Svůj příspěvek založím na zodpovězení následujících otázek:

• Jsou ženy pasivní následovatelky svých migrujících mužů?
• Jaké strategie volí při migraci ženy? Může migrace žen pozitivně působit při rozšíření jejich generové moci?
• Feminizuje se dnes mezinárodní migrace?  Jaké genderové stereotypy jsou přítomné v českém mediálním diskurzu?
• Co znamená intersekcionální přístup ve studiu migrace? 

Často se v poslední době opakuje klišé, že „multikulturalismus selhal“. Opakuje se v souvislosti s konflikty v soužití skupin lidí, jejichž výchozí kulturní pozice a zkušenost je rozdílná. Položme si tedy následující otázky.

• O kterém multikulturalismu mluvíme? Multikulturalismus není jednolitý proud, dělí se na více směrů, které spolu v některých ohledech polemizují. Jejich společným východiskem dle mého názoru je pouze obecná pozice: že by se rozdílné kultury měly vzájemně respektovat, usilovat o mírové spolužití a že mezi nimi není apriorní hierarchie v tom smyslu, že by jedna kultura měla nárok na pozici centra, a jiná/jiné byly zařazovány na periferii.
• Multikulturalismus je často zaměňován s kulturním relativismem. V čem se tyto dva pojmy liší? Je multikulturalismus vždy protikladem univerzalismu?
• Kdo v soužití rozdílných kultur selhal? Je to onen abstraktní pojem „multikulturalismus“, nebo konkrétní politiky a lidé, ať už jednotlivci, nebo politické či sociální skupiny?
• Jaký je rozdíl mezi multikulturalismem a alibismem s přídechem post-koloniální benevolence?
• Může multikulturalismus nabídnout reálnou alternativu v postojích k současné migrační krizi?
• Neměli bychom si jednoznačněji ujasnit, jaké principiální důvody nás vedou při postojích k této krizi? Jsou principiální, nebo pragmatické? Jde o humanitární pomoc, zájem o levnou pracovní sílu, o strach z neznámého, o touhu po uzavřené, jednobarevné společnosti, o naivitu, nebo o nenávist?