Maďarsko: konečně začátek konce?

Zákon přijatý minulé úterý, jehož oficiální název zní „Zákon o transparentnosti organizací financovaných ze zahraničí“ (neoficiální překlad  v AJ zde), vyžaduje po nevládních organizacích, které ročně obdrží více jak 7,2 milionů Maďarských forintů (asi 617 000 Kč) ze zahraničních zdrojů, aby se oficiálně registrovaly jako „organizace financované ze zahraničí“. Toto označení pak bude muset být viditelně umístěno ve všech online prezentacích, elektronických materiálech, tištěných publikacích a dalších výstupech. Nevládní organizace budou mít dále za povinnost předložit roční výčet částek a sponzorů za každou jednotlivou zahraniční transakcí. Nedodržení zákona může vést na jedné straně k pokutám, na straně druhé ale také až k rozpuštění organizace. Ta by se v případě, že by chtěla v Maďarsku nadále fungovat, musela zaregistrovat znovu a to pod jiným jménem. Pro organizace, které se rozhodnou nová pravidla neuposlechnout, tak může být zákon skutečně likvidační.

Vláda argumentuje, že zákonem přispívá k boji proti korupci, praní špinavých peněz a potlačování „falešných občanských organizací.“ Požadavek na transparentní vedení nevládních organizací může znít na první pohled jako opodstatněný, avšak maďarské nevládní organizace již dnes podléhají řadě transparentních opatření. Je na místě se ptát, proč je třeba stávající legislativu dále zpřísňovat a zda lze navrhovaná opatření včetně požadavku na přinejmenším dehonestující označování považovat za nutná. To platí dvojnásob za situace, kdy se zákonodárci pohybují v oblasti ústavních práv včetně svobody shromažďování či projevu. Obdobný zákon v současnosti existuje v Rusku, kde jsou nevládní organizace nuceny označovat se jako „zahraniční agenti“, ale také v Izraeli. I zde vyvolalo jejich přijetí a následné uvedení do praxe značné pochybnosti o skutečném úmyslu zákonodárců.

Také Benátská komise Rady Evropy ve svém předběžném stanovisku z 2. června 2017 shledala, že zákon svou snahou zajistit transparentnost sleduje legitimní cíl. Požadavky kladené na nevládní organizace a sankce při jejich nesplnění však označila za nepřiměřené. Orbánova vládní strana Fidesz sice v reakci na stanovisko komise výslednou podobu zákona pozměnila , dle nevládních organizací se však nejednalo o nic jiného než jen kosmetické úpravy. Požadavek na označení organizace jako „financované ze zahraničí“ a riziko zrušení registrace při neuposlechnutí zůstávají. Zajímavostí je, že maďarský prezident Áder se ani nezatěžoval počkat na závěrečné stanovisko komise a zákon jednoduše podepsal bez něj. Zákon nad to kritizovaly i jednotlivé agencie a vysocí představitelé OSN, americká ambasáda v Budapešti a v neposlední řadě také Evropský parlament, který v souvislosti s celkovým vývojem v Maďarsku požaduje zahájení řízení o sankcích dle článku 7 Smlouvy o Evropské Unii.

I debaty předcházející přijetí zákona však jasně ukazují, že cílem není nic jiného než negativně onálepkovat a tím zdiskreditovat a umlčet opoziční hlasy. Stejně jako v případě Středoevropské univerzity předcházela přijetí zákona dlouhodobá očerňovací kampaň vedená vládou a provládními médii, jejíž cílem bylo vyvolat dojem, že se nevládní organizace snaží obcházet zavedená pravidla. Média má Orbán ostatně dlouhodobě pod palcem – jemu blízcí lidé dokázali v posledních letech skoupit a uzavřít či obsahově cíleně přizpůsobit většinu opozičních deníků či online portálů včetně největšího Népszabadság.

Ale i při plném vědomí toho, že se Maďarsko již několik let stává útočištěm pro figurky krajní pravice z USA a Velké Británie, je pohled, že země zkrátka míří plnou parou k fašismu, neúplný. Maďarská občanská společnost je v pohybu možná víc než předtím. Orbán totiž dává jinak silně roztříštěné opozici příležitost spojovat se na tématech, na kterých panuje obecná shoda. Demonstrace na podporu Středoevropské univerzity a nevládních organizacích byly pravidelně navštěvovány více jak desítkami tisíc protestujících. Víc jak 200 nevládních organizací pak podepsalo v rámci kampaně Civilizáció 2017 společné prohlášení. Maďarský Helsinský výbor a Sdružení za občanské svobody již oznámily, že výzvu neuposlechnou, dokud nebudou donuceny soudní cestou a obě organizace v současnosti plánují stížnosti před domácími i evropskými soudy. A dochází také k radikálnějším projevům občanského nepokoje, pravidelně je například okupována jedna z hlavních dopravních tepen na budapešťském kruhovém objezdu Oktogon.

Ostrůvky neposlušnosti dávají naději do budoucna. Co je však možná nejzajímavější, protesty jsou silně proevropské. Jedním ze skandovaných hesel tak není jen „Orbán takarodj! (Pryč s Orbánem!)“ ale i „Európa, Európa!!“Přestože EU dlouhou dobu ignorovala politický vývoj v Maďarsku, mladí lidé, kteří jsou hlavními aktéry a aktérkami současných protestů, dávají jasně najevo, že chtějí být její součástí. V příštích měsících a letech bude rozhodující, zda se různé protestní projekty i aktivisté dokáží spojit v širší protestní hnutí. Skupiny jako Strana Dvouocasého Psa, proti-Olympijské Momentum nebo hnutí za záchranu Budapešťského parku Ligetvédők jsou totiž v jádru značně různorodé, a to jak z hlediska témat, tak politických ambicí a směřování či obecného přístupu. Solidarita s občanskou společností a pokračující politický tlak na maďarskou vládu přitom můžou podobným snahám napomoci. Dávají totiž důvod k tomu, aby demokratická opozice ve svém úsilí vytrvala. Když jsou protestující ochotni strpět rány obuškem pro to, aby před maďarský parlament nebo na budovu rozhlasu pověsili evropskou vlajku, nesmí EU stát stranou.