Cílem je zabránit pomocí archivace daktyloskopických informací tomu, aby někdo zažádal o azyl ve více než jednom členském státě EU. Jako takový je EURODAC nedílnou součástí dublinského systému. Každý, kdo bude na základě porovnání otisků přistižen při několikanásobném podání žádosti ve více zemích EU, bude poslán zpět do té, kde o azyl zažádal poprvé. Odhaduje se, že z cca 400 tisíc lidí, kteří každý rok v průměru žádají o azyl v EU, podává násobné přihlášky asi 10 – 12 %.

EURODAC se týká tří skupin migrantů: 1. osob zadržených při nelegálním přechodu hranic EU, 2. osob, které požádaly v jednom z členských států o azyl, 3. osob, které byly zadrženy při protiprávním chování (například nelegálním pobytu) na území EU.

Všichni žadatelé o azyl starší 14 let se musí povinně podrobit daktyloskopické proceduře. Náklady na zřízení systému EURODAC dosáhly 6,5 milionů EUR, sídlem Centra pro porovnávání otisků prstů EURODAC se stal Lucemburk. Jednotlivé národní agentury mohou zasílat sejmuté otisky do lucemburské centrály. Data archivovaná v EURODACu nebudou přístupná policii, ani národním vládám. Přesto se řada skupin zabývajících se lidskými právy a zejména právy uprchlíků vytvoření systému bránila. Jako problematické se jeví jednak samotné povinné snímání otisků, které nevyhnutelně vede ke stigmatizaci uprchlíků (a navíc je staví na roveň skupinám migrantů, kteří porušili zákon). Další diskutabilní otázka souvisí s archivací sejmutých otisků – daktyloskopické informace budou archivovány po dobu deseti let, a to bez ohledu na to, zda bylo žádosti o azyl vyhověno.

EURODAC byl naplno spuštěn 15.ledna 2003 a kromě zemí EU se jeho využití účastní také Norsko a Island.

Originální název: Council Regulation (EC) No 2725/2000 of 11 December 2000 concerning the establishment of 'Eurodac' for the comparison of fingerprints for the effective application of the Dublin Convention.

(HK)