Exkurz do historie: Jak IQ testy zabránily záchraně milionů uprchlíků před nacismem
První testy inteligence (takzvané IQ testy) měly usnadnit psychologii jako nově vznikající vědecké disciplíně uznání vědecké obce. Rozřazování lidí podle duševních schopností bylo však velmi nepřesné a metodologicky špatně připravené, jak ve své knize Jak neměřit člověka dokládá Stephen Jay Gould. V testech propadali nejen Afroameričané z amerického Jihu, ale také přistěhovalci z Evropy. Rozřazování tak mělo velký vliv na složení armády nebo třeba přijímání uprchlíků před nacismem. Podívejme se na to, proč byly testy od začátku kritizované a zda může podobné testování ovlivňovat přijímání a přístup k migrantům a uprchlíkům také dnes.
Stephen Jay Gould nám ve své knize[1] představuje začátky testování IQ v době, kdy psychologie nebyla vnímána jako vědecký obor a její zakladatelé hledali způsob, jak svou erudovanost prokázat. Předválečné období celkově přálo rasovým teoriím a uvažování o zděděných mentálních předpokladech, které měly přímo vypovídat nejenom o konkrétních schopnostech a kvalitách jednotlivců, ale dokonce i o celých národech. Robert Mearns Yerkes se chopil příležitosti a přesvědčil armádu USA o užitečnosti svých testů k měření inteligence, kterým následně podrobil odvedence do první světové války. Armádě měly výsledky těchto testů pomoci lépe odhadnout kvality odvedenců. Některé mladé muže předurčovaly ke kariéře důstojníků, jiné odsoudily k osudu prostých vojínů, kteří jsou nejvíce užiteční při poslouchání rozkazů, jelikož dle testů nedispononují dostatečnou inteligencí, abstraktním myšlením, koncentrací a vlastní iniciativou. USA byly posedlé zděděnými předpoklady, obavou o čistotu rasy a snahou o její co nejpříznivější vývoj, jelikož mentální věk Američanů v testech vyšel na pouhých třináct let, těsně nad hranicí pro morona – naprostého hlupáka. Vnitřním ohrožením čistoty rasy byli nepřekvapivě Afroameričané, zejména z Jihu, kteří dosahovali mentální úrovně povážlivých 10.41 let. Vnějším nebezpečím ohrožujícím výšku mentálního věku se stali přistěhovalci, hlavně ze střední a jižní Evropy, jelikož dosahovali podobně nízkých výsledků.
Proč byly mezi některými skupinami takové rozdíly?
Gould, autor knihy, přichází hned s několika vysvětleními. Upozorňuje například na nevhodné místo konání IQ testů. Budovy byly mnohdy špatně osvětlené, se špatnou akustikou a přeplněné testovanými lidmi, tudíž ti vzadu nemohli slyšet instrukce. Testovaní také podléhali stresu, protože byli neustále vyrušováni asistenty zkoušejícího, kteří mezi nimi procházeli a povzbuzovali je k větším výkonům. Zadání IQ testů jim bylo vysvětlováno špatně a neúplně. Mnozí muži tak netušili, proč testy vyplňují a zda to nějak ovlivní jejich budoucnost a nebyli si ani vědomi toho, že test za daný čas nebylo možné dokončit celý. Gould kritizuje také podobu otázek, průběh testování a vyhodnocování odpovědí. I přesto, že otázky měly testovat vrozenou inteligenci a nikoliv znalost americké kultury, jejich zadání byla kulturně specifická. Testovaní měli například dokreslit kouli na kuželky, rozeznat z řady jmen amerického baseballového hráče anebo určit názvy amerických výrobků denní potřeby. Je jasné, že lidé, kteří do USA přišli před krátkou dobou nebo kuželky nikdy nehráli, neměli v testech šanci uspět.
