Od konce 19. století bylo v Evropě zavrhování určitých lidí jako cizích podepřeno poukazem k tomu, že patří k jinému etniku či rase než většinový národ. Paradigmatickou podobou této "staré" xenofobie byly různé formulace tzv. židovské otázky. Od konce osmdesátých let minulého století formulují někteří vládní experti, politici a mediální intelektuálové západoevropských zemí otázku muslimskou. Stigmatizována již není (reálná či imaginární) příslušnost k jinému etniku či rase, ale k jinému náboženství či civilizaci. Až do vyvraždění většiny evropských Židů byl antisemitismus jednou z legitimních pozic ve veřejném a politickém prostoru a neměli na něj ani zdaleka monopol pouze extrémní strany typu Hitlerovy NSDAP.

Podobně není ani současná islamofobie výlučným atributem populistických stran (jako je Národní fronta Mariny Le Penové ve Francii či Strana svobody Geerta Wilderse v Holandsku), ale prostupuje nezanedbatelnou částí evropského politického mainstreamu. Na případu Francie rozvede přednáška hlavní rozdíly a podobnosti mezi starou a novou xenofobií i proměnu evropského populismu, která je spjatá s ústupem první a nástupem druhé. Zároveň připomene, že antisemitismus zcela nezmizel, ale byl pouze vytlačen na okraj, kde oslovuje ty, kteří se cítí vyloučeni - sociálně, kulturně či politicky - z hlavního proudu evropské kultury, včetně některých z těch, na něž míří nová xenofobie.

Více o cyklu Lidové školy migrace na https://migraceonline.cz/lidovaskolamigrace