Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Hrozba paragrafu 317 nového trestního zákoníku - nevládní organizace by měly pozorně sledovat, co se děje v poslanecké sněmovně

Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Hrozba paragrafu 317 nového trestního zákoníku - nevládní organizace by měly pozorně sledovat, co se děje v poslanecké sněmovně

27. 11. 05
Zdroj: migraceonline.cz
Navržený paragraf 317 nového trestního zákoníku by mohl kriminalizovat práci nevládních organizací pomáhajích migrantům, kteří nemají legální pobytový status v ČR. Právník Pavel Čižinský se zamýšlí nad smyslem a možným dopadem ustanovení o "napomáhání k nedovolenému pobytu na území republiky". V článku kritizuje způsob implementace směrnice č. 2002/90/ES do české legislativy. Navrhuje zpřesnění paragrafu 317 podle definice "napomáhání" k nelegálnímu pobytu uvedené v této evropské směrnici. Nicméně i definice samotné směrnice je tak široká, že musí dopadat na více lidí než jen na skutečný organizovaný zločin, v jehož případě je kriminalizace obecně společensky přijímaná.

Nemilé překvapení mě potkalo při vcelku náhodném pročítání návrhu nového trestního zákoníku, o němž se nyní jedná v Poslanecké sněmovně (číslo sněmovního tisku 744). Bezprostředně před vcelku očekávanou skutkovou podstatou trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců v § 318 se nalézá následující ustanovení:

§ 317
Napomáhání k nedovolenému pobytu na území republiky
Kdo jinému umožní, zprostředkuje nebo usnadní nedovolený pobyt na území republiky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za úplatu,
c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin.
Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
Odnětím svobody na dvě léta až osm let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Zprvu je třeba zdůraznit, že jde o novou skutkovou podstatu trestného činu a o jiný trestný čin než převaděčství (§ 316, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice). Trestným se má podle nového paragrafu stát i jednání uskutečněná až dávno po přechodu hranic tzv. nelegálním migrantem a bez jakékoli spojitosti s tímto převaděčstvím. Konkrétně se jedná o 1) umožnění, 2) zprostředkování a též 3) usnadnění nedovoleného pobytu kterékoli osoby na území ČR. Nedovoleným pobytem přitom bude pravděpodobně jen pobyt cizince, na soudní zákaz pobytu občanovi na určité části českého území by se toto ustanovení zřejmě nevztahovalo. Půjde tedy jak o klasické "nelegály", tedy cizince ze zemí, s nimiž má ČR vízovou povinnost a jejichž ilegalita je proto snadno odhalitelná, tak i například o občany EU, kteří byli soudně či správně vyhoštěni.

Co konkrétně bude umožnění nebo zprostředkování nedovoleného pobytu (bez vztahu k přechodu přes hranice) prakticky znamenat, si lze nyní jen obtížně představit. Důvodová zpráva k zákonu píše o postihování "jednání osob, bez nichž by nelegální migrace osob byla velmi obtížná, neboť jim zajišťují možnost nelegálního pobytu na území státu…" a dále o potírání "mezinárodních zločineckých organizací". Pominu-li v důvodové zprávě implicitně obsažený názor, že nelegální migranti tvoří z podstatné části též osoby, které jsou členy organizovaného zločinu (dle mého názoru jsou nelegální migranti spíše oběťmi tohoto zločinu, jehož pachatelé na území ČR pobývají zcela legálně nebo jsou dokonce českými občany), zůstává stále nejasné, co mohou tyto "osoby umožňující nelegální migraci" sledovat za cíl, který by přímo nesouvisel s jinými jasně trestnými činnosti jako převaděčství, vykořisťování sexuální či pracovní či alespoň nelegální zaměstnávání a které lze již dnes stíhat v rámci těchto trestných činů. Naopak si umím přestavit případy, v nichž umožní nelegální pobyt jinému cizinci osoba, která by dle mého názoru rozhodně neměla být trestně odpovědnou: kdokoli může mít nemocné příbuzné nebo přátele, kteří se na jeho pozvání přijedou do ČR léčit a z důvodu zdravotního stavu již neodcestují (nemohou odcestovat).

