Číňané v ČR: Symbolická komunita na cestě ke skutečnému společenství

Zájemci o současnou diskusi o charakteru a formování čínské migrace ve 20. století se v práci Markéty Moore dostává do rukou pozoruhodný příspěvek. Studie obsahuje vedle základního popisu „čínské migrační kultury“, historický vývoj čínské migrace do Maďarska a Česka. Čtenáři se také naskýtá v Česku nevšední výhled do krajiny současné diskuse o teoretických konceptech jako jsou například transnacionalismus, etnická ekonomika, migrační síť a diaspora.

Studie je výsledkem dlouhodobého výzkumu nové čínské komunity ve střední Evropě od počátku 90. let 20. století. Empirickým výstupem výzkumu jsou kapitoly popisující specifickou situaci čínských imigrantů v Česku od příchodu prvních čínských prospektorů, kteří vybudovali v ČR zázemí pro migrační sítě než odešli do jiných zemí, až po příchod rodin již usazených Číňanů. Autorka konstruuje migrační vzorce čínské imigrace do ČR na základě motivace k migraci, demografického profilu migrantů a srovnává situaci místní čínské komunity s obdobnou situací v západní Evropě, USA, ale především v Maďarsku. Historická perspektiva práce spočívá v porovnávání situace nové čínské komunity se situací předválečných imigrantů z Číny do ČSR.

Etnickou ekonomiku autorka pojímá jako strukturální nástroj k adaptaci imigrantů v novém prostředí oproti kulturnímu pojetí, které počítá s vrozenými vlohami Číňanů k určitému druhu podnikání. Vznik a vývoj čínské etnické ekonomiky je v rámci prvního pojetí fenoménem, který vznikal na základě vlivů vnitřních (ekonomický potenciál migračních sítí) a vnějších (např. diskriminace na trhu práce).

Migrační sítě spojují migranty na základě příbuzenských vztahů nebo na základě příslušnosti k lokalitě (k okresu, provincii, atd.). Migrační sítě mají mnoho podob, často slouží jako prostředek sociální solidarity s příbuznými v zemi původu nebo s čerstvými imigranty. Tyto sítě mají velký ekonomický potenciál, migranti si mohou mapovat trh v různých zemích, vzájemně si dodávat zboží nebo spojovat kapitál. Specifickým prvkem budování čínské etnické ekonomiky v zemích střední Evropy je asistence migračních sítí v podobě podpory podnikatelům od menších výrobních závodů v Číně.

Markéta Moore průběžně sleduje, které z migračních koncepcí lépe reflektují situaci Číňanů v ČR. Zda lépe vystihuje charakter nové čínské migrace do ČR transnacionalismus, nebo koncept diaspory. Čínská migrace byla podle slov autorky transnacionální ještě před vznikem národních států. Čínská migrační kultura se vyznačuje častými změnami destinací a flexibilitou migračních sítí, nejinak tomu je i v Česku. Na základě sociologického šetření dochází autorka k závěru, že Číňané pokládají Česko za dočasnou zastávku k další migraci nebo počítají s návratem do Číny. Postoj Číňanů k Evropě je také veskrze transnacionální, Evropu vnímají jako celek a bez ohledu na hranice národních států si vybírají cílovou destinaci podle aktuálních podmínek k pobytu a situaci na trhu. Autorka podotýká, že čínská migrace se řídí podle vzorců založených v prostředí vnitřní migrace v Číně.

Migrační síť a imigrační komunita v cílové zemi se vzájemně nevylučují, ani si v principu neodporují, ale obě tyto formy sociální organizace se znatelně ovlivňují. Autorka umisťuje migrační síť a komunitu Číňanů v ČR do patřičného kontextu. Komunitu (část diaspory) v ČR představuje jako společenství představ (imagined community), kterou sjednocuje společná země původu, jazyk a případně politické ambice jednotlivců. Migrační sítě autorka popisuje jako součást migrační kultury nebo nepřímo jako funkční modely sociální organizace migrace. Migrace z Číny do České republiky nese podle Markéty Moore řadu specifických rysů, vedle výše zmíněných to je vnitřní rozrůzněnost skupiny imigrantů z Číny. V Česku žijí vzdělaní Číňané z velkých měst a vesničané ze severu Číny i z tradičně emigračních provincií na jihu země.

Zkoumání vývoje organizování komunity začíná historií vzniku a zániku první komunitní organizace Číňanů v ČR. „Obchodní komora“ se snažila budovat pocit sounáležitosti na základě etnicity, ambicí vůdců bylo vytvořit organizaci zastřešující ekonomické zájmy všech Číňanů v ČR. Jedna z příčin rozkladu této komunitní formace byla vzájemná rivalita některých migračních sítí založených na lokální identitě migrantů. Migrační síť je jednou z forem sociální organizace migrace a komunita jako zastřešující (politický) orgán na území národního státu nemohla obstát vůči ekonomickým tlakům na malém českém trhu. Migrační sítě si konkurují tak, jako si konkurují jiné obchodní sítě, navíc jsou v ČR významným konkurentem Vietnamci. Druhým příkladem organizování komunity je Sdružení Číňanů v ČR, Markéta Moore je popisuje jako apolitické sdružení, jehož ambicí je vytvoření komunitní platformy pro sociální akci. Sdružení usiluje o posílení vzájemné solidarity na základě sdílené čínské kultury, ale vydává také česko-čínský zpravodaj, ve kterém informuje o dění v České republice, ale i o úpravách zákonů a změnách celních předpisů. Sdružení je úzce propojené s mezinárodní čínskou školou v Praze a poskytuje poradenství a praktickou pomoc krajanům v nouzi. Sdružení Číňanů v ČR je sice méně ambiciózní projekt organizování komunity než Obchodní komora, ale zřejmě má větší šance na přežití. Sdružení je diky svému zaměření na specifické problémy Číňanů v ČR, výuku čínštiny a sdílení čínské kultury více adaptibilní v prostředí autonomních migračních sítí s vlastními ekonomickými zájmy.

Současná situace čínské komunity v ČR je autorkou představovaná jako společenství představ (imagined community) v pojetí Benedicta Andersona. Podle tohoto pojetí potřebuje komunita dostatek symbolického kapitálu, protože jde o společenství, které reálně neexistuje, jeho členové se vzájemně neznají. Pro Číňany jsou těmito symbolickými pojítky pouze jazyk, společná země původu a její kultura. Autorka ve své práci zdůrazňuje pevně zakořeněnou lokální identitu v čínské migrační kultuře, na jejímž základě se formují jednak autonomní migrační sítě, ale i imigrační komunity nižšího řádu, které se výrazně překrývají se symbolickou komunitou Číňanů i v ČR. Na tvorbě symbolické komunity se podílí většinová společnost, která podle určitých symbolů rozlišuje sociální skupiny. Komunita se také vůči okolní společnosti vymezuje. Permanentní proces vymezování imigrační komunity může vést ve svém výsledku jak k segregaci, tak k integraci, přesto komunitu posunuje k reálné sociální skupině s konkrétními zájmy. Sdružení Číňanů v ČR přijalo integrační strategii vymezování čínské komunity v českém prostředí, aniž by slevilo z požadavku udržování vlastní identity.

Budoucí vývoj čínské komunity je otevřenou otázkou. Markéta Moore konstatuje, že zdejší komunita zůstává spíše abstraktním pojmem, nicméně krajanské sdružení má již první úspěchy za sebou a jasnou ideu reálného společenství před sebou.