Globální kompakt pro migraci je v českém zájmu

Sám jsem měl možnost bezmála dvouletá jednání od začátku pozorovat a také se do nich jménem občanské společnosti aktivně zapojit. Viděl jsem bezprecedentní snahu mezinárodního společenství dohodnout se na rámci pro řízení migrace na světové úrovni, a to v době, která je sama o sobě pro takové téma nanejvýš toxická. Vzhledem k tomu, že tento proces přese všechny překážky úspěšně dospěl do cílové rovinky, by bylo nenapravitelnou škodou, pokud by se právě nyní měl zbytečně zadrhnout. Především je pak přijetí Globálního kompaktu pro migraci výsostně v českém zájmu, a kdo tvrdí opak, jednoduše lže.

Pojďme si shrnout to klíčové, co dokument o čtyřiatřiceti stranách (ne)obsahuje:

• Globální kompakt nezakotvuje žádná nová práva. Narativ o tom, že „vytváří nové právo na migraci“ nemá žádnou oporu v textu. Vůlí většiny států bylo dospět k právně nezávaznému dokumentu, a proto právě takový dokument dostaly.
• Buduje rámec mezinárodní spolupráce, bez které řízení migrace není v jednadvacátém století vůbec představitelné.
• Cílí na předejití a omezení neregulérní migrace na úkor migrace legální, bezpečné a spořádané.
• Potvrzuje svrchovanost států při formulování vlastní migrační politiky.
• Řeší řadu prioritních oblastí pro ČR, a to včetně spolupráce států v oblasti návratů neregulérních migrantů, boji proti pašeráctví, ochrany hranic či předcházení strukturálním příčinám nežádoucí migrace.
• Vedle toho cílí na snižování strukturálních bariér pro migranty typu vysokých transakčních poplatků za remitence, uznávání kvalifikace, dostupnosti základních služeb pro všechny či často chybějící ochrany na trhu práce.

Postoj Spojených států, které z procesu vystoupily na Trumpův popud již v prosinci loňského roku, nebo aktuálně Maďarska, které v celém průběhu jednání bouralo jednotnou pozici EU a nyní ohlásilo záměr se k dokumentu nepřipojit, není vedený věcnými výhradami k textu, nýbrž vnitropolitickou potřebou ukázat svaly. Globální kompakt je zásadním dokumentem z podstaty celého snažení, nestaví však na hlavu platné normy. Spíše vysílá signál o tom, že se státy chtějí a mohou dohodnout – a to bez ohledu na to, zda jsou především zeměmi, z nichž lidé odchází, zeměmi, do nichž lidé přichází nebo zeměmi tranzitními.

Česká republika se v průběhu jednání dosud chovala jako konstruktivní partner, který má svoje priority, ale jehož cílem není podkopat celý proces. O to překvapivější je nedávné relativizující vyjádření Ministerstva zahraničních věcí. Jsem však nadále přesvědčen, že tentokrát zvítězí zdravý rozum a Česko se ke kompaktu v prosinci bez výhrad připojí.

Jistě, Globální kompakt sám o sobě nebude představovat kvalitativní změnu v řízení migrační politiky, ale je nanejvýš žádoucím symbolem a odrazovým můstkem. Trnem v oku populistů jsou samotné pojmy „migrace“ a „multilateralismus“, věcná kritika kompaktu přitom vesměs chybí. Žádný rozumný politik ani věrohodné médium by si neměli nechat veřejnou agendu nastolovat tímto stylem.

Jestliže premiér Babiš označuje za cestu do pekel přijímání migrantů z lodí ve Středozemním moři, ve skutečnosti by takovou cestou byl právě případný bojkot mezinárodní spolupráce. Jak si ČR představuje řízení migrace, když nebude ochotna hovořit s příslušnými státy o podmínkách vstupu, pobytu a návratu dotyčných? „Řešení v zemích původu a tranzitu“ opravdu není myslitelné bez aktivní spolupráce právě s těmito zeměmi. Nebo snad ČR nesouhlasí s od počátku vytyčenými cíli? Takto svou pozici nikdy neformulovala a během jednání se jí podařilo dokonce dosáhnout podstatných ústupků.

Jediným myslitelným krokem tak nyní zůstává důsledná politická podpora výsledného textu. Žádná zpochybňující vyjádření ze strany veřejných institucí opravdu nejsou na místě.