Kousek Prahy pro Milenu Jesenskou

Letos 17. května uplynulo od jejího úmrtí 76 let, přičemž 10. srpna to bude 124 let od jejího narození. Na Milenu Jesenskou (1896–1944), která se narodila v Praze (v rodině univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského a Mileny, rozené Hejzlarové) a zemřela v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück, se dlouhá léta zapomínalo. Pohříchu neprávem. Minulý režim ji takřka vymazal, po listopadu 1989 byla nejprve prezentována jen jako múza Franze Kafky, jehož texty překládala do češtiny a s nímž zřejmě prožila krátký, ale intenzivní platonický vztah. Až v relativně poslední době se o ní a od ní dočítáme víc.

Čteme knihy o její statečnosti i její nadčasové texty, kdy kupříkladu upozorňovala na nebezpečí nacismu, kterému se od samého počátku postavila, přičemž byla zatčena již v listopadu 1939. Knihy o ní napsaly její dcera Jana Krejcarová-Černá či spoluvězeňkyně z nacistického koncentráku a přítelkyně Margarete Buber-Neumann. Za přečtení stojí také kniha spisovatelky a historičky Aleny Wagnerové, kterou do češtiny přeložila Alena Bláhová.

Láskyplné řádky Mileně Jesenské věnovala i její přítelkyně, textilní výtvarnice a spisovatelka Jaroslava Vondráčková. Na jejich základě byl v roce 2017 odvysílán hraný televizní dokument v režii Natálie Císařovské. Nese název Kolem Mileny Jesenské, přičemž její život a dílo je bravurně vtěsnáno do 52 minut. Jaroslava Vondráčková, která byla nejen vrstevnicí a spolupracovnicí Mileny Jesenské, ale také do ní byla zamilovaná, ji představuje jako člověka, který uměl naplno žít i pomoci, fungovat v dostatku i tísni.

Když měla Milena Jesenská peníze, pořádala se svým druhým manželem, architektem Jaromírem Krejcarem, party, hostila ostatní nebo zajela taxíkem z Prahy třeba až do Tater. Zároveň se v kritických chvílích uměla zmobilizovat. A tak se s bolavou nohou vydala do pohraničí, brilantně popisovala předválečnou situaci a pomáhala potřebným. Byla levicového smýšlení, zároveň však nebyla ideolog. S částí levice měla spory, neboť říkala, že se nelze nekriticky upínat k Sovětskému svazu. Tyto spory přetrvávaly i v koncentračním táboře.

Coby novinářka uměla psát o vážných tématech, o sociálních problémech i o módě, přičemž i módní rubrice dokázala dát něco navíc. Byla excelentní v psaní krátkých útvarů. Obsáhlý výbor z jejího díla je zachycen v knize Křižovatky. V 90. letech minulého století se jí dostalo ocenění – v dubnu 1995 ji jeruzalémský památník holocaustu Jad Vašem udělil cenu Spravedlivá mezi národy a následující rok jí tehdejší prezident České republiky Václav Havel propůjčil in memoriam Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Ve španělské (respektive katalánské) Barceloně je po Mileně Jesenské pojmenována ulice Carrer de Milena Jesenska. Praha má v tomto ohledu zatím dluh. Inspirována projektem Praha sdílená a rozdělená jsem proto, po poradě s mnoha lidmi, kteří pomohli vytipovat vhodné místo, zaslala podnět Praze 3 a pražskému magistrátu, zda by po Mileně Jesenské mohl nést název park v Kouřimské ulici, neboť Kouřimská 2326/6 byla její poslední pražskou adresou před tím, než ji v listopadu 1939 zatkli nacisté.

Prvotní reakce byla vstřícná, rozhodnutí předjímat nechci a nebudu, nicméně z reakcí lidí různých politických názorů mám za to, že právě osobnost Mileny Jesenské je tou, která může lidi spojovat a zapadá i do vize projektu Praha sdílená a rozdělená, který představuje Prahu jako město, kde spolu žijí Pražané a Pražanky, „jejichž často křehké identity nebyly vymezené pouze prostorem, ale i jazykem, sociálním, ekonomickým a politickým kontextem, včetně vzájemných předsudků a stereotypů“.

Pokud v budoucnu park nebo jakékoli jiné místo v metropoli ponese jméno Mileny Jesenské, mohlo by být i cílem historických procházek a veřejných debat. A také zastavením pro ty, kteří si chtějí Milenu Jesenskou jen tak připomenout, nebo impulsem k tomu, že si o jejím životě následně vyhledají informace či se seznámí s některými jejími nadčasovými myšlenkami.

 

Zdroj titulní fotografie: moderni-dejiny.cz