnějších internetových zdrojů. Každý den odhalujeme náš kraj ruskojazyčným investorům a turistům - a důvody nejsou pouze komerčního rázu a ve snaze vydělat.
Je pochopitelné, že při poskytování služeb nemůžeme nespolupracovat se státními orgány. A tato spolupráce je ve valné většině úctyhodná. Dokonce i v případech, kdy je třeba se omlouvat za nedostatečné znalosti zákonů a vyhlášek, nám úředníci vycházejí vstříc a pomáhají řešit vzniklé problémy. Ale, jak u mne tak i u absolutní většiny cizinců, vyvolávají znepokojení především neustálé změny v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky. Ve svém posledním znění (z roku 2000) je tento zákon dalek dokonalosti. Množství vyhlášek, které mají za úkol odstranit nesrovnalosti, naopak prohlubují v otázce postavení cizince neurčitost, obzvláště u těch zemí, které nejsou členskými státy EU. Poslední změny v zákoně o zaměstnanosti, které nabyly platnosti 1. října 2004, umožnily legalizovat proces zaměstnání většiny cizinců, kteří na území České republiky jako společníci českých firem fakticky v těchto firmách pracovali. Na území České republiky se nachází zhruba 250 000 cizinců, z nichž 75 000 má povolení k trvalému pobytu. Většina z téměř 160 000 cizinců se na území České republiky nachází legálně, na základě členství v českých právnických osobách. Ve skutečnosti však většina společníků těchto firem (především občané Ukrajiny) pracují nelegálně, a to s pomocí svých firem. Jestliže se vůbec platí daně, pak maximálně zprostředkovatelům, nikoliv státu. V největší míře se to týká oblasti stavebnictví. Až do nedávné doby to zemi i jejím obyvatelům vyhovovalo, ačkoli nezískávali žádné daně, cizinci vykonávali práci mnohem levněji pro jedny i pro druhé. Současně se tím snižovalo sociální napětí ve společnosti, neboť možnost důstojných životních podmínek (díky možnosti vystavět nebo opravit dům za dostupnou cenu) je základem blahobytu a spokojenosti lidí a málokdo přitom věnoval pozornost tomu, že většina těchto cizinců byla právně nezajištěna a sociálně ponížena. To vytváří živnou půdu pro napětí mezi samotnými cizinci. Vzhledem ke stávající praxi kriminální policie v přístupu k cizincům „z Východu“ a tiskem nafouknuté myšlence mafiánství ve vztahu ke všemu, co přišlo „odtamtud“, není možné plně počítat s civilizovaným přístupem. Nechce-li však být společnost označena za xenofobní, namísto internacionální a demokratické, musí se tento přístup změnit.
Cizinci jsou ochotni pracovat legálně a jsou připraveni platit daně, protože za to získají sociální záruky a jejich pozice ve společnosti bude mnohem určitější. Z tohoto hlediska jsou snahy Ministerstva práce a sociálních věcí rozumné a na místě. Mnohem méně pochopitelné je jednání cizinecké policie. Proč namísto zesílené kontroly stavenišť a serióznějšího auditu firem s velkým množstvím společníků cizinců v podstatě obvinili všechny legálně žijící cizince z podvodu a nutí je, aby dokázali opak. A kde je presumpce neviny?! Investoři, kteří jsou společníky českých právnických osob a mají zájem sledovat proces investování svých finančních prostředků od října 2004, si musí vyřídit povolení k zaměstnání, jinak nebudou mít možnost obdržet povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Kvůli příjezdu do země budou muset pokaždé utratit zhruba 2500 korun a strávit 2 týdny čekáním na turistické vízum. Již nyní si troufám předpokládat, jak se tento požadavek odrazí na přání seriózních investorů navštívit Českou republiku a vložit do ní své znalosti a finance. Ano, uběhne ještě pár měsíců a všichni se zorientujeme v nových vyhláškách, ale výsledkem této přestávky bude odjezd těch cizinců, kteří si jednoduše nestihnou vyřídit dokumenty podle nových požadavků. Podobně, jako tomu bylo v roce 2000, kdy uložili cizincům, aby předkládali potvrzení o bezdlužnosti vůči finančnímu úřadu a správě sociálního zabezpečení. Přičemž tyto úřady samy k tomu nedostaly přesné pokyny. Podle ještě platného zákona je cizinec povinen podat doklady pro prodloužení víza nejpozději 2 týdny před ukončením doby platnosti víza, avšak vyřízení povolení k zaměstnání trvá minimálně 1,5 - 2 měsíce. Je samozřejmě možné pokusit se vymoci si lhůtu pro prodloužení doby platnosti víza na dobu vyřizování žádosti na úřadu práce - výsledek však bude opět přímo závislý na postoji jednotlivého inspektora nebo vedoucího oddělení cizinecké policie. Tím se vytváří živná půda pro korupci! V praxi opět dojde ke zmatkům, jejichž oběti budou muset opustit území České republiky. Opět se mi nechce věřit, že jde o následky reforem, spojených s integrací do EU.
