Článek Rozity Dimové zpochybňuje konvenční medicínské definice traumatu jako lineární kategorie a poukazuje tak na komplexní charakter vzpomínek mezi těmi, kdo přežili masakr ve Srebrenici. Zkoumá zásadní paradox humanitárních politik v Německu (a zejména v Berlíně) vůči bosenským uprchlíkům, kteří uprchli před Jugoslávskou válkou na počátku devadesátých let a analyzuje tak důležité kontradikce “Duldung” statusu uprchlíků, který na jednu stranu poskytnul důležitou humanitární pomoc, ale na druhou stranu zapříčinil obrovskou nejistotu z toho, zda či jak bude tato ochrana ukončena. Zakoušení „Duldung“ statusu jako spíše utrpení než-li ochrany vyvolalo traumata související s neustálými obavami z detence či deportace, jež se ukázala být stejně silná jako ta vzniklá kvůli někdejším válečným hororům.

Tento text byl původně uveřejněn v německém jazyce v časopise "Berliner Debatte - Initial" č. 4/5, Říjen 2007.