Studie sleduje příběh mediálně konstruovaného obrazu nedobrovolných sterilizací. Je rozdělena na dvě části. První část zachycuje období od prvních zmínek o nedobrovolných sterilizacích v okolních zemích až po dobu, kdy se o nich začíná mluvit i v souvislosti s Českou republikou a kdy jsou nastoleny jako téma, které se v tisku probírá takřka každodenně. Autorka sleduje kontexty, v nichž se téma objevuje, a poukazuje na skutečnost, že debata, v níž převládá lékařská optika, marginalizuje morální otázky zodpovědnosti a viny. Nedochází k jednoznačnému odsouzení nedobrovolných sterilizací, což se negativně odrazí v následujícím období, kdy se po určité odmlce téma na mediální scéně znovu vynoří. Druhá část zachycuje období od listopadu 2005 do zimy 2006, kdy se nedobrovolné sterilizace po určité odmlce opět stávají mediálním tématem v souvislosti s žalobami některých postižených žen či jejich výpověďmi u mezinárodních institucí. Autorka zkoumá, co charakterizuje tento "návrat" na mediální scénu a k jakým posunům zde dochází. Nedobrovolné sterilizace jsou definovány jako romský problém a zájem o ně se přesouvá z celostátního tisku na regionální, kde zcela nepokrytě vychází najevo do té doby netematizovaný problém rasismu. Studie vznikla za finanční podpory Evropské unie v rámci programu Transition Facility.