Vytváří se paradoxní situace: země, která byla více než 50 let v téměř úplné závislosti na skupině komunisticky orientovaných států, a která kvůli tomu ztratila svou suverenitu, se po desetileté odmlce opět dobrovolně odevzdává do závislosti skupin zemí, nyní již orientovaných kapitalisticky! Cožpak Česká republika ztratila veškeré své ambice? Vždyť k tomu, aby opět získala pozice silného a samostatného státu není dostatek zásob ropy nebo jaderných zbraní jedinou možností. Možná, že nadešla doba zrození druhého Jana Husa. Česká republika měla a ještě stále má skvělou možnost se stát zemí blahobytnou, a to nejen díky tomu, že se nachází ve středu bohaté Evropy.
Nerozhodná polovičatá opatření, zaměřená na přilákání zahraničních odborníků („pilotní“ projekt z července 2003) skončila fiaskem: na plánovaných 300 míst z Chorvatska, Bulharska a Kazachstánu v roce 2003 bylo podáno okolo 80 žádostí. Od října 2004 byly k projektu připojeny Bělorusko a Moldávie. Avšak i kdyby se k nim připojily Čína a Indie, Česká republika se nedočká očekávaného výsledku, pokud nebude důsledně provádět demokratické změny ve své legislativě a kontrolovat jejich dodržování na příslušných místech. Nejen já, ale i cizinci, kteří zde žijí, si dokonce více než samotní občané přejí pořádek v České republice. Vždyť jsme do této nejzápadnější země ze slovanských států přijeli ve snaze nalézt zde možnost realizovat svůj potenciál, zajistit svým dětem důstojnou budoucnost. Ujeli jsme před ponížením a přijeli jsme do neurčitosti. Každoročně, v průběhu 10 let, si při prodlužování víza každý cizinec zažívá mikrostres. Vždyť výklad zákonů týkajících se tohoto procesu přímo závisí na jejich interpretaci na místě jednotlivými úředníky. I jejich samotný seznam a procedury neobstojí před kritikou. Zde je několik příkladů:
- nakolik je smysluplné požadovat od cizince výpis z Rejstříku trestů České republiky, jestliže policie má k této databázi přístup, a ani samotný proces vyšetřování, který často trvá déle jednoho roku, se neobejde bez účasti policie;
- nakolik je účelné požadovat předložení potvrzení o částce peněz ve výši 120 000 korun od cizince, který ani nemá zájem získat státní podporu a spoléhá pouze sám na sebe? Tím spíše, že uvedená částka stačí pro pohodlnou existenci 3-4 osob;
- nebo předložení výpisu z obchodního rejstříku, který dokazuje, že cizinec je společníkem v české právnické osobě. Vždyť toto potvrzení má možnost získat kdokoliv, když si zajde na internetové stránky Ministerstva spravedlnosti …
V konečném důsledku ztrácí většina cizinců čas čekáním ve frontách a peníze na úhradu málo významných dokladů a při jejich podání se nemohou necítit poškozeně. A po 10 letech strádání, kdy má být cizinec jakoby připraven k získání statutu trvalého pobytu na území České republiky a dodržení zákonů této země, je ve své podstatě připraven, aby si některých norem nevážil. Cizinec tak získává imunitu k přežití v nedokonalých podmínkách.
