Tento text Kateřiny Janků pojednává o těch, kteří upoutávají pozornost novinářů, sociálních vědců a všech ostatních a provokují je k popisování detailů jejich všednodenního života. A přitom by ze všeho nejvíce tito lidé často stáli o "neviditelnost" normality. Jsou to lidé v pozici kandidátů začlenění do společnosti (odborným jazykem sociální inkluze). Proto, že jsou "jiní", zajímá nás, co měli k obědu, kolik mají dětí a pokojů v bytě. Kdyby přestali být "jinými", ztratil by pravděpodobně popis jejich všedního života přitažlivost. Autoři textů o nich často stejně jako oni sami hledají k tomuto "zneviditelní" klíč. Rozehrává se hra sociální inkluze. Detailní popisy jejich žitého světa hrají doprovodnou roli; stejně jako v tomto textu pomáhají pochopit, o co se vlastně v procesu "zneviditelňování" jedná a také proč často nebývá úspěšný, protože to možná do důsledku vzato není možné.

Článek uzavírá autorka následovně: Mechanismy sociální inkluze jsou spíše než jednotící, či rozdělující společenskou silou jedním z mechanismů, které obnažují soupeření primordiálních a občanských principů v moderních podmínkách. Uvěřit představě uskutečnitelnosti definitivního vyrovnání se sociální různorodostí tím, že by tato různorodost zanikla a všichni by byli "plně inkludováni" je největším a historicky prověřeným rizikem strategií sociální inkluze a snad i utopií modernizace.