Ještě drastičtější je ovšem dosti gumová kriminalizace pouhého "usnadňování" nelegálního pobytu, tedy - logicky rozebráno - pouhá pomoc někomu, kdo se sám o své vlastní vůli a bez mé pomoci rozhodl žít v ČR nelegálně a komu já pouze při jeho nelegálním pobytu (anebo právě proto, že jeho pobyt je nelegální) pomohu. "Usnadnění" může být čímkoli, a vezmeme-li v potaz plánované opuštění principu materiálního znaku trestného činu (tedy že trestný čin je jednání které nejenže naplňuje skutkovou podstatu, ale musí být zároveň i společensky nebezpečné), bude muset policista stíhat i pouhé podání sklenice vody nelegálnímu cizinci. Bez jakýchkoli pochyb by se ovšem ocitly na hranici zákona organizace, které právě nelegálním migrantům pomáhají (právně, sociálně, hmotně aj.), tedy právě proto, že jsou u nás nelegálně a mají tedy velmi obtížný život. Tyto organizace by pak měly páchání trestné činnosti přímo ve svých stanovách a nezřídka na za tuto práci dostávají i peníze od státu.

Důvodová zpráva se odvolává na povinnost implementovat předpisy Evropské unie. Konkrétně se jedná o Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 28. listopadu 2002 o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu (2002/946/JVV) a dále pak směrnici č. 2002/90/ES, kterou se definuje napomáhání k nedovolenému vstupu, přechodu a pobytu, přičemž tyto normy ukládají členským státům, aby výše uvedené činy kriminalizovaly. Skutková podstata je ovšem směrnicí vymezena trochu jinak:

Čl. 1 směrnice přikazuje stíhat za prvé tu osobu, která

"vědomě napomůže osobě, která není státním příslušníkem tohoto členského státu, vstoupit na území členského státu nebo přejít přes území tohoto státu v rozporu s právními předpisy dotyčného státu o vstupu nebo přechodu cizinců"( odst. a)

a pak tu osobu,
"která vědomě za úplatu napomůže osobě, která není státním příslušníkem tohoto členského státu, k pobytu na území tohoto státu v rozporu s právními předpisy tohoto státu o pobytu cizinců."(odst. b)

Čl.2 směrnice ještě umožňuje státům, aby nestíhaly napomáhání k nedovolenému vstupu (odst. a), pokud je cílem tohoto jednání poskytování humanitární pomoci.

 

Porovnáme-li evropskou verzi a její české provedení, odpovídá jednání v odst. a) směrnice trestný čin organizování nedovoleného překročení státní hranice, které je trestné vždy1. Naproti tomu u napomáhání k nedovolenému pobytu (odst. b) je ve směrnici podmínka, že se tak musí dít "za úplatu". Tuto podstatnou podmínku česká vláda do § 317 nepřevzala. A jelikož úplatnost není znakem trestného činu, mohl by se postih za humanitární pomoc nelegálním migrantům dostat až do druhého odstavce, kde již je trestní sazba až 3 roky, pokud se tato pomoc bude dít opětovně.

Paragraf 317 je tedy špatně implementovaná směrnice EU, jehož eventuální dopad do života společnosti lze zatím obtížně odhadnout. Zcela nepochopitelné je potom to, že za neoprávněné zaměstnávání cizinců je v prvním odstavci trestní sazba do 6 měsíců, zatímco za napomáhání k nedovolenému pobytu až 1 rok, tedy jakoby samotný nelegální pobyt/pouhá přítomnost byla nebezpečnější než nelegální práce.

Pokud by u ustanovení § 317 byla přidána slova "za úplatu" a snížena odpovídajícím způsobem trestní sazba, znamenalo by to připodobnění směrnici, což by bylo možné uvítat. Nicméně i definice samotné směrnice je tak široká, že musí dopadat na více lidí než jen na skutečný organizovaný zločin, v jehož případě je kriminalizace obecně společensky přijímaná.