Avšak vraťme se k zákonu o zaměstnanosti. Jestliže úřady práce dokázaly přesto přese všechno po 2-3 týdnech, kdy zákon nabyl účinnosti, odpovídat na dotazy, které u cizinců vznikly, tak Ministerstvo vnitra v osobě cizinecké policie se dosud nedokázalo s jeho následky vyrovnat. Každý týden přicházejí do jednotlivých oddělení upravující pokyny, kterým se vůbec nedaří nalézt společného jmenovatele s platným zákonem o pobytu cizinců... Vedoucí oddělení jsou postaveni do složité situace. Kdo z nich chtěl využít situace, ten provedl následující: zamítl vydání víz reálným investorům, kteří si již v České republice zapsali firmy do obchodních rejstříků a investovali do země. A to vše bez uvedení důvodů. Posledním příkladem může být tento: rodina vedoucího představitele jednoho z ruských regionů si zaregistrovala v České republice obchodní společnost, zakoupila v Českých Budějovicích nemovitost a chystala se po získání ročního víza investovat dále - cizinecká policie jim však odmítla vydat vízum. Veškeré naše snahy zjistit příčinu k ničemu nevedly. Zastupitelský úřad se odvolává na oddělení cizinecké policie, samo oddělení, které má ze zákona právo svá rozhodnutí vůbec nekomentovat, tohoto ustanovení s radostí využívá. Cizinci, který již byl v České republice několikrát na vízum do 90 dnů, zamítnou vízum nad 90 dnů bez jakéhokoliv důvodu. Minimálně je z tohoto rozhodnutí cítit neúcta k cizinci ze strany úředníka, maximálně z něj lze ucítit neúctu k rodné zemi tohoto cizince. Výsledkem je fakt, že jižní Čechy tím přišly o možnost příjmu do rozpočtu ve výši několika milionů korun a možnost vytvořit několik pracovních míst pro nezaměstnané občany. Od začátku října dochází k odmítnutím přijímat doklady k prodloužení víz těm společníkům českých právnických osob, kteří jsou podezřelí z nelegální práce na území státu. To znamená, že my musíme dokazovat, že nejsme vinni! Pro úředníky je to samozřejmě mnohem jednodušší, než kontrolovat a dokazovat toto případ od případu. A problém nespočívá pouze v absenci potřebného množství pracovníků a financí. Opatrnost projevili ti, kteří si vzali pauzu pro získání víza. Avšak rozumnost spočívá v dodržování platných právních předpisů - a platné zákony nikdo neměnil! Je pochopitelné, že požadovat, aby každý jednotlivý cizinec sám chránil svá práva, především možnosti a další investice v České republice je velmi málo perspektivní. Tato země musí hájit zájmy investorů, pokud o to tedy zájem má. Výsledkem této dobře vymyšlené, avšak špatně provedené akce bude návrat do vlastní země 20-30 tisíc cizinců, kteří mají morální právo nectít důvody, kvůli kterým to museli udělat. Obávám se, že mnozí z nich pouze rozšiřují seznam nelegálních imigrantů. Ačkoliv, jestliže chybí jasné normy pro imigraci legální je vcelku těžké hovořit o imigraci nelegální! Na základě průzkumu, který děláme mezi našimi klienty a partnery, je okolo 95 % trvale připraveno na možnost jejich nedobrovolného vycestování z České republiky. To se nemůže neprojevit na vzájemných vztazích cizinců a občanů.
