Interkulturní minimum o práci s uprchlíky z Ukrajiny pro sociální pracovníky

Když se řekne kultura, většina z nás si představí např. folklór, literaturu, umění, kroje atd. To jsou však viditelné znaky kultury, které ve většině případů každodenní interakce nijak výrazně neovlivňují. Naopak neviditelné znaky kultury, jako např. přesvědčení, normy, hodnoty, nepsaná pravidla nebo schopnost rozumět různým pojmům a situacím, zůstávají na první pohled skryté. Ale právě to, co není vidět, vytváří problémy v komunikaci. Shodnou situaci si třeba každý z účastníků může vyložit jinak, což se pak stane zdrojem nedorozumění.

Příkladem může být samotné vnímání pojmu sociální práce nebo sociální pracovník. Na Ukrajině postupně dochází k profesionalizaci sociálních služeb, ale pochopitelně s jinými a ne tak formalizovanými standardy jako u nás. Navíc pokud je něco pro Ukrajinu typické, jsou to velké sociální rozdíly – mezi lidmi navzájem, mezi městem a venkovem, mezi různými oblastmi Ukrajiny. Zatímco lidé ve velkých městech mají prakticky stejný životní styl jako my, jsou na Ukrajině i oblasti, kde lidé nejsou zvyklí na profesionalizované sociální služby. Z terénu dostáváme často informaci, že uprchlíci neví, kam si mají sociální pracovníky zařadit.  Buď mají tendenci je vnímat jako úředníky („Neznamená to, že mi můžou sebrat děti, když se na ně obrátím s nějakým problémem?“), nebo je naopak berou jako známé či dobrovolníky („volontéry“), kteří jim pomáhají „z dobroty srdce“ a na které se mohou kdykoliv obracet zcela přátelským a neformálním způsobem, což může také někdy znamenat porušování osobních hranic pracovníka. Je také potřeba vysvětlit celou koncepci sociální služby, která je většinou smluvně ošetřena a kromě práv a výhod přináší i povinnosti včetně nutnosti dostavovat se na domluvené schůzky atd.

Na Ukrajině je navíc většina podobných služeb placená. Nejen mezi uprchlíky z Ukrajiny, ale i mezi dalšími cizinci je rozšířený předsudek, že co je zadarmo, není kvalitní. Je pro ně tedy náročné pochopit, že i když oni jako klienti za službu platit nemusí, neznamená to, že je bezplatná, ale úhradu za ně provedl například stát nebo jiný donor. Kromě nedůvěry to má v praxi ještě jeden projev, a totiž, že klienti nechodí na kurzy češtiny nebo bez omluvy nedorazí na schůzku se sociálním pracovníkem nebo psychologem. Některé organizace to například u kurzů češtiny řeší vratnou zálohou, která je vrácena po úspěšném absolvování kurzu nebo po návštěvě určitého množství hodin. To je ale bohužel poměrně administrativně i účetně náročné. Jiné to alespoň řeší tak, že před čerpáním služby dávají klientům podepsat prohlášení ve smyslu: „Jsem si vědom/a, že kurz v hodnotě 2500 Kč za mě uhradila organizace Čtyřlístek prostřednictví dotace MPSV.“

V důsledku překotných transformací a zmatků, které následovaly po rozpadu Sovětského svazu, došlo na Ukrajině k významnému snížení důvěry v činnosti úřadů a celého státu. Obyvatelé Ukrajiny pociťují silnou potřebu zajistit svými vlastními silami sebe a své blízké a aktivně se snaží získat veškeré relevantní informace a alternativní možnosti pro případ, že oficiální postupy selžou. S ohledem na nefunkčnost úřadů získávalo na důležitosti navazování osobních vztahů, vzájemná pomoc a hledání neoficiálních řešení. To vedlo k rozšíření nepotismu a neformálních cest. Tendence hledat neoficiální řešení a důvěřovat vzájemným radám se často projevuje i v šíření neověřených a někdy chybných informací prostřednictvím sociálních sítí nebo různých skupin na platformách jako WhatsApp či Viber.

Běžně se například stává, že pokud uprchlík obdrží informaci od jednoho úřadu, která mu nevyhovuje, snaží se konzultovat situaci s vyšším nadřízeným nebo na jiném úřadě. Lidé z Ukrajiny často vnímají český důraz na oficiální postupy, předpisy a zákony jako nejasný a nekompromisní, což jim může připadat obtížně pochopitelné a nedůvěryhodné. Někdy mají dojem, že úředníci naznačují možnost úplatků.

Kulturní rozdíly ovlivňují přístup i k dalším tématům. Jsou to oblasti, ve kterých Česká republika také prošla podstatným vývojem a mnohé se zlepšilo teprve v posledních několika letech. Je nutné počítat s tím, že mezi uprchlíky z Ukrajiny mohou existovat předsudky vůči konzultacím u psychologů či psychiatrů (opět je nutné brát v potaz, že existují rozdíly mezi různými oblastmi či společenskými vrstvami nebo městem a venkovem), což může být vnímáno jako znak selhání nebo že s člověkem „něco není v pořádku“. Tato obava se objevuje například i u vyšetření dětí v pedagogicko-psychologické poradně, která má jen doporučit vhodné vzdělávací prostředky žákům s odlišným mateřským jazykem. Dále může být větší tabu hovořit o domácím či sexuálním násilí. S velkými obavami bývá často spojeno umístění do pobytových zařízení pro seniory nebo osoby se zdravotním či mentálním postižením.

Pochopení a respektování kulturních rozdílů, zejména těch neviditelných aspektů, jako jsou přesvědčení, normy a hodnoty, je základem pro efektivní komunikaci při poskytování sociálních služeb. Je nezbytné brát v úvahu kontext Ukrajiny, kde sociální rozdíly, nedůvěra v oficiální postupy a tendence hledat neoficiální cesty ovlivňují přístup k sociálním službám. Při práci s uprchlíky je klíčové vysvětlovat zásady sociální práce, eliminovat předsudky a budovat důvěru v poskytované služby.

 

 

 

 

 

Tento text vznikl v rámci projektu podpořeného Programem podpory ukrajinských uprchlíků a rozvoje sociální soudržnosti na území hl. m. Prahy pro rok 2023, financováno MHMP a UNICEF.