Novinky ve vízovém procesu po 1. lednu 2011

Dlouhodobá víza

Zásadní změna, kterou novela přinesla, je přenos rozhodovacích kompetencí z cizinecké policie na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP). Týká se i rozhodování o udělování dlouhodobých víz, o nichž tak nově rozhoduje ministerstvo vnitra.

Pro dlouhodobá víza lze za naprosto stěžejní považovat zavedení plnoprávného odvolacího řízení, nahrazujícího dosavadní málo využívaný a nefunkční stížnostní mechanizmus (§ 175 správního řádu). Nově je tam možné rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza dát ve lhůtě 15 dnů přezkoumat v rámci nového posouzení důvodů neudělení víza k nově zřízené odvolací instanci (§§ 56 a 180e) – Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, rozhodující ve tříčlenných senátech (§§ 170a a 170b)[1].

Novela zároveň i legislativně potvrzuje stávající praxi informování žadatelů o důvodech neudělení víza a explicitně zakotvuje, že se tak musí dít písemně, a odůvodnění musí zahrnovat také poučení o právu na nové posouzení důvodů neudělení víza (§ 56 odst. 4).  

Výrazné pozitivní změny se dotkly rovněž provádění pohovorů se žadateli.   Pořizování záznamů z pohovoru bylo doposud neuspokojivě řešeno pouze na úrovni metodického vedení ministerstva zahraničních věcí. Novela zavádí obligatorní provedení pohovoru v situaci, kdy je účelem pobytu podnikání, v ostatních případech je pak provedení pohovoru fakultativní. Pokud je však pohovor proveden, musí o něm zastupitelský úřad sepsat záznam. Pojem záznam z pohovoru se tak dostal přímo do cizineckého zákona. Dle novelizovaného ustanovení § 57 odst. 2 musí záznam z pohovoru, vyhotovený jako samostatný dokument, obsahovat „údaje umožňující identifikaci žadatele, vylíčení průběhu pohovoru, datum, jméno a příjmení nebo služební číslo a podpis osoby provádějící pohovor a podpis žadatele“.

Je rovněž zaveden zcela nový institut nepřípustnost žádosti o udělení dlouhodobého víza (§ 53 odst. 3 a 4), který byl zcela zjevně inspirován obdobnou právní úpravou ve vízovém kodexu[2] (viz dále). Ve vymezených případech (např. pokud nebudou k žádosti přiloženy zákonem požadované náležitosti) tak bude žádost odmítnuta jako nepřípustná, jinými slovy nebude ani meritorně (věcně) posuzována, nebude o ní vedeno řízení. Jako pojistka proti případnému zneužívání/nadužívání tohoto institutu ze strany pracovníků konzulátu je kromě vrácení žádosti a předložených náležitostí (včetně správního poplatku) stanovena povinnost písemně informovat žadatele o vízum o důvodech nepřípustnosti žádosti.     

Další novinkou je zkrácení doby pobytu na dlouhodobé vízum z dosavadního jednoho roku na šest měsíců (§ 30 odst. 3). Poměrně rozsáhlé změny se rovněž dotkly cestovního zdravotního pojištění při pobytu nad 90 dnů (§ 180j). Mimo jiné tak došlo k navýšení limitu pojistného plnění na nejméně 60 000 EUR. V případě podání žádosti o dlouhodobé vízum na území nebo při prodlužování pobytu musí být pojištění sjednáno v rozsahu komplexní zdravotní péče, kterou zákon definuje.

Krátkodobá víza

Dne 5.4.2010 nabyl účinnosti již zmíněný vízový kodex, který upravuje komplexní právní úpravu vydávání jednotných krátkodobých víz (tzv. schengenských víz). Novela cizineckého zákona opožděně reagovala na tuto skutečnost tím, že zrušila dosavadní právní úpravu krátkodobých víz v zákoně o pobytu cizinců (§§ 21 až 29b) a odkazuje přímo na bezprostředně závazný a aplikovatelný vízový kodex.

Zároveň však novela přinesla dvě důležité změny, týkající se posílení postavení rodinných příslušníků občanů EU (ČR) v řízení o udělení krátkodobého víza. Tato kategorie žadatelů má totiž s ohledem na garance vyplývající z práva na volný pohyb osob v tomto druhu řízení exkluzivní postavení. Směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států je vůči vízovému kodexu lex specialis, jinými slovy řízení o udělení krátkodobého víza s touto kategorií osob musí respektovat záruky, které jim poskytuje směrnice 2004/38/ES. 

První pozitivní změnou je zúžení a zpřesnění možných důvodů pro neudělení krátkodobého víza rodinnému příslušníkovi občana EU (ČR), které nyní korespondují s důvody obsaženými ve směrnici 2004/38/ES (§20). Žádost o vízum tak lze zamítnout pouze v případě aplikace výhrad veřejného pořádku, zdraví a bezpečnosti, při zneužití práva na volný pohyb (zejména uzavřením účelového sňatku), v případě předložení padělaného či pozměněného cestovního dokladu nebo pokud má rodinný příslušník záznam v Schengenském informačním systému (a zároveň musí trvat hrozba takové osoby pro veřejný pořádek/bezpečnost).

Nová právní úprava dále ponechává u rodinných příslušníků dosavadní mechanizmus specifického odvolacího řízení ve formě nového posouzení důvodů neudělení víza, které provádí ministerstvo zahraničních věcí. V tomto ohledu připomínám, že k 5.4.2011 bude na základě vízového kodexu moci využít této možnosti každý odmítnutý žadatel o udělení krátkodobého víza, nikoli tedy jako dosud pouze rodinní příslušníci občanů EU (ČR).

Novela zároveň (a chtělo by se říci konečně) v souladu s požadavky směrnice 2004/38/ES zavádí povinnost informovat rodinného příslušníka rovněž o právu přezkoumat rozhodnutí o neudělení krátkodobého víza soudem. V tomto ohledu došlo taktéž k úpravě ustanovení § 171, které nově jednoznačně potvrzuje toto právo rodinného příslušníka.

Shrnutí

Obecně lze uzavřít, že novela č. 427/2010 Sb. přinesla zejména pro žadatele o dlouhodobé vízum a rodinné příslušníky občanů EU žádající o krátkodobé vízum spíše pozitivní změny, které by měly posílit jejich postavení v těchto řízeních. Až budoucnost však ukáže, zda se podaří tato očekávání naplnit také v rozhodovací praxi, nikoli pouze v liteře zákona.

Článek vznikl v rámci projektu "Visawatch" Multikulturního centra Praha za podpory CEE Trust.