My jsme národ. Strategie a problémy AfD před volbami 2017

Článek vyšel v A2 kulturní čtrnáctideník 7/2017. 

Strana Alternativa pro Německo (AfD) je politickým vyjádřením již léta sílící nálady, zaměřené proti vládnoucím elitám, jejichž zosobněním je především kancléřka Angela Merkelová. Kulturní pluralizace, liberalizace a modernizace společnosti bývají vnímány jako ohrožení. Zrovnoprávnění žen, sexuální výchova na školách a alternativní sexuální orientace představují útok na tradiční rodinu. V jádru stranické ideologie stojí etnicky homogenní národ. Přistěhovalectví a právo na azyl by měly být regulovány. Hlavní bod stranického programu schváleného roku 2016 zní: „Islám do Německa nepatří.“

Především kvůli eskalaci uprchlické otázky mezi lety 2014 a 2015 se straně podařilo získat mnoho příznivců. V loňském roce dosáhla ve všech pěti spolkových zemích, kde se volilo, dvouciferného výsledku, někde dokonce více než dvacet procent. Zdá se, že tento rostoucí trend letos nebude pokračovat. Ve volebních průzkumech měla strana koncem roku 2016 kolem patnácti procent, na začátku března to bylo méně než deset procent.

Totální vítězství a boj o moc

Volební rok 2017 začal skandálem. Durynský šéf AfD Björn Höcke měl 17. ledna na akci radikální mládežnické organizace AfD (takzvaná Mladá alternativa) projev, který byl živě přenášen na internetu. Höcke burcoval nejen proti „importu cizích národnostních skupin“; napadal především německou politiku vzpomínání. Němci už by se prý neměli považovat za „totálně poražený národ“, ale měli by opět získat pozitivní vztah ke svým dějinám. Dav skandoval „My jsme národ!“. Höcke vyhlásil dlouhodobý boj – což se vztahuje i k nadcházejícím spolkovým volbám. Cílem je převzetí vlády. Také při té příležitosti pronesl: „Tato země potřebuje naprosté vítězství!“ Je nepravděpodobné, že by Höcke slova, která bezděky upomínají na Goebbelsovu řeč o „totálním vítězství“, zvolil jen tak náhodou.

Média i další politické strany projev ve stylu nacistů značně rozčílil. Kritizovalo jej i vedení AfD shromážděné kolem předsedkyně Frauke Petryové a zahájilo s Höckem řízení o vyloučení ze strany. Lze nicméně předpokládat, že nakonec bude neúspěšné, neboť rozhodující stranické grémium stojí převážně na Höckeho straně. AfD už několikrát iniciovala řízení o vyloučení ze strany vůči ultrapravicovým straníkům, ale ani jednou k tomu zatím nedošlo. Další důležití členové strany se postavili za Höckeho.

Případ je symptomatický hned ze dvou důvodů. Za prvé se tu ukazuje boj o moc a neustálá rozpolcenost uvnitř AfD. Höcke, známý svými otevřeně rasistickými výroky, je ústřední postavou silného pravicově extremistického stranického křídla. To je ve spojení s mimostranickými pravicově extremistickými organizacemi a aktéry, jako je například hnutí Pegida, okolí magazínu Compact, zaměřeného na konspirační teorie, anebo nově založeného pravicového think tanku nazvaného Institut für Staatspolitik (Institut pro státní politiku).

Pravicové křídlo napadá především šéfka strany Frauke Petryová a její manžel Marcus Pretzell. Jejich pozice se obsahově sice téměř neliší, přesto se oba pokoušejí propůjčit straně umírněný, měšťácký, seriózní výraz. K tomu patří i pokus zakázat členům AfD vystupovat na demonstracích Pegidy a zabránit spolupráci s neofašistickým „identitářským hnutím“, které je sledováno zpravodajskou službou.

Mocenské boje a osobní půtky se stále vyostřují. Loni se například rozpadla parlamentní frakce v bádensko-württemberském zemském sněmu. Aktuálně probíhá nejostřejší střet v Severním Porýní-Vestfálsku, kde je stranickým šéfem Pretzell. Tuto největší německou spolkovou zemi čekají volby v květnu letošního roku. Také zde existují dva tábory, které spolu otevřeně vedou válku.