Uvádím jeden z průkazných příkladů: zaregistrovali jsme právnickou osobu, jejímiž společníky se stalo 7 cizinců - občanů Ruska, kteří podali doklady se žádostí o vystavení víz nad 90 dnů v českém zastupitelství. Všichni jsou finančně zajištěni, mají vysokoškolské vzdělání a jsou ve věku od 25 do 40 let. Většina z nich již v České republice pobývala s turistickými vízy a byli spokojeni s perspektivní realizací partnerství v jižní části České republiky. Důvodů, proč jim poskytnout možnost nacházet se na území České republiky je více než dost: základní kapitál společnosti 4 mil. korun, firma získala více než 17 živnostenských listů, byl zakoupen a rekonstruován třípatrový multifunkční dům v jižních Čechách s celkovou plochou přes 1200 m2. Celková částka investic dosáhla zhruba 10 mil. korun. Jedná se o největší projekt s přímou účastí občanů Ruské federace v jižních Čechách! Existují dohody, včetně písemných, o realizaci několika směrů podnikání s následujícím zaměstnáním nezaměstnaných občanů České republiky. Avšak jsme ve stádiu nepochopení: jak se nové iniciativy odrazí na našich partnerech. Oddělení cizinecké policie, u které se nyní nachází doklady těchto cizinců, zaujalo vyčkávací taktiku - pro zamítnutí nejsou důvody, schválení vystavení víza odporuje novým pokynům. (Opakuji se: neodporuje zákonu o pobytu cizinců, ale nové resortní směrnici, která je v rozporu se zákonem). Právníci nemají velký zájem vzít se za vyřizování podobných záležitostí, vždyť dosud neexistují jasné normy, jak mohou cizinci svá práva chránit: pouze napsat odvolání k nadřízeným orgánům s cílem prodloužení svého pobytu na území ČR. Přitom chápou, že výsledek je již jasný. Dokážete si představit, s jakými myšlenkami žijí tito cizinci a k čemu jsou ochotni? Vzpomínám si na případ: velmi jsem spěchal na schůzku a přitom jsem předjel dvě auta, překročil plnou čáru a povolenou rychlost. Po riskantním manévru mne zastavili příslušníci policie a uložili mi pokutu 1000 korun. Pokusil jsem se částku snížit, ale policista pronesl slova, která mi utkvěla v paměti: tato částka vám možná v budoucnu zachrání život. Jednoduše řečeno, chtěl, abych byl více pozorný ohledně porušování pravidel silničního provozu, které jsou zde skutečně od toho, aby chránily naše životy. I já jsem se rozloučil s penězi klidně a policistům jsem se omluvil. Vím, že náklady, se kterými se potýkají cizinci v České republice jsou velmi často nerozumné. Zákony týkající se cizinců v České republice jsou natolik vzdáleny dokonalosti, že nám doposud neumožňují, abychom se cítili v nové vlasti jako doma. A oponovat se v podstatě nedá nikomu. Pro politické strany nepředstavujeme žádný zájem, neboť cizinci nemají volební právo. Pro stát jsme pouze důvodem vytváření pracovních míst pro ty, kteří s námi mají pracovat. Pro samotné úředníky je zájem o vypracování přesnějších norem omezen nízkými platy a slabým zájmem o kariéru. Ale v zájmu nás všech je nutnost zavést pořádek v našem domě jménem Česká republika a k tomu nelze nebrat v úvahu mínění těch, na nichž závisí náš klid…
Zde je pouze několik faktů pro zamyšlení:
- v České republice žije více než 2 mil. osob starších 60 let, což činí 20 % všeho obyvatelstva a při přirozeném úbytku po 5-10 letech, kdo na sebe vezme odpovědnost při zajištění jejich důchodů?
- v České republice je pouze 2,4 % cizinců, i když v průměru je v EU více než 10 %,
- v České republice je zhruba 6 % obyvatel s vysokoškolským vzděláním a většina z nich je připravena realizovat svůj potenciál mimo území České republiky,
- v České republice je nejvyšší deficit rozpočtu z celé EU - okolo 11 %,
- v České republice je jedna z nejnižších hustot osídlení z celé EU.
To vše nemůže nestimulovat proces tvorby zákonů ve prospěch cizinců investorů a odborníků.
Mám mnoho příbuzných v Německu (Bavorsko) a velmi dobře znám postoj Němců ohledně možnosti investovat v České republice a imigrovat na její území. Počítat s takovou možností je skutečně nemožné! Obzvláště s přihlédnutím k zdlouhavé hospodářské krizi v Evropě. Analogické nálady převládají i u většiny občanů jiných zemí EU, mnohem úspěšnějších než je Česká republika. A potřeba České republiky získat vzdělané a mladé cizince existuje, před tím nelze utéct. Každá země samostatně řeší otázku legalizace cizinců. Vezměme si příklad ze Španělska: španělský král jednou za pět let legalizuje pobyt cizinců žijících ve Španělsku nelegálně, ale majících stálou práci a schopných se adaptovat do španělské společnosti. A v České republice odmítnou cizinci, který zde legálně žil a pracoval 9 let, prodloužit vízum na následující rok na základě nových pokynů. Dokonce samotná představa o návratu jeho dětí, které zde prožily větší část svého života, do země jejich původu, je rouháním se. Vždyť jsou již dávno „rozmazleny“ českými, mnohem lidštějšími životními podmínkami. Je to velmi podobné vykrmení zvířat před jejich zabitím…
Bezpochyby je v České republice ekonomická a sociální situace lepší než v ostatních 9 nových členských státech EU, i když horší než u jejích starých členů. Je pochopitelné, že ne všechno ruské musí být pro Českou republiku a Čechy zajímavé. Dosud je nadvláda jedné strany a mafiánství hlavním způsobem řízení ruského státu. A riziko legalizace v zemi cizince, od kterého je možné očekávat špatnost, je velmi reálné. Avšak nikdo nebrání uspořádat s cizincem, který má zájem o imigraci, mnohem serióznější pohovor při posuzování jeho žádosti a dokladů. Provádějte odborný pohovor na zastupitelském úřadě, jako to dělají jiné země, které s těmito záležitostmi mají bohatší zkušenosti. Požadujte předložit dokumenty, které dokazují jejich možnosti: diplomy, kopie pracovních knížek, ohlasy nezávislých organizací a vážených osobností. Proč vyžadovat potvrzení z banky? Kvůli důkazu přítomnosti této potřebné částky? Vždyť se toto potvrzení dá koupit a přítomnost peněz není zárukou jejich investování.
