Jan Niessen se ve svém projevu snažil vytvořit celistvější obraz o možnostech rozvoje, které  s sebou přináší mezinárodní migrace a nabízí způsoby, jak by bylo možné se těchto příležitostí nejlépe zhostit.

Niessen v úvodu zdůrazňuje potenciál mezinárodní migrace, ale zároveň zpochybňuje schopnost moderní společnosti využít tohoto potenciálu ku prospěchu všech zúčastněných stran. Podle odborníků na migrační politiku však jednotný lék na neduhy plynoucí z mezinárodní migrace neexistuje. Můžeme tedy jen spekulovat nad tím, co by se ve svém důsledku mohlo ukázat jako prospěšné.
Niessen vidí jistý rozvojový potenciál v zavedení finančních kompenzací hostitelských zemí za ztráty způsobené náborem zahraničních pracovníků, které by podporovaly ekonomický a sociální rozvoj zemí původu. Niessen říká, že země původu by se měly snažit udržet kvalifikovanou pracovní sílu na domácím pracovním trhu, aby se tak ekonomickým a sociálním ztrátám zabránilo. Dosáhnout tohoto cíle je ovšem prakticky nemožné. Právě skutečnost, že si země původu nedokáží udržet pracovníky na domácím trhu, tak odchází. Autor své hezké nápady, bohužel, nedoplňuje návodem, jak by si to v praxi představoval. 

Další příležitost pro rozvoj zemí původu by mohlo představovat podle Niessena odstranění vnějších překážet zabraňujících přílivu remitencí (finance plynoucí ze zahraničí rodinám v zemi původu) a jejich hospodárnému využití v zemi. Niessen má na mysli především restriktivní praktiky na hranicích a nelichotivý směnný kurz. Cílové země se ale z logiky věci snaží zabraňovat odlivu financí, které by měly být utraceny na jejich území a tím přispívat k dalšímu rozvoji. Jinými slovy, bránit v remitencích je v zájmu cílových zemí, které mají v tomto vztahu silnější postavení.  

Pozornost by se měla rovněž upřít na tvorbu flexibilní readmisní politiky (návratové politiky) zejména v těch zemích, které cirkulační migraci (krátkodobou pracovní migraci) nedovolují. Readmisní politika by měla lépe reflektovat potřeby zemí původu (zahraniční pracovník přináší do země zkušenosti a finanční prostředky) a respektovat nezadatelná práva jednotlivců (právo vycestovat).

Hostitelské země by rovněž dle Nissena měly reformulovat svou integrační politiku, která by vycházela z principů rovného zacházení. Na tvorbě integrační politiky by měli kromě nevládních neziskových organizací participovat i sami imigranti. Integrační politika by podle Niessena měla také odrážet myšlenku, že rozdílnost je ve své podstatě pozitivum přinášející výhody pro ekonomickou a sociální sféru.

Niessen ve svém projevu podporuje společnou evropskou migrační politiku. Zároveň se vyslovuje za oddělení migrační a azylové politiky. Zatímco azylová politika je založena na humanitárních principech a mezinárodně právních závazcích a je navázána na ministerstvo vnitra, Niessen doporučuje vymezit migrační politiku do gesce ministerstva zahraničí.    

Mezinárodní migrace v sobě nese hluboký potenciál rozvoje, dešifrovat jej a získané poznatky co nejefektivněji využít, bude nejspíš ještě nějakou dobu zaměstnávat politiky, odbornou i širokou veřejnost. Niessen ve svém projevu nastínil způsoby, kudy by se mezinárodní pozornost měla ubírat, ovšem od reality je jeho vize ještě vzdálená.