Článek se zaměřuje na zkoumání způsobů, kterými albánské migrantky pracující jako uklízečky a pomocnice v domácnosti chápou svoji práci a vytvářejí své pracovní strategie. Tento typ práce je popisován jako velmi vyčerpávající, zejména kvůli fyzickému nasazení, které vyžaduje. Avšak tvrdá manuální práce, vysoce oceňovaná v komunistické Albánii, je vnímána jako úděl všech albánských migrantů a jako jediná slušná cesta k výdělku a k „lepšímu životu“. Jak vyplývá z výzkumu, vzhledem k tomu, že se nemohou spoléhat na státní regulaci nebo pomoc odborů, uchylují se Albánky pracující v domácnostech ke dvěma hlavním strategiím, které mají zlepšit jejich pracovní pozici. První strategií jsou změny ve formě a obsahu každodenní pracovní činnosti. Druhou strategií je jejich souhlas s rozdělením práce. Toto rozdělení jim umožňuje mít jasně určené úkoly, za které odpovídají.