Znovuosídlení pohraničních oblastí českých zemí po druhé světové válce představovalo největší vnitrozemský přesun obyvatelstva v českých dějinách, bezprostředně navazující na odsun Němců. Obě migrace uvedly v časovém rozpětí květen 1945-léto 1947 do pohybu zhruba 4,7 milionu lidí; ukončení celé práce se přitom předpokládá až k roku 1950, kdy došlo ke zrušení centrálních orgánů (Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy), které se zabývaly řízením celého procesu. V hlavních rysech bylo sice znovuosídlení historiograficky zpracováno, ale publikace se převážně soustřeďují na znovuosídlování zemědělských oblastí a opomíjejí regionu s převahou průmyslu, živností a obchodu. V důsledku stále aktuálních otázek kolem odsunu a tzv. Benešových dekretů se jeví potřeba vytvořit jednotnou syntetizující monografii. Většinu českých prací tvoří studie regionálně zaměření, protože uvedené téma nebylo do roku 1989 v popředí zájmu historiků. Hlavní pozornost bude upřena vedle studia primárních pramenů také k otázkám právní povahy, vazeb mezi centrálními orgány, zemskými a okresními státními institucemi. Předpokládaným výstupem bude vedle dílčích studií syntetizující přehledná monografie (včetně zveřejnění základních dokumentů), zachycující všechny aspekty zemědělského i nezemědělského znovuosídlování.