Ministři vnitra G6 se zaručili podpořit boj proti neregulérní imigraci
Ministři vnitra Itálie, Německa, Francie, Velké Británie, Španělska a Polska, tzv. Skupiny šesti (G6), které na konci května 2010 hostil ministr vnitra předsedající Itálie, Roberto Maroni, přislíbili podpořit spolupráci v boji proti nelegální imigraci, terorismu a organizovanému zločinu. Neformálního setkání se taktéž účastnila Evropská komisařka Malmströmová a zmocněnci USA Eric Holder a David Heyman z amerického Ministerstva pro vnitřní bezpečnost.
Summit přijal rozhodnutí, že by Evropa jako celek měla příměji přistoupit ke dvěma klíčovým aspektům: 1) stanovení bilaterálních dohod s africkými zeměmi, aby se tak potlačil další příliv afrických uprchlíků (schéma, které např. implementovala Itálie v případě Libye a které „úspěšně“ omezilo příchod imigrantů z moře) a 2) centralizovanému operativnímu přístupu v procedurách přidělování azylů, střežení hranic a vracení neregulérních imigrantů. Poté, co Maroni summit G6 zahájil, dal okamžitě najevo, že Itálie a další středomořské státy nemohou dále trpět břímě řešení problému příchodu „lidí z lodí“, kteří přijíždějí z afrických břehů a kteří poté, co se dostanou na italskou či španělskou půdu, přecházejí na území jiného státu EU. „Zodpovědnost musí být rovnoměrně rozdělena a Evropa musí pracovat jako celek,“ řekl Maroni. Zároveň však připustil, že v posledních letech se odehrálo na tomto poli hodně pozitivního: „Dnes musím říci, že Evropa se posunula kupředu směrem ke společné imigrační politice, ačkoliv je ještě potřeba dostát mnoha potřebám, jestliže se jednoho dne bude EU snažit mluvit jedním hlasem.“ Maroni dále uvedl, že na základě těchto závěrů z G6 dá osobně podklad na nejbližší setkání ministrů vnitra EU. Itálie momentálně skupině G6 předsedá.
Během setkání G6 francouzský ministr imigrace Eric Besson požádal ministry zodpovědné za imigraci v šesti hlavních zemích EU a USA, aby posílili všechny dostupné nástroje proti nelegální imigraci v hlavních zemích původu a zemích tranzitních. Navrhl vytvoření taktického euro-amerického uskupení, jež by definovalo zeměpisné regiony prioritní akce, které by si předávaly informace navzájem z různých policejních oddělení a které by vytvořily společný program operační a technické spolupráce mezi hlavními zeměmi původu a zeměmi tranzitními. První pracovní schůzka k tomuto tématu bude pořádána v červenci 2010 v Paříži, jak oznámila kancelář ministra. Navíc byla dohodnuta spolupráce mezi Bessonem a novou britskou ministryní vnitra, Theresou May. Především byly znovu zdůrazněny závazky obou zemí rázně se zabývat bojem proti nelegální imigraci podél pobřeží lamanšského kanálu a Severního moře. Dále se Besson dohodl s ministrem vnitřní bezpečnosti USA, Davidem Heymanem, na vytvoření nové operační spolupráce v boji proti pašování lidských bytostí a na poli integrace cizinců.
Je obtížné odhadnout, jaká konkrétní opatření z této schůzky G6 vzniknou. Zmíněné státy patří k nejvlivnějším zemím Evropské unie a lze předpokládat, že svojí vahou v Radě EU a také Evropském parlamentu dokážou případná konkrétní opatření také prosadit. Nejhorším řešením z pohledu ochrany lidských práv jsou zejména jednostranné kroky neregulérní migrací postižených států, jako např. Itálie, která bez jakéhokoli zkoumání azylových důvodů vrací všechny imigranty ze svých středomořských ostrovů do Libye. Libye je přitom diktaturou, v níž běžně dochází k nelidskému a nedůstojnému zacházení se zadržovanými osobami, což je opakovaně kritizováno lidsko-právními organizacemi. Libye před několika týdny vykázala dokonce zástupce Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze svého území, což je vnímáno jako velmi negativní a také ojedinělý krok.
Za italským „úspěchem“ je proto nutné vidět masivní porušování lidských práv stovek až tisíců osob, které by s velkou pravděpodobností uspěly v azylovém řízení, pokud by k němu měly přístup. Jedná se samozřejmě také o porušení základního mezinárodně-právního principu zákazu navracení uprchlíků, jinými slovy tento přístup je z pohledu mezinárodního práva zcela nepřijatelný.
Schůzka G6 však může být naopak začátkem fóra, které sjednotí více-méně problematické praxe navracení neregulérních imigrantů zpět do země původu nebo do tranzitních zemí. V budoucí debatě k tomuto problému však musí velmi silně znít nejen odsouzení Itálie za protiprávní deportace, ale také otázka, jak zajistit běžencům přístup k azylovému řízení na území EU, jak rychle a efektivně identifikovat osoby v potřebě mezinárodní ochrany v současných smíšených migračních proudech a jak přitom nepodkopat důvěryhodnost Evropské unie v oblasti ochrany lidských práv obecně. Stejně tak musí zaznít také návrhy na efektivní migrační politiku, která by skutečně byla win-win nástrojem jak pro země původu, tak pro nás.
Obávám se, že současný stav v oblasti regulérní a neregulérní migrace je paradoxně velmi klidným obdobím. Zejména globální výzvy typu klimatických změn, dramatického nárůstu vnitřně přesídlených osob při současné neexistenci perspektivy jejich návratu, protahující se konflikty, u kterých není zcela zřejmé, kdo je zapříčiňuje, např. v Súdánu, Kongu nebo Afghánistánu, obecné přehlížení porušování lidských práv v zemích, jako je Rusko nebo Čína – to vše jsou okolnosti, které mne vedou k přesvědčení, že bude mnohem hůře.
Článek vznikl v rámci projektu Regularizace jako jeden z nástrojů v boji proti nelegální migraci, který je financovaný z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.