V době, kdy v Evropě a Spojených státech amerických demografické ukazatele mnohdy vykazují záporný přirozený přírůstek, ožívá veřejná debata nad kulturním, sociálním a ekonomickým přínosem přistěhovalců. Společně s narůstajícím počtem přistěhovalců v národních státech se zvyšuje jak kulturní různorodost majoritní společnosti, tak počet zakládaných etnických podniků. Etnické podniky podle autorů pomáhají rozšiřovat nabídku zboží a služeb v zemi a nabízejí imigrantům možnost pracovního uplatnění.
Zastoupení cizích státních příslušníků ve velkých podnicích je zase významné pro formulování marketingových strategií odbytu zboží a služeb. Jinými slovy, vedení velkých podniků využívá přítomnosti přistěhovalců (zejména jejich zkušeností se zemí původu), aby tak snadněji expandovali na tyto zahraniční trhy.

Za přistěhovalce autoři ve své studii považovali osoby natrvalo usazené v hostitelské zemi a za etnické skupiny- osoby s vlastní kulturou a národními tradicemi. Studie se zabývá analýzou etnických podniků v Německu, Nizozemí, Švédsku, Velké Británii a Spojených státech amerických.

Etnické podniky

V Německu nyní působí přibližně 250 tisíc podnikatelů odlišné národnosti, než-li německé, přičemž 130 tisíc z nich zaměstnává další osoby. Prvně uvedené číslo odpovídá zhruba 6 procentům všech samostatně výdělečných osob v Německu. Nejvíce zahraničních podnikatelů pochází z Turecka (cca 25 procent), Itálie (cca 12 procent) a Řecka (cca 6 procent). Zahraniční podnikatelé se na celkovém obratu samostatně výdělečných osob podílejí 9,4 procenty.

Přibližně 5 procent malých a středních podniků je v Nizozemí řízeno cizími státními příslušníky. Oproti roku 1986 jejich počet narostl téměř čtyřnásobně. Ze 14 450 podniků v roce 1986 na 49 tisíc v roce 2000 (číslo zahrnuje i imigranty-podnikatele druhé generace). Zahraniční podnikatelé se soustřeďují převážně ve velkoměstech (Amsterdam, Rotterdam, Hague a Ultrecht).

Situace ve Švédsku se v mnohém podobá výše zmiňovaným státům. Počet etnických podniků má tendenci stále narůstat. Cizí státní příslušníci zakládají ve Švédsku každou pátou firmu a řídí každý desátý malý nebo střední podnik. V průměru zahraniční podnikatelé zaměstnávají 2 až 5 osob. Odhaduje se, že přibližně 40 procent osob, příslušníků etnických minorit, našlo ve Švédsku své pracovní uplatnění právě v etnickém podniku.

Ve Velké Británii neexistuje žádná oficiální statistika, která by dokumentovala přítomnost etnických podniků na území. Neoficiální data však uvádějí, že etnické podniky představují zhruba 7 procent všech malých podniků ve Velké Británii. Nejčastějšími zeměmi původu zahraničních podnikatelů působících ve Velké Británii jsou: Pákistán, Indie, Afrika a Asie. Na celkovém hrubém domácím produktu (HDP) se podílejí 6 ti procenty.

Ve Spojených státech amerických se nachází 3,2 milionu podniků řízených příslušníky etnické skupiny. Tato suma představuje zhruba 15 procent všech podniků v USA. Na celkovém obratu všech podniků se podílejí 3,2 procenty. Obrat téměř 25 tisíc etnických podniků působících v USA přesahuje 1 milion dolarů za rok.

Etnické podniky tradičně nabízely nedostatkové zboží a služby, tolik žádané usedlými a novými přistěhovalci. Většinou se jednalo o služby, které nevyžadovaly vyšší vzdělání (např.služby v oblasti gastronomie). Situace se však v poslední době začíná obracet. O slovo se hlásí vzdělaní imigranti, kteří zaplňují mezery na domácím trhu práce i v oblasti IT služeb (počítačových technologií).
Nabídka zboží a služeb poskytovaných etnickými podniky se stále více rozšiřuje.
Nezřídka imigranti disponují také zkušenostmi se zahraničním obchodem, které jim umožňují expanzi na ostatní trhy, a rozšiřování tak své spotřebitelské základny (zejména ve spojení s velkými korporacemi).
Podnikatelé se v současné době stále častěji rekrutují z řad mladých lidí a žen.

Malé a střední podniky (řízené přistěhovalci) hrají v domácí ekonomice členských států EU významnou roli. Ekonomický rozvoj národních států je v podstatě na prosperitě malých a středních podniků závislý. Malé a střední podniky disponují daleko větším inovačním potenciálem, ochotněji se pouštějí do experimentování, než velké podniky. Důvodem je skutečnost, že malé a střední podniky dokážou velmi pružně reagovat na měnící se poptávku a hospodářské cykly.
Malé a střední podniky jsou rovněž nezanedbatelným zdrojem nových pracovních míst.
Těsné vztahy malých a středních podniků s velkými národními korporacemi přinášejí oboustranné výhody. Výhody se projevují jak v rámci lokálních správních jednotek (rozvojem místní infrastruktury), tak v širším mezinárodním měřítku (nalezením nových odbytových míst). Velké podniky předávají firemní zkušenosti představitelům malých a středním podniků, podílejí se na jejich vzdělávání a stimulaci místní správy, aby malé a střední podniky podporovala. Na druhé straně očekávají, že jim malé a střední podniky řízené přistěhovalci poskytnou určité know-how, jakým způsobem nejsnadněji proniknout na zahraniční trhy - země původu přistěhovalců.

V době, kdy v Evropě a Spojených státech amerických nejsou demografické údaje nijak příznivé, je nezbytné pomyslet na význam role přistěhovalců v zemi a také prospěch plynoucí ze vzájemné kooperace velkých národních podniků s podniky malými a středními řízenými přistěhovalci.