Nepokoje ve Francii: etnický konflikt, bouře v ghettech, projev nárůstu radikálního islamismu, selhání multikulturalismu či pád francouzského modelu integrace? Ani jedno, tvrdí Wacquant
Nepokoje ve Francii: etnický konflikt, bouře v ghettech, projev nárůstu radikálního islamismu, selhání multikulturalismu či pád francouzského modelu integrace? "Ani jedno," tvrdí antropolog a sociolog francouzského původu Loic Wacquant (University of California, Berkeley) v debatě nazvané "Burn Baby Burn, French Style? On the Roots of the Riots in Urban France" ze 17. listopadu 2005. Podle něj jde o vyústění dlouhodobé sociální exkluze a diskriminace etnicky i nábožensky velmi rozmanité skupiny mladých lidí pocházejících ze stejně "rozmanitých" předměstí. Jde primárně o konflikt sociální, projev dezintegrace pracující třídy tradičně koncentrované v městských periferiích. Zdaleka se tedy nejedná pouze o imigranty (ať už kterékoli generace), ale především o Francouze, kteří se hlásí o svá základní občanská práva. Tato krize není způsobena etnickou segregací (jako tomu bylo např. v případě USA), ale spíše bytovou politikou francouzského státu zaměřenou právě na dělnickou třídu. Vlna násilí představuje důsledek dlouhodobé nezaměstnanosti, rostoucího odporu vůči diskriminaci (zvláště pokud je páchána reprezentanty státní moci jako je policie) či, v neposlední řadě, míry nedůvěry v politické špičky a frustrace plynoucí ze státních politik posledních desetiletí směřovaných k další deregulaci pracovního trhu a osekávání sociálních výdajů.
Wacquant, zabývající se dlouhodobě problematikou marginalizace a sociálních nerovností ve městech USA a ve Francii, vyvrací některé z častých mýtů o těchto nepokojích prezentovaných v médiích. Tvrdí, že ve svých příčinách a formách se nejedná o nový fenomén. Jediné v čem je tato vlna nepokojů nová je její intenzita vzhledem k době jejího trvání a její rozšíření do mnoha míst Francie. Navzdory častým představám o rasovém konfliktu jsou tyto nepokoje především důsledkem třídního vyloučení propojeného s etnicitou coby sekundárním faktorem živícím tyto rozpory.
Démonizující mediální představa homogenních ghett je rovněž velmi zavádějící. Podle Wacquanta to jsou spíše "anti-ghetta" založená na specifické historické trajektorii, kde žije stále velký počet "bílých" Francouzů bok po boku s lidmi mnoha jiných etnicit. Nejedná se tedy ani tak o "etnickou segmentaci" jako spíše o dlouhodobější problém "deproletarizace" a krize dělnické třídy ve Francii, stejně tak jako o důsledky nedostatečných státních programů, které by zvýšily šanci na nalezení zaměstnání u této složky populace.
Dá se na těchto bouřích najít něco pozitivního? Loic Wacquant tvrdí, že mnohé.