Testování samotné také probíhalo pochybných způsobem. Armádní důstojníci vnímali dle Goulda psychology do jisté míry jako vetřelce. Tato neochota ke spolupráci velmi významně ovlivnila výsledky testovaných mužů, protože způsob testování jejich spolupráci vyžadoval. Yerkes totiž připravil různé varianty testů odlišené podle schopností testovaných subjektů. Test alfa psali všichni a byl zamýšlen pro gramotné muže. Pokud muži v testech propadli, dostali obrázkový test beta, určený pro negramotné. Při neúspěchu v beta testu následovalo individuální přezkoušení. Stejný muž tudíž mohl podstoupit při neúspěchu celkem tři různě obtížné testy inteligence, které odpovídajícím způsobem podle jeho schopností určí jeho vrozenou inteligenci. Důstojníci ve své nevraživosti muže často neuvolňovali k dalšímu přezkoušení, tudíž pro ty, co v testu alfa neuspěli, například proto, že neuměli anglicky nebo byli negramotní, byla konečným výsledkem nulová hodnota jejich vrozené inteligence. Pochyby budilo i samotné vyhodnocování testů, jelikož probíhalo ve spěchu a nekoordinovaně a examinátoři docházeli v různých podmínkách k různým závěrům. Archy testovaných mužů také ještě nebyly anonymizované, takže bílým mužům zpravidla vycházely dobré výsledky, Afroameričanům zase dle očekávání zkoušejících špatné.
Úspěch, který se stal výzvou pro budoucnost
Yerkesovi se sice povedlo etablovat psychologii jako disciplínu a jeho testy vrozené inteligence udělaly ve Spojených státech velkou kariéru, ale za cenu nedozírných následků. Ačkoliv měly IQ testy od samého počátku velké množství kritiků, kteří opakovaně upozorňovali na nesrovnalosti ve vyhodnocování a zanedbávání vlivu prostředí, dokázaly IQ testy napáchat obrovskou škodu hlavně v migrační politice. Spojené státy kvůli obavám o čistotu své rasy a zvyšování mentálního věku dospělých obyvatel masově odmítaly uprchlíky z Evropy, zejména Židy, kteří prchali před nacismem a druhou světovou válkou. Gould uvádí, že od roku 1924 až do začátku druhé světové války nevpustily imigrační kvóty do země až šest miliónů lidí z jižní, střední a východní Evropy. Dle jeho názoru nejsou proto mocnými zbraněmi pouze pušky a bomby, ale ke zkáze mnohdy stačí vlivné myšlenky.
Pokud bychom se nyní vrátili do současnosti, pak vidíme, že některé věci se za bezmála století příliš nezměnily. I v dnešní době jsou na útěku ze svých domovů zpustošených válkou a v obavě o svoji bezpečnost miliony lidí. I dnes myšlenka rasové hygieny pod jinými jmény resonuje v mysli mnoha lidí při představě, že by jejich stát poskytl ochranu a útočiště lidem cizí kultury, jiného náboženství, s odlišným pohledem na svět nebo s nižším národním IQ. Je ale správné odmítnout pomoc lidem v nouzi na základě předsudků? Obzvláště když lidé z naprosto odlišného kulturního, sociálního a environmentálního prostředí nemusejí být zvyklí IQ testy psát. Zvážit je třeba i skutečnost, že IQ testy nebyly původně navrženy pro testování odlišných kulturních komunit, ale byly navrženy pro lidi žijící v zemích západní civilizace. Jak by také lidé například ze zemí třetího světa mohli správně rozumět otázkám v IQ testech, když pro ně mohou mít zavedené pojmy naprosto jiný význam, mohou se s nimi setkat poprvé a mohou přemýšlet naprosto odlišným způsobem? Umístili bychom se my, lidé z bohatého Západu, tak dobře, pokud by výše zmíněné národy vymyslely a prosadily podobné testy k měření např. našeho vztahu s přírodou? Nebezpečí tkvící v odsouzení těch, co mají naprosto odlišné porozumění světu, velmi dobře demonstroval již případ použití prvních IQ testů a je jen na nás, jestli se dokážeme z minulosti poučit.
[1] GOULD, Stephen Jay, Jak neměřit člověka. Pravda a předsudky v dějinách měření lidské inteligence. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1998. Z anglického originálu přeložil MARKOŠ, Anton.
Fotografie 1: Testy byly prováděny v mnohdy nevyhovujících podmínkách.
Fotografie 2: Ukázka obrázkového testu "beta" pro analfabety.
Fotografie 3: Židé prchající z nacistického Německa na palubě lodi St. Louis, které však USA nedovolily přistát u svých břehů. Kapitán se tak musel vrátit zpět do Evropy, kde velká část uprchlíků později zahynula v koncentračních táborech.