Naše vize školy
Metropolitní odborná a umělecká střední škola nabízí obory kadeřník, vlásenkář a maskér, vlasová kosmetika, masér, kosmetické služby, umělecké řemeslné práce, podnikání. Jako jediná ze škol, které se zapojily do projektu Příběhy těch, co museli jít, nabízí výuční obory a její studenti se již od nástupu do školy úzce specializují.
Hledání tématu
Třída, se kterou lektoři po dobu jednoho roku spolupracovali, absolvovala všechny úvodní workshopy týkající se historie, migrace a otázky romské menšiny, dále pak workshopy metodické. Když ale přišlo na řadu vybírání tématu projektu, které má studenty zajímat do té míry, aby byli motivováni až nadšeni na něm pracovat, vyhrálo téma, které studenti později pojmenovali „Naše vize školy“. Ačkoli je to téma nesouvisející s projektem jako takovým, nutit studenty do jiného by podrývalo participační metodu, na které je lektorský přístup založen a pravděpodobně by vedlo k nezájmu a nečinnost studentů v projektu. Jedním z cílů projektu je zkušenost s projektovou prací, vedení a práce v týmu, to je často i to hlavní, co si studenti z projektu odnáší, nehledě na jeho téma.
Studenti při výběru tématu vycházeli z toho, že by chtěli něco udělat pro školu, na které studují, a vylepšit některé její nedostatky. Aby nezůstali u pouhého stěžování si, rozhodli se nejdříve shromáždit různé názory na to, co jim ve škole vadí a chybí a následně to tzv. metodou kódování roztřídit do různých kategorií, ke kterým doplní komentář. Výstupem jejich práce je plachta, kde jsou přehledně znázorněny všechny kategorie a konkrétní problémy. Tento výstup a jeho komentář následně bude sloužit jako podklad, který chtějí studenti ukázat vedení školy a jednat s ním o možnostech nápravy. Studenti jsou si vědomi toho, že výsledky jednání s vedením se mohou projevit až za delší dobu a možná je pocítí až nastupující spolužáci. „Některých změn snad půjde dosáhnout dříve, protože nejsou tak velké ani drahé, například přístup ke studentům,“ tvrdí student oboru podnikání Tomáš.
Něco nám chybí, něco chceme jen změnit
Studenti rozdělili výsledky výzkumu na dvě hlavní kategorie: chybí nám a chceme změnit. V kategorii chybí nám se jedná o jídelnu, záchody, šatny a skříňky, tělocvičnu a další nedostatky v budově.
Studentům v budově školy schází jídelna a na obědy musí chodit do jídelny základní školy, která se nachází ve stejné ulici. Škola se chybějící jídelnu snažila nahradit bufetem a automaty s občerstvením, což dle reakcí studentů nestačí. Nicméně je třeba podotknout, že škola studentům možnost obědů zajistila a studenti mají naopak díky bufetu možnost kupovat si občerstvení i o přestávkách. Dalším tématem, které studenti zdůrazňují, jsou drobné opravy ve škole, nebo rekonstrukce některých částí školy, které se jim zdají nevyhovující. Studenti by také ocenili, kdyby měli více prostorů, kam si ukládat své věci, které zrovna nepotřebují při výuce. Během výuky by rádi používali více interaktivní tabule a elektroniku, která by jim dle jejich slov mohla být během výuky dobrou pomůckou.
„Chceme změnit“
Kategorie chceme změnit se týká zejména praxí, výuky a přístupu vedení ke studentům. Ohledně výuky by studenti ocenili zejména více výletů, zahraničních výměn a exkurzí, které by rozšířily povědomí o oborech, které studují, a mohli by si lépe propojit teoretické vědomosti s praxí. Navzdory tomu, že mnoho času studenti stráví přímo na praxích, studenti by ocenili větší „školu hrou“, více projektů a skupinové práce. Uvažují, že pro zlepšení celkové atmosféry ve třídě by jim mohly pomoci adaptační kurzy, které se obvykle pořádají na začátku školního roku, aby se všichni spolužáci seznámili mimo prostředí školy.
Studenti jsou s praxemi spokojeni, stejně jako u tříd, kde probíhá teoretická výuka, by ocenili modernizaci některých místností tak, aby vzniklo více prostoru na praxe a uložení věcí.
Chceme změnit atmosféru školy
Posledním bodem, který by studenti chtěli na škole změnit, je vztah studentů a pedagogů, který by měl být z obou stran ohleduplnější. Stejně jako jiní středoškoláci, si i tito zapojení studenti stěžují na brzké vstávání a dlouhý den ve škole, po kterém jsou unavení. Chtěli by se tedy bavit s vedením o samotném vzdělávacím programu a časových dotacích pro jednotlivé předměty. V neposlední řadě ve třídách chybí školní samosprávy, skrze které by bylo možné s vedením komunikovat a řešit třeba výše uvedená témata.
Studentům se ve spolupráci s Multikulturním centrem Praha podařilo shromáždit dostatek podnětů od spolužáků a utřídit je tak, aby sloužily jako podklad pro komunikaci s vedením školy. Budeme doufat, že projekt nezůstane jenom nenaplněnou vizí.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha - pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.