Cizinci očekávají změny v zákoně o cizincích, i když nebudou natolik příznivé, nakolik budou blíže evropským standardům. Ať se zpřísní požadavky k cizincům, o které nemá Česká republika zájem, a zjednoduší se ve vztahu k těm, o které zájem existuje. Ministerstvo vnitra připravuje změny v zákoně, ale podle předběžných informací se budou především týkat zařízení, která integrují cizince před deportací. Což o to, již dávno nastal čas se zabývat nelegálně žijícími cizinci mnohem seriózněji než doposud, avšak tyto změny nepřinesou žádný morální, ani materiální užitek. Naopak, povedou k dalším výdajům. A ti, od kterých je možné očekávat příjem, zahraniční investoři, zůstávají opět mimo zájem úředníků ministerstva vnitra. Podnikatelská elita nemůže na takovém základě stavět seriózní investiční projekty. I to protiřečí evropským zákonům: cizinec, který vlastní nemovitost (bohužel v České republice pouze prostřednictvím své firmy) musí mít možnost přístupu k ní. I v tomto případě se podstatně zjednodušuje proces legalizace takového cizince. Vždyť zárukou nesprávného jednání takového cizince je sama jeho nemovitost. Dokonce banky dávají půjčku oproti ručení nemovitostí, a stát je garantem těchto bank. V České republice je dosud za solventnost cizince považováno namísto vlastnictví mnohamilionové nemovitosti koupené potvrzení o prostředcích na účtu na částku o dva řády nižší.
K dnešnímu dni má v jižních Čechách legální statut pouze okolo 7 tisíc cizinců, něco málo přes 200 z nich jsou občané Ruska. Je jich mnohem méně než občanů Slovenska nebo Ukrajiny. Avšak investic od Rusů je mnohem více! A jestliže porovnáme kvantitativní ukazatel s jinými regiony České republiky, nebude situace ve prospěch jihu. Vezmeme-li v úvahu, že více než polovina ruských státních příslušníků nežije v České republice trvale, není mi takový ostražitý přístup k našim krajanům úplně jasný. Jsem přesvědčen, že společně potřebujeme nejen těch sedm nových cizinců z Ruska, kteří velice doufají v rozumnost při řešení ve věci poskytnutí jim práva žít a realizovat svůj potenciál v České republice. Hlavním úkolem je, aby byly podmínky pro pobyt cizinců a především pro investory, mnohem průhlednější. V této otázce hraje čas proti České republice, známe několik desítek případů, kdy se cizinci - ve snaze nakloněnějších vztahů při procesu legalizace nebo vyřizování trvalého pobytu - stěhovali a obraceli na jiné úřady a regiony České republiky. Není tajemstvím, že policie metropole jižních Čech je ve vztazích k rusky mluvícím cizincům nejreakčněji naladěná. My, kteří zde žijeme, nevidíme důvodné příčiny k takovému postoji. Chceme, aby se k nám chovali důstojněji a chceme i dialog v otázkách týkajících se naší budoucnosti. Je třeba pokusit se odpovědět na otázku: v čem je příčina absence dostatečného množství zahraničních investorů z Ruska pro větší rozvoj regionu? V absenci investiční lákavosti regionu nebo v absenci rozumné aplikace zákonů a pokynů ze strany těch, kteří odpovídají za práci s cizinci? Čím dál víc se přikláním k možnosti číslo dvě...
A. Kroo