Zítřek nikdy nepřijde - aneb proč nechci cestovat do zahraničí

Věnuji se již poměrně dlouho aikidu. Byli jsme pozvání na seminář aikida do Brna, jeho čeští pořadatelé nám poslali pozvání. Můj pas nebyl jak my říkáme „čistý“, měl jsem několik schengenských víz z Polska a Německa, zkrátka a dobře jsem byl věrohodný. Můj kamarád také neměl s pasem žádné potíže. Navíc jsme měli pozvání, tedy – vše v pořádku!

Jeli jsme podat žádost na konzulát do Lvova. Neměli žádnou registraci po telefonu, jen „živou frontu“ přímo před konzulátem, čekali jsme v řadě přes čtyři hodiny jen kvůli odevzdání dokumentů. Ve stejné frontě stáli lidé žádající o různé typy víz (včetně pracovních) a zároveň i ti, kteří si přišli víza vyzvednout.  Nakonec jsme uspěli, podali dokumenty a měli si přijít pro víza za týden.

Přišli jsme tedy za týden, opět jsme stáli ve frontě (ve stejné frontě jako ti, co šli žádat o víza) a na konci fronty se nám dostalo odpovědi: „Váš pas není hotov, přijďte zítra!“

Tato situace se opakovala ještě třikrát. Každý druhý den jsme čekali ve stejné frontě a nikoho nezajímalo, že jsme tam byli den předem. Čekáte ve frontě jen na to, abyste se dozvěděli jestli váš pas je nebo není připraven. Pokud je, můžete jít čekat do jiné řady, které vede dovnitř pro pas a vízum. Ovšem pokaždé, kdy nám řekli, že je náš pas již hotov, tak uvnitř oznámili, že ho nemají.

Když jsme přišli počtvrté a opět nám po třech hodinách čekání oznámili, že náš pas ještě není hotov, mysleli jsme, že zešílíme. Měli jsme další den odjíždět a měli jsme koupené jízdenky. 

Začali jsme si stěžovat, požadovali jsme, ať zavolají konzula, vysvětlovali jsme, že nechceme žádná víza, jen vrátit naše pasy. Dohadovali jsme se téměř 40 minut. Nakonec na nás zavolali ochranku, která nám nakázala, ať se uklidníme, jinak budeme vyvedeni. Nedali jsme se ovšem zastrašit. I nadále jsme stáli u okýnka - a slečna, která byla uvnitř, ho prostě zavřela. Začali jsme klepat na sklo a opět přišla ochranka. Vysvětlovali jsme jim, že konzulát nám nevrátil naše pasy zpět a že na něco takového nemají právo, jelikož naše pasy jsou majetkem Ukrajiny a tímto v podstatě konfiskují ukrajinský majetek.

O kousek dále se dohadovala mladá dívka, členka juniorského basketbalového týmu, který měl odjet na soutěž do České Republiky a z něhož jen polovina členek týmu obdržela víza. J J J

Mezitím, díky našemu „nátlaku“, přišel a bez jediného slova odešel český šéf[1] - a do pěti minut nám donesl zpátky naše pasy. Dostali jsme víza přesně na týden, jak bylo označeno v pozvání, ovšem tranzit byl jen na pět dní[2] (tedy méně než byla doba konání semináře). Neuvědomili jsme si to. Později jsme pak měli problémy na polské hranici, kdy nám celníci chtěli dát do pasu razítko, že jsme deportováni.  

Zaplatili jsme 35 euro a pojištění k tomu. Naše kamarádka, 21letá dívka s nově vydaným pasem, raději ani nezkoušela žádat o víza běžným způsobem (v její situaci by jej jen stěží obdržela)[3]. Zaplatila 100 euro „konzulárovi“[4] a obdržela své víza hned druhý den! Nás to stálo velké nervy a náš čas, i když jsem v té době ještě studoval a tak jsem měl času víc.

Po této zkušenosti naprosto nemám chuť žádat o české vízum. I přesto, že nyní říkají, že se situace změnila. Nechci jet do země, kde je proces získání víz tak složitý a nespolehlivý. A všeobecně, nechci procházet touto procedurou. Pokud někdy opravdu budu potřebovat žádat o schengenské vízum, budu žádat přes polský konzulát.

Ideální žádost o vízum pro mne znamená zaplatit si pojištění, zaplatit 35 euro v bance, odevzdat krátký seznam dokumentů a uvést účel návštěvy. Opravdu nechápu, proč je potřeba odevzdávat prohlášení z banky (většinou samozřejmě falešná, protože téměř nikdo oficiálně nevydělává tolik peněz, aby to prokázal na konzulátě) a všechny ty další dokumenty..

Dmytro

12. června 2010

Přeloženo z ukrajinštiny