Nacistický slovník

Höckeho projev odpovídá metodě vykalkulované eskalace, kterou AfD záměrně využívá. Nedávno byl zveřejněn interní strategický dokument, jejž strana schválila na konci roku 2016. Součástí strategie jsou podle něj „plánované provokace“ a záměrně politicky nekorektní vyjádření. Snaží se tak posunout hranice toho, co ještě lze říct na veřejnosti. Nejprve je prolomeno tabu, následně je výrok vzat zpět nebo relativizován.

Obecně vzato je pro AfD řeč obzvláště důležitým akčním polem. Už delší dobu pravicová hnutí zapojují do útoku staré výrazy nacistického lexika. Příkladem buďtež pojmy „lživá média“ (Lügenpresse) či „staré strany“ (Altparteien), užívané pro označení protivníka. Šéfka AfD Frauke Petryová se zasazuje o to, aby slovo „völkisch“ [těžko přeložitelné adjektivum spojené s národovectvím – pozn. překl.] opět nabylo pozitivních konotací. Výraz „völkisch“ je přitom historicky jasně definován jako pravicově extremistický. Německé národovecké hnutí konce 19. století bylo předchůdcem národního socialismu a jeho cílem bylo etnicky čisté národní společenství.

Zástupci AfD používají i další slova z nacistického slovníku, jako například „Umvolkung“ (etnomorfóza, etnické přetváření společnosti), čímž je myšleno existenciální ohrožení německého národa multikulturní společností. Anebo „Volksgemeinschaft“ (národní společenství) – nacistický koncept sugerující sociální soudržnost a rovnost, zároveň se však extrémně, až likvidačně vymezující vůči lidem, kteří nejsou definováni jako součást společenství. Skrze opakované užívání takovýchto pojmů a pravidelné provokace by mělo být pravicové myšlení povýšeno na úroveň něčeho normálního.

Pravicový motor společnosti

Straně se podařilo získat nepřiměřenou pozornost. Četnost, s jakou se zástupci AfD objevují v televizních talkshow, je do očí bijící. Politik z AfD se účastní každého pátého pořadu. A bez ohledu na stranu samotnou jsou neustále přítomna i její témata. Pohled na 141 talkshow veřejnoprávních stanic ARD a ZDF ukáže, že čtyřicet z nich se zabývalo uprchlíky, patnáct islámem, násilím či terorismem a jednadvacet (pravicovým) populismem.

Veřejná debata a také politické činy se posunují doprava. Politika spolkové vlády vůči uprchlíkům je stále přísnější a azylové právo se částečně zostřilo. Možná je právě toto příčinou současných nízkých výsledků AfD v průzkumech veřejného mínění. Protože i u současné vlády mohou lidé věřit tomu, že hranice EU zůstanou téměř neprostupné, že v severní Africe budou zřízeny uprchlické tábory a že lidé bez nároku na azyl budou z Německa důsledně deportováni do země svého původu – i kdyby se mělo jednat o zemi tak nebezpečnou, jako je Afghánistán. Zároveň však uprchlické téma ztrácí na akutnosti.

Další problém pro AfD – přinejmenším dočasně – představuje náhlá a překvapující popularita Martina Schulze, kterého SPD koncem ledna nominovala jako kandidáta na kancléře. To pro mnohé očividně funguje jako projekční plocha jejich touhy po změně, ale také jako alternativa k Angele Merkelové. Jedním z nejzásadnějších důvodů pro současné oslabení jsou však dozajista silné vnitrostranické spory.

Není zřejmé, jak se daný trend do září vyvine. První zkouškou budou květnové volby v Severním Porýní-Vestfálsku. Vliv mohou mít i volby ve Francii. Zajímat by nás však měla i dlouhodobá perspektiva: AfD už se ve společnosti nějakým způsobem etablovala. A v dohledné době zůstane motorem všeobecného posunu politického diskursu doprava.

Z němčiny přeložila Eva Marková.

Článek vznikl v rámci projektu "Znepokojení občané" a uprchlíci v Česku a Německu: výzva pro pedagogy, podpořeného grantem Česko-německého fondu budoucnosti.