Zpráva pojednává o roli jednotlivých evropských institucí ve vztahu k neziskovému prostředí. Za „nejpřátelštější“ instituci v EU je pokládán  Evropský parlament (EP). Evropští poslanci a parlament jako takový potřebuje pro svou práci podklady, podněty a informace přímo „z terénu“, což právě neziskové organizace vhodně nabízejí. Zástupci delegace se shodli v tom, že přímá vazba na občany a zatím stále nízká veřejná legitimita EP, projevující se nízkou volební účastí, vede poslance k tomu, aby se neustále snažili být v kontaktu s voliči a občanskou společností, a tím zvyšovali i svou prestiž. Ve zprávě se uvádí, že v předvstupním období se české neziskové organizace, jež byly logickým „spojencem“ pro demokratizační úsilí, takřka nedostaly do kontaktu s EP. Podle představitelů EP menší zájem a účast českých neziskových organizací může svědčit o jejich přirozeném vývoji, kdy nebylo nutné, aby došlo k jejich „mobilizaci“, jako tomu bylo v případě Slovenska. Pohled českých neziskových organizací byl oceněn při přípravě pravidelných parlamentních hodnotících zpráv a to zejména v otázkách ochrany životního prostředí či romské problematiky. Z pohledu EP je ale patrné, že neziskový sektor v ČR se netěší takovému zájmu a uznání ze strany politiků, jako je tomu v členských státech EU nebo v některých přistupujících státech.
Vedle EP se zpráva zaměřuje i na roli Evropského hospodářského a sociálního výboru (EESC). Dle účastníků studijní cesty je EESC pokládán za „mluvčího“ organizací občanské společnosti při projednávání požadavků na evropské úrovni. Stanoviska, která EESC vydává, jsou mnohdy zohledněna důležitými rozhodovacími orgány EU a ta, která jsou připravena z vlastní vůle Výboru, mají často zásluhu na zdůraznění témat, která nebyla nebo jsou málo v centru pozornosti evropských úřadů. V rámci diskuse se otevřelo i téma vymezení českého neziskového sektoru v EU. V této oblasti je EESC důležitou institucí, kde by právě české NNO mohly své představy hájit. Lobování, které má v našich poměrech občas stále ještě pejorativní význam, se považuje za nutnou součást práce na přípravě legislativy.
Zpráva rovněž pojednává o nově zřízené databázi CONECCS (Consultation, the European Commission and Civil Society), tedy „Konzultace, Evropská komise a občanská společnost“, jejímž posláním je zprůhlednit činnost Komise a přispět tak k většímu zapojení vnějších subjektů do činnosti tohoto orgánu EU.
Zpráva se také zmiňuje, že v rámci EU Accession Monitoring Program (Evropského přístupového monitorovacího programu), byly pro Evropskou komisi sestaveny zprávy monitorující v jednotlivých zemích stav korupce, nezávislosti soudů, rovnoprávnosti, rasismu a ochrany menšin.
Jedním z bodů jednání byly i „evropští dárci“, tzn. evropské neziskové organizace, jejichž úkolem je vytvoření prostoru pro hájení veřejných zájmů evropských občanů v institucích EU. K významným zastáncům širší mezinárodní podpory v oblasti občanské společnosti, lidských práv, nezávislosti médií, demokratických reforem a principu práva patří např. Open Society Institute.
Zástupci NNO se shodli, že v 90. letech došlo k odklonu od ekonomických témat k tématům enviromentálním, společenským a sociálním. To způsobilo potřebu oborového organizování NNO v Bruselu, vytváření evropských NNO sítí, které by byly schopny poskytovat servis a ovlivňovat rozhodování evropských politických institucí.
Zpráva rovněž vyjmenovává některé evropské sítě a asociace NNO. Mezi takové se např. řadí síť NNO „European Anti Powerty Network“ (EAPN), jejímž hlavním cílem je zajistit lidem čelícím chudobě a sociální diskriminaci oprávněný přístup k jejich právům, umožnit jim překonat izolaci a postavit se sociální diskriminaci. Zpráva pojednává i o roli Českého kulturního centra v Bruselu, které se zaměřuje se na podporu šíření české kultury. České NNO, které působí v oblasti školství, regionů nebo kultury se tak s pomocí českého centra mají možnost v Bruselu prezentovat. Dle zprávy České kulturní centrum udržuje kontakt s místní komunitou Čechů - především emigrantů ze čtyřicátých až osmdesátých let minulého století.
V celém bloku prezentací jednotlivých zástupců NNO několikrát zaznělo, že mnohem významnější než existence bruselských zastoupení, je práce a lobování NNO na národní úrovni, neboť velká většina rozhodnutí EU je přijímána právě na základě stanovisek jednotlivých států. Bruselská zastoupení pomáhají se zorientovat v záplavě informací, které z EU přicházejí, a přispívat tak ke zviditelnění NNO na nejvyšších úrovních, ovšem ani tato vize se neobejde bez podpory na národní úrovni.