Za úplatu přeci pomůže nebo i umožní nelegální pobyt cizinci každý, kdo mu třeba poskytne ubytování a nechá si to - tak jako od všech ostatních hostů - zaplatit. Pokud si připustíme, že nelegalita cizinců v Evropě zkrátka existuje a v dohledné budoucnosti existovat bude a že se nejedná o pár jednotlivců, nýbrž jen v ČR o minimálně desetitisíce lidí a že nic nenasvědčuje tomu, že by stát byl schopen (dokonce vlastně ani ochoten) všechny tyto cizince vypátrat a deportovat, je jisté, že musíme i upravit styk běžných občanů s těmito "nelegály", a to v souladu se zájmy společnosti. Pokud by zájem společnosti byl primárně represivní, tak by všem občanům mohla být uložena právní povinnost hlásit nebo dokonce zadržet každou podezřelou osobu, a to pod trestní sankcí: neoznámíš, budeš sám potrestán! Vzhledem ke všem lidskoprávním a demokratickým, ale i moderním praktickým a civilizačním ohledům je obecně přijímanou zásadou, že občané mají jen právo účastnit se postihování nelegality nikoli povinnost, tuto povinnost má pouze policie popř. další orgány. A tak je tomu s většinou ostatní trestné činnosti. Každý se můžeme chovat normálně ke zlodějovi, opilému řidiči nebo zkorumpovanému policistovi, můžeme mu jakkoli pomáhat (ne samozřejmě s jeho zločiny), i když je dle všeho zřejmé, že i nadále bude páchat trestnou činnost a že jej v tom tedy možná i vlastně podporujeme. Z toho lze dovodit, že základním principem vztahu k nelegálním cizincům v moderní demokratické společnosti musí být právo každého člověka chovat se k nim normálně a uzavírat s nimi běžné lidské nebo obchodní vztahy, a to i za peníze, pokud je to tak obvyklé. Z této základní normality může zákon určité záležitosti z důvodů určitých politických a společenských zájmů vyjmout a může tedy zakázat např. nelegální cizince zaměstnávat, neboť je to - snad oprávněně - odůvodněno ochranou domácího pracovního trhu před levnou a někdy i nekalou konkurencí ze zahraničí. Podobně lze odůvodnit snad i zájem států, aby se přes hranice přecházelo stanoveným a transparentním způsobem. Pokud jde ale o chování k cizincům, kteří již jsou na území státu, musí podle mého mínění zájem na mezi-lidské normalitě, na sociální soudržnosti a na humanitě převládnout před zájmem státu vědět, kdo na jeho území pobývá. A to také proto, že základní morální rozdíl mezi nelegálním pobytem někde a pácháním klasické trestné činnosti je doufejme zřejmý.

Z těchto důvodů se domnívám, že není správné trestně hrozit tomu, kdo s nelegálními cizinci vstupuje do normálních obchodních vztahů, jako např. bydlení2, bankovní, lékařské a právní služby atd. Pouze Robinson se dokázal obejít zcela bez pomoci druhých lidí, všichni ostatní pomoc druhých lidí potřebujeme a často za ní i platíme a tato pomoc nám umožňuje a usnadňuje pobyt kdekoli na zemi.

Dle mého názoru by měly být kriminalizovány jen tyto aktivity:
- organizování nelegální migrace, pokud se tak děje za jiným účelem, než který je již trestný.
- kořistění z nelegální migrace, tedy vydělávání peněz právě na té skutečnosti, že jiná osoba je zde ilegálně.

Navržený § 317 je nebezpečně pružným ustanovením. Zajisté může pomoci policii v důkazní nouzi odsoudit některého zločince, kterému nedokáže nic jiného než že nelegálním cizincům pouze nějak "pomohl". Na druhou stranu ovšem představuje nevyzpytatelný klacek na mnoho lidí, jejichž jednání je lidsky i společensky nejen nezávadné, ale vysloveně prospěšné a jeho užívání by mohlo udělat z nelegálních cizinců ještě více než dosud permanentní štvance a pevněji je vtlačit do rukou organizovaného zločinu.

Poznámky:
1 Směrnice se ovšem vztahuje jen na napomáhání cizincům, český zákon by stíhal i toho, kdo pomůže převést přes hranice českého občana.
2 Naprostým maximem by zde mohly být pokuty ubytovatelům za to, že neoznámí ubytování (nejen) nelegálního cizince, jak jim to ukládá cizinecký zákon, přičemž tato povinnost se ovšem z praktických důvodů vůbec nevymáhá.


Ke stažení
Pavel Čižinský
Mgr. Pavel Čižinský, právník a politolog, v současné době působí jako advokát v Praze, specializuje se též na migrační právo, úzce spolupracuje s nevládní organizací Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva a s některými dalšími organizacemi. Je členem Výboru pro práva cizinců při Radě vlády ČR pro lidská práva.
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect