Afganistán – pohřebiště impérií
Již do 19. století byl Afghánistán nazýván „pohřebištěm impérií“. Mnohé supervelmoci – Britské impérium, Sovětský svaz a Spojené státy americké – během posledních dvou stovek let úspěšně obsadily zemi, aby byly po několika letech opět vyhnány. Příkladem z poslední doby je pochopitelně dvacet let trvající nadvláda Spojených států, ale během své dlouhé historie zakusil Afghánistán invaze Peršanů, Řeků, Mongolů a mnoha dalších. Vysvětlení, proč Afghánistán poráží znovu a znovu velké státy, se nabízí: od nepříznivého klimatu, nepřístupného terénu, obyvatelstva žijícího v kmenovém uspořádání až po fakt, že okolní země sympatizují s obyvateli Afghánistánu a k cizím dobyvatelům naopak sdílí nepřátelství.
Anglo-afgánské války z 19. a počátku 20. století byly součástí takzvané „velké hry“ střetnutí mezi Ruskem a Británií o nadvládu nad střední Asií. Můžeme říct, že se to svým způsobem podobalo „studené válce“. Jak carské Rusko postupovalo směrem na jih Asie, Britové spoléhali na to, že Rusko bude nárazníkovým státem chránícím jejich kolonie v Indii. Proto chtěli uchránit Afghánistán před ruským vlivem. Historikové dnes tvrdí, že Britové přecenili touhu Ruska dosáhnout hranic Indie a anglo-afgánské války byly tedy jen nákladnou přehnanou reakcí. Rusko, respektive Sovětský svaz, napadl Afghánistán až na konci roku 1979, aby podpořil pro-sovětskou vládu, což přimělo Spojené státy a Saúdskou Arábii k finanční podpoře mudžahedínských partyzánů. Když se v roce 1989 Sovětský svaz stáhl z Afghánistánů, zanechal zemi ve zmatku, kdy o moc bojovali jednotliví velitelé, kteří vzešli z mudžahedínského povstání podporovaného USA. I sám Usáma bin Ládin byl jedním ze zahraničních bojovníků, kteří přišli do Afghánistánu bojovat za mudžahedíny. Tálibán, který v roce 1996 převzal kontrolu nad zemí, se tedy objevuje jako přímý důsledek snahy Spojených států udržet Afghánistán mimo sovětskou sféru vlivu. Také radikální islamismus uplatňovaný ve všech sférách života byl dědictvím této americké snahy. Spojené státy podporovaly rozvoj tvrdého militantního islámu jako protikladu k socialistické politice, kterou Afghánistánu nabízel Sovětský svaz, čímž motivovaly Afghánce k boji proti Rusům. Útok z 11. září a následnou invazi a okupaci Afghánistánu můžeme považovat za následky americké vlastní politiky proti Rusku během studené války.
Zatímco se mezinárodní diskuze zaměřuje na historické události, kdy Afghánci ze své země vyháněli různé útočníky, nejrůznější vojenští odborníci, média a politické think-tanky se snaží vymyslet, jak by bylo možné tuto zemi kontrolovat. Na Afghánistán se přitom dívají jako na divoké zvíře, které je potřeba zkrotit. Více než vnímání Afghánistánu jako problému, který je potřeba vyřešit, je ale důležitější otázka, proč se jej vlastně cizí velmoci snažily dostat pod kontrolu. Dá se říct, že od chvíle, kdy se objevil termín „pohřebiště impérií“, byla každá invaze do Afghánistánu zahájena, aby napravila problémy vzniklé předchozí invazí. Když nyní sledujeme převzetí moci Tálibánem, včetně zpráv o jeho represivní a násilné politice, měli bychom si uvědomit, že jde o dědictví řady neúspěšných západních intervencí. Zdá se nevyhnutelné, že za několik let další supervelmoc vtrhne do Afghánistánu, aby znovu odstranila Tálibán, a zanechá za sebou ještě větší zkázu, která vyvolá další budoucí invazi. A tak se asi bude historie opakovat do nekonečna, dokud Afghánistán nedostane prostor k nalezení vlastní cesty.
Titulní obraz: By William Barnes Wollen - http://www.britishbattles.com/first-afghan-war/kabul-gandamak/last-stand.jpg